Na Donbase sehraje klíčovou roli ruské dělostřelectvo: Jsou ukrajinské síly připraveny na novou fázi války?

Zatímco Rusko spouští svou válečnou mašinérii ve východní části ukrajinského Donbasu, nabývá téměř dvouměsíční konflikt nejasného rázu. Není jisté, jak dobře jsou ukrajinské síly připraveny čelit nadcházejícím ruským útokům, stejně jako nelze s jistotou říci, co přesně Rusko v této nové fázi konfliktu chystá. Donbas však svou příhraniční polohou nahrává do karet právě ruským jednotkám, a především pak ruskému dělostřelectvu. Jedno je jisté, ukrajinskou armádu čekají nelehké chvíle.

Ukrajinci na Donbase ztratí výhodu

Ukrajinské síly působící na Donbase jsou považovány za jedny z nejschopnějších v zemi, neboť již celá léta čelí Ruskem podporovaným separatistům. Vpád Ruska však patrně pozměnil vojenskou bilanci v oblasti a není jasné, jak velké množství ukrajinské vojenské techniky bylo z této oblasti přemístěno za účelem obrany proti útokům na města, jež byly typické pro předchozí fáze války.

Z této nejisté situace ovšem nutně nevyplývá, že by byli ukrajinští vojáci odsouzeni k porážce. Nicméně je zcela zřejmé, že dosavadní zpomalovací strategie, jako například útoky na izolované ruské jednotky pomocí bezpilotních letounů a mobilního dělostřelectva, nebudou mít tentokrát tak velký efekt.

Současně s postupující ruskou ofenzívou dodávají spojenci na Ukrajinu stále aktivněji nezbytnou těžkou techniku a mezi odborníky se objevují názory, že pokud si chtějí ukrajinské síly udržet svou doposud úspěšnou pozici, musejí v této nové fázi války přejít do ofenzivy. V reakci na nadcházející krizi na Donbase pravděpodobně ohlásí americký prezident Joe Biden nový balík vojenské pomoci, který se bude dost možná rovnat mnohamiliardovému balíku z minulého týdne.

Rusko připravuje své dělostřelectvo

Během posledních desetiletí vynaložila Moskva značné finanční prostředky na reorganizaci a reformu svých vojsk. Ze síly sovětského typu se tak částečně stala armáda založená na palebné síle a moderních technologiích. I když Rusko samozřejmě nemohlo doufat, že by se snad někdy vyrovnalo technologiím Západu, zejména rychlému technickému rozvoji americké armády, dosáhly ruské ozbrojené síly významných zlepšení.

Částečnou modernizací prošlo například ruské dělostřelectvo, které bude nyní na Donbase představovat pro ukrajinskou armádu stěžejní problém. Ničivá síla dělostřelectva může zlikvidovat velkou část vojenského vybavení, stejně jako zneškodnit bojové pozice nepřítele. A pak je zde samozřejmě také celkový psychologický dopad, který masivní palba zanechává na napadené straně. 

Vysoce postavený představitel amerického ministerstva obrany, jenž si přál zůstat z důvodu své bezpečnosti v anonymitě, v úterý 19. dubna uvedl, že v této chvíli nelze přesně určit, kolik těžké palebné techniky Rusko doposud na Donbase nashromáždilo. Avšak podle odhadů mají ruské síly na Ukrajině k dispozici stále ještě asi 80 % z celkové síly svého dělostřelectva. Níže jsou uvedeny ruské dělostřelecké systémy, které se zpravodajským službám podařilo dosud na Ukrajině identifikovat.

Samohybné a tažné dělostřelectvo

2S7 Pion/2S7M Malka: Model 2S7 je sovětský model samohybného děla velké ráže (203 mm) na pásovém podvozku vycházejícím z tanku T-80.

2S19 Msta-S: Tato samohybná kanónová houfnice ráže 152 mm a dostřelu až 25 kilometrů, usazená na podvozku tanku T-80, je vybavena automatickým systémem na ukládání a skladování munice.

2S7M Malka/2S7 Pion 203mm self-propelled tracked gun. pic.twitter.com/jmtLilk2Pc

— Defence Decode® (@DefenceDecode) February 26, 2022

2A65 Msta-B: Jedná se o tažnou verzi houfnice ráže 152 mm, která je určena k likvidaci dělostřeleckých baterií, velitelských stanovišť či těžké vojenské techniky.

2S3 Akacija: Sovětské, respektive ruské samohybné dělo s kanónem 2A33 ráže 152 mm, jenž bylo uvedeno do provozu v roce 1967. Toto samohybné dělo je vybaveno otočnou věží a nabíjecím automatem.

2S1 Gvozdika: Sovětská samohybná houfnice z dob studené války, která je uzpůsobena k překonávání vodních překážek. Systém kombinuje dělo ráže 122 mm spolu s pásovým podvozkem vycházejícím z podvozku víceúčelového pásového obrněného vozidla MT-LB.

Samohybné minomety

2S4 Tulpan: Sovětský samohybný minomet ráže 240 mm určený k likvidaci bodových cílů. V sovětské armádě byl nasazen kolem roku 1975 a vyrobeno bylo asi 400 kusů.

2S7 Pion 203mm howitzer and 2S4 Tyulpan 240mm mortar headed to Ukraine. pic.twitter.com/fiel56RRTf

— Jason Jones (@DPRKJones) March 3, 2022

2S9 Nona-S: Jeden z nejmodernějších ruských samohybných minometů, který byl do služby uveden v roce 1981. Systém ráže 120 mm je postaven na podvozku z obrněného vozidla BTR-D. Nahrazuje tažné houfnice a může poskytovat konvenční dělostřeleckou podporu.

Vícenásobné odpalovací raketové systémy

BM-30 Směrč: Velice výkonný vícenásobný odpalovací systém na bázi salvového raketometu byl poprvé nasazen do služby v 80. letech minulého století. Je určen primárně k likvidaci obrněných cílů, velitelských stanovišť a muničních skladů.

BM-27 Uragan: Systém Uragan je sovětský středně těžký samohybný raketomet ráže 220 mm, který nahradil starší systémy o ráži 240 mm a 200 mm. Raketomet je posazen na vozidlo ZIL -135 LMP, jež má maximální dojezd 500 km a dokáže se pohybovat rychlostí až 65 km/h.

Captured Russian tanks & a captured 2S19 Msta Self-propelled howitzer in the hands of Ukrainian soldiers.#Ukraine #Russia pic.twitter.com/Kal9n0YvSq

— BlueSauron👁️ (@Blue_Sauron) March 3, 2022

BM-21 Grad: Pravděpodobně nejznámějším ruským salvovým raketometem je BM-21 o ráži 122 mm. Systém byl poprvé nasazen kolem roku 1963 a je určen k soustředěnému ničení bojové techniky a palebných prostředků protivníka.

TOS-1: Jedná se o sovětský raketomet, který může být buďto 30-hlavňový, nebo 24-hlavňový. Tato termobarická zbraň o ráži 220 mm je namontována na povozek tanku T-72. Raketomet byl navržen především k likvidaci pěchotních vojsk v otevřené krajině či polních vojenských opevněních. Rovněž je schopen zneškodnit lehká obrněná vozidla.

Problémy se zásobováním odpadnou

Jak můžeme vidět, ruský dělostřelecký repertoár je opravdu široký. Ovšem jedna věc je mít k dispozici palebnou sílu a druhá být schopen ji udržovat provozuschopnou. Neúspěšná počáteční fáze ruské invaze, při níž byly pozemní jednotky vyslány do boje bez patřičných zásob a logistické podpory, slouží jako ukázkový příklad toho, jak špatně mohou věci dopadnout, pokud se člověk spoléhá pouze na početní převahu a palebnou sílu. Přičemž opomíná potřebu strategického plánování.

Na Donbase však Rusku tyto logistické obtíže z části odpadnou, což mu poskytne nad ukrajinskými silami určitou výhodu. Ukrajina však opakovaně dokazuje, že je velmi kompetentním stratégem, a dokud bude mít k dispozici dostatek vojenské techniky, bude pravděpodobně schopna i nadále odolávat.

Ukrajinské síly na Donbasu budou muset čelit náporu ze severu, východu i jihu. Klíčovým faktorem zajišťujícím jejich bojeschopnost bude udržení otevřené zásobovací linky na západ. Bez přehnání lze tedy říci, že dodávky na Ukrajinu se staly globální výzvou. I když američtí představitelé zatím nadále potvrzují, že se zásoby a výzbroj dostávají na Ukrajinu včas, Rusko na tyto dodávky zřejmě stále více cílí a není tedy jisté, jak se bude konflikt dále vyvíjet.

Má podle vás Ukrajina šanci udržet Donbas?

Zdroj: TheDrive, TheDrive