Systém protivzdušné obrany Tor: Ruský raketový protiletadlový komplex s krátkým doletem, který je propojený se zajatým Barnaulem-T

Systém protivzdušné obrany 9K330 Tor byl poprvé zkušebně nasazen do služby v roce 1986 jako nástupce systému 9K33 Osa. Jeho projektem byla pověřena konstrukční kancelář Antěj, konstrukcí protiletadlových raket zase firma Fakel. Byl prvním systémem protivzdušné obrany navrženým od počátku tak, aby byl schopen sestřelit i přesně naváděné americké AGM-86 ALCM (střely s plochou dráhou letu), a to ve dne i v noci, ve špatném počasí i rušivých situacích. Dle posledních odhadů má ruská armáda dnes v provozu přibližně 170 funkčních kompletů.

Vybaven vertikálním odpalovacím systémem

Vývoj systému 9K330 Tor byl zahájen na konci 70. let 20. století, zkoušky proběhly v letech 1983 a 1984 a první sériově vyráběná verze z Iževského eklektromechanického závodu byla uvedena do provozu v roce 1986. Komplex byl vyvíjen ve dvou verzích. Tor pro ochranu pozemních vojsk měly vývojově na starosti firmy Fakel a Antěj, námořní Kinžal jako jeho speciální námořní variantu dovyvinula společnost MNIIRE Altaj. První modernizovaná sériová varianta Tor, Tor-M, pak byla zařazena do služby v roce 1991 a postupně nahradila ve výzbroji ruské armády starší model.

Systém Tor byl určen k likvidaci rychlých naváděných cílů a bojových letounů, včetně vrtulníků, bezpilotních letounů či naváděné munice s nízkou radarovou odrazovou plochou. Samostatná jednotka Tor byla instalována na speciálně pro ni vyvinutém pásovém podvozku se šesti páry kol společností Metrovagonmaš nebo výjimečně na kolovém podvozku MZKT a má sledovací anténu, dva radary a osm raket 9M330/9M331 ve dvou speciálních sklopných silech po čtyřech střelách.

Základní verze systému Tor umožňuje detekci a následný zásah prostřednictvím radarů, z nichž první je mechanicky spínaný přehledový radar, který umožňuje snímání až 48 cílů a zároveň plní funkci sekundárního zaměření až deseti cílů. Detekční dosah přehledového radaru je podle dostupných informací 25 km, některé zdroje však uvádějí i větší vzdálenost.

Druhý je elektronicky řízený pasivní sledovací a naváděcí radar, jenž dokáže zaměřit současně až dva cíle o radarovém průřezu (RCS) velikosti jen 0,1 m² a navést na každý cíl až dvě rakety naráz. Střely s plochou dráhou letu mají obvykle RCS 0,5 m² nebo méně. Radar je vysoce odolný vůči nepříznivým povětrnostním podmínkám i elektronickým obranným opatřením sledovaných cílů a jeho maximální dosah se pohybuje kolem 25 km. Rovněž je doplněn elektrooptickým sledovacím systémem s dosahem až 20 km.

Novější verze je schopna za jízdy i odpalovat rakety

Standardní verze systému Tor je vybavena vertikálním odpalovacím systémem, který pojme ve dvou odpalovacích kontejnerech celkem osm raket. Střely pokročilejší verze Tor-M1 9M330 a 9M331 mají vzletovou hmotnost asi 165 kg a mohou dosáhnout maximální rychlosti přesahující 2 Machy, po odpálení dosahují 850–870 m/s. Jsou určeny k likvidaci takových cílů, které nedokážou zachytit systémy protivzdušné obrany dlouhého a středního dosahu.

Tyto cíle však nesmí přesáhnout rychlost 700 m/s. Tor-M1, dnes hlavní systém této kategorie ve výzbroji ruské armády, je vyzbrojený modernizovanou střelou 9M331, která dosahuje maximální výšky 6, v některých verzích až 10 km s maximálním dosahem kolem 15 km. Základní model byl schopen za jízdy pouze detekovat cíle, zatímco novější verze M2U je schopna za jízdy rovněž střílet.

Současně ruskou armádou nejmasověji používaný je samohybný PVO komplex Tor M1 (9K331). Komplex jedné baterie v sobě zahrnuje velitelské stanoviště 9S737 Ranžír propojené se čtyřmi výše popsanými odpalovacími jednotkami Tor 9K331 s osmi raketami a vlastními radary, které jsou ale schopné samostatné činnosti. Dále baterii tvoří čtyři nabíjecí přepravníky 9T244 vybavené jeřábem a vezoucí s sebou dvě naplněná náhradní sila se 4+4 raketami.

U předchozí verze Tor tuto část baterie tvořily jen dva nabíjecí přepravníky, doplněné o dva nosiče zásobních kontejnerů a raket. Nabíjení Toru probíhá výměnou celých kontejnerů, v případě potřeby lze ale kontejnery-sila dobít i jednotlivými raketami.

Celou baterii M1 doprovází v poli ještě jedno vozidlo-nosič 9T245, které na hřbetě nese 4 zásobní nabitá odpalovací sila, každé se čtyřmi raketami, a táhne i přívěs, kde jsou samostatně uloženy další tři zásobní rakety. Celou baterii zabezpečuje několik technických podpůrných vozidel 9V877 a 9F339 (minimálně dvě). V dobách míru doplňuje baterii ještě speciální samohybný trenažér 9F678.

Systém byl několikrát modernizován

Ruský systém Tor byl exportován do několika zemí. Byl prodán například Kypru, do Egypta, Řecka, Íránu, Venezuely a některých dalších zemí. Zda jsou však komplety stále plně provozuschopné, není známo. Základní modely Tor-M1 se nyní nacházejí ve více než 7 státech, včetně Číny, Řecka, Íránu, Běloruska, Arménie, Ázerbájdžánu, Egypta, Ukrajiny a Kypru. V roce 2000 nakoupilo Řecko od Ruska celkem 21 jednotek M-1.

Ve stejném roce zahájila nákup systémů také Čína, která během posledních 20 let pořídila opravdu velké množství základních jednotek M-1, jež následně posloužily jako základ jejího vlastního upraveného systému HQ-17. Rusko rovněž dodalo neznámý počet systémů Tor-M1 Íránu, a to navzdory protestům ze strany Spojených států. Předpokládá se, že bylo dodáno nejméně 29 kusů, a to spolu se záručními a servisními smlouvami o přibližné hodnotě 700 000 000 USD (přes 15 miliard Kč).

Tor-M1 se oproti úplně původní konstrukci systému Tor docela výrazně liší, a to primárně díky zakomponovaným přehledovým radarům s elektronickým snímáním. Také podvozek byl zvětšen a má dnes sedm párů kol. Od roku 2005 pak Rusko představilo celkem 5 modernizovaných verzí Tor-M1 (M1A, M1B, M1V, M1G a M1-2U), s tím, že každá další modernizace zahrnuje funkce verze předešlé.

Postupně byl aktualizován software, komunikační zařízení i bezpečnostní systémy. Elektrooptický systém Tor-M1 byl nahrazen novou denní/noční kamerou. Poslední variantou M1 v ruských službách je model M1-2U, který se vyznačuje především větší dosažitelnou výškou zásahu (10 km) a schopností zasáhnout až čtyři cíle současně.

Tor-M2 byl poprvé představen v roce 2007 a do služby byl zařazen v roce 2012. Model dokáže na jednom vozidle nést buď 8 střel řady 9M331, nebo 16 střel řady 9M338. Tor-M2 je vybaven zdokonalenými detekčními radary, vyznačujícími se zvýšenou citlivostí na cíle s velmi nízkými hodnotami RCS, především na drony. Rovněž má kratší reakční dobu a do výbavy dostal například také nové optické i komunikační systémy. Zapotřebí je, stejně jako o poslední verze M1-2U, pouze tříčlenná posádka.

Válka na Ukrajině

Díky četným vylepšením dokáže Tor-M1 detekovat cíle na vzdálenost do 32 km a zaměřovat až 4 cíle současně. Existuje rovněž verze namontovaná na kolovém podvozku, označovaná jako Tor-M2K. Tor-M2KM je přitom samostatná modulární varianta systému Tor-M2 připravená k montáži na různé podvozky a platformy.

V roce 2019 byla představena nová generace systému, označovaná jako Tor-E2, která je stejně jako její předchůdce schopna detekovat cíle na vzdálenost 32 km a zaměřovat až 4 současně. Systém je vyzbrojen 16 raketami 9M338KE a vyznačuje se především prodlouženým dosahem a výškou možného zásahu.

The Ukrainian military reportedly acquired a Tor missile system in Chernihiv.#Ukraine #Russia #Chernihivpic.twitter.com/9A6FqB6wjQ

— Intel Rogue (@IntelRogue) March 6, 2022

Asi nejzajímavější verzí systému protivzdušné obrany Tor je jeho námořní varianta, známá jako 3K95 Kinžal. Palubní raketový systém Kinžal byl vyvíjen současně se systémem Tor a do služby u sovětského námořnictva byl zařazen v roce 1989. V rámci ruské invaze na Ukrajinu se tento ruský systém stal středobodem zájmu ukrajinské armády. Ukrajina potřebuje nutně posílit svou vzdušnou obranyschopnost.

Je tedy jisté, že jedním z hlavních cílů ukrajinské armády jsou snahy ukořistit v přepadávaných kolonách ruské armády protiletadlové systémy či přinejmenším jejich moduly a funkční podvozky, na které je lze nainstalovat. Z Ukrajiny hlásí úspěšnou likvidaci již několika systémů Tor, avšak Ukrajinci chápou, že ještě lepší než zničení těchto cenných protiletadlových systémů je jejich získání, a to ideálně v provozuschopném stavu.

Jak byste hodnotili účinnost ruských protiletadlových systémů?

Zdroj: MilitaryHistory, MilitaryToday, TheDrive