Velké moderní drony jsou nebezpečnou zbraní, která umožňuje průzkum rozsáhlého území a těžké údery na nepřátelské cíle bez rizika ztráty pilotů.
Západ stále častěji přistupuje k dodávkám těžkých a moderních zbraní, které by Ukrajině dávaly možnost rovnocenněji se bránit ruské početní a materiální přesile. Jednou z možností, která se naskýtá, je vyzbrojit zemi relativně moderními americkými drony MQ-9 Reaper. Jejich výrobce je k dodávkám připraven a problém by údajně nebylo ani zaškolení obsluhy. Drony jsou jednou z mnoha zbraní, o které napadená země opakovaně žádá.
Reapery mohou být na Ukrajině rychle
Společnost General Atomics Aeronautical Systems údajně o možných dodávkách jedná s představiteli ukrajinské vlády a je připravena stroje dodat během velmi krátké doby. Prý rychleji než za měsíc, který je běžný u klasických dodávek. Vše ale závisí na stanovisku americké administrativy, která musí souhlasit. Bílý dům ale minulý týden oznámil, že schválil nový balíček vojenské pomoci Ukrajině ve výši 800 milion dolarů (18 miliard korun).
MQ-9 není levný dron, jeho cena je odhadována na 32 milionů dolaru (717 milionů korun). Dá se ale předpokládat, že úhradu by provedla americká vláda právě z balíčku vojenské pomoci. Dále by bylo nutné koupit munici pro tyto stroje. Podle představitelů společnosti výcvik obsluhy běžně trvá rok, ale dá se značně urychlit. Navíc Ukrajinci mají vlastní drony, třeba turecké Bayraktary. Umí tedy podobné stroje, i když menší, ovládat a nezačínali by od nuly.
Podobný systém by pro ukrajinské ozbrojené síly znamenal velké posílení. Jeho nejúspěšnější drony Bayraktar, které zaznamenaly řadu skvělých zásahů, totiž unesou jen 150 kilogramů výzbroje. Plně naložený Reaper až 1 700 kilogramů. Může tedy zasazovat mnohem těžší údery. Má také významně vyšší dolet, dokáže se pohybovat rychleji a ve větších výškách a má lepší možnosti průzkumu.
V Bagramu snížil radikálně počet raketových útoků
Prototyp tohoto dronu vzlétl 2. 2. 2001 ještě pod názvem Predator B. Byl nástupcem menšího MQ-1 Predatora. Viditelně se od něj liší ocasními plochami, které mají konfiguraci motýlkových ploch do V. Předchůdce Predator měl kormidla obráceně směrem k zemi. Náklady na vývoj tohoto bezpilotního systému se vyšplhaly na 1,65 miliardy dolarů (přes 37 miliard korun). Do sériové výroby MQ-9 přišel v roce 2007 a do roku 2009 ho už bylo vyrobeno 57 kusů.
Vyrábí se ve verzích MQ-9A Reaper (základní verze), MQ-9B Sky Guardian pro používání v oblastech s větším civilním provozem a MQ-9A Sea Guardian pro námořní operace. První země, které ho zařadily do výzbroje, byly USA (USAF, NASA, CIA), Velká Británie, Holandsko a Itálie, objednaly ho Belgie, Španělsko a Austrálie. První jednotkou amerického letectva, která začala používat tento bezpilotní průzkumný a útočný letoun, byla 42nd ATKS (42nd Attack Squadron) dislokovaná na základně Creech AFB v Nevadě.
První operační MQ-9 na tuto základnu dorazil 13. března 2007, letoun při této příležitosti řídili velitel jednotky Lt. Col. Jon Greene (pilot) a Senior Airman Aaron Aguilar (operátor senzorů). Poprvé byl bojově použit 28. října 2007, když odpálil rakety Hellfire proti povstalcům v oblasti Deh Ravod. Několik dní poté byly poprvé shozeny i pumy GBU-12 na pozice bojovníků Talibanu, útočícících na americkou pěchotu v Afghánistánu. V roce 2013 Reapery, hlídkující nepřetržitě v okolí základny Bagram, snížili raketové útoky na tuto základnu o celých 47 %!
Velký jako letadlo
MQ-9 je 10,95 metrů dlouhý a rozpětí jeho křídel je 19,99 metru. Není to tedy žádný drobeček, a na startovací dráze ho nejde jen tak přehlédnout, zvláště, když je vysoký 3,61 metru. Prázdná hmotnost tohoto bezpilotního letadla je 2223 kg. Když to porovnáme, nejnovější Škoda Octavia váží prázdná 1400 kg! Maximální vzletová hmotnost Reaperu je 4760 kg. Stroj je vybaven radiolokátorem AN/APY-8 Lynx II, dále upraveným přehledovým radiolokátorem původem z námořnictva Raytheon SeaVue.
O správné a přesné zaměření zbraní se stará multispektrální zaměřovací systém AN/DAS-1 MTS-B. Právě toto vybavení zřejmě stojí za určitým váháním americké administrativy poskytnout tento dron Ukrajině. Stroj pohání turbovrtulový motor Honeywell TPE331-10GD o výkonu až 671 kW (950 k), ovládaný elektronicky v kategorii FATEC, který mu je schopen udělit maximální rychlost až 482 kilometrů v hodině.
MQ-9 ale běžně létá cestovní rychlostí 312 kilometrů v hodině, v operační výšce cca 7 500 m, při které je jeho hodinová spotřeba paliva nejmenší. Dokáže vystoupat až do výšky 15 kilometrů. V průzkumné verzi může vydržet ve vzduchu až 30 hodin, při plném zatížení zbraněmi 14 hodin. Se zbraněmi má dolet 1 852 km.
Zlikvidoval Džihádistu Johna
Dron má sedm pevných závěsných bodů, ale centrální závěsník pod trupem se prakticky nepoužívá. Nejčastější kombinací podvěšené výzbroje je čtveřice raket AGM-114 Hellfire a dvojice laserem naváděných pum GBU-12 Paveway II o hmotnosti 230 kilogramů. Ty obsahují 87 kilogram trhaviny a zasahují cíle s přesností zhruba jednoho metru. Rakety Hellfire mají hmotnost 47 kilogramů, hlavici o hmotnosti devět kilogramů a dolet až 11 kilometrů.
Jsou schopné ničit tanky, jedoucí vozidla i pozemní cíle. Pokud dron nese jen rakety Hellfire, unese jich na závěsnících 14. Používají se také pumy GBU-38/B JDAM, tj. upravené „železné“ pumy Mk.81 s přídavným modulem pro přesné navádění na cíl. Testy prošly i jiné druhy výzbroje a podvěsných kontejnerů, například rakety typu vzduch-vzduch AIM-92 Stinger.
Schopnosti dronů americké letectvo a další operátoři již opakovaně vyzkoušeli v bojových akcích. Stroje byly nasazeny v Afghánistánu nebo na Blízkém východě. Jejich častým cílem bývají teroristé, například v roce 2015 měla střela z dronu zabít mediálně známého člena Islámského státu, vraha novinářů a humanitárních pracovníků zvaného Džihádista John. V roce 2020 pak íránského generála Kásima Sulejmáního. Naopak v roce 2019 jeden Reaper sestřelili jemenští bojovníci systémem 9K33 Osa nedaleko Saná, a v Libyi pak dron zasáhly střely ruského systému Pancir S1.
Jakým způsobem by měla Ukrajina nasadit proti Rusku velké drony, pokud je získá?