Analýza: Ruská armáda má v probíhající bitvě o Donbas strategickou výhodu, události budou zřejmě rozhodující pro celý konflikt

Ruská invaze na Ukrajinu se z původně zamýšlené bleskové války mění ve strastiplnou bitvu, jež slibuje dlouhé měsíce vyčerpávajících bojů a lidského krveprolití. Tváří v tvář tvrdému odporu Ukrajinců, těžkým ztrátám a neúspěšnému dobytí Kyjeva byly ruské síly nuceny přistoupit ke změně dosavadní strategie. Velká část vojska se tak přesunula zejména do východních oblastí Ukrajiny. Intenzivní konflikt, který si ruský prezident Vladimir Putin nemůže dovolit prohrát, není ani zdaleka u konce.

Shrnutí předválečných událostí

Kořeny současné krize sahají až do doby zániku Sovětského svazu. Po rozpadu SSSR měla Ukrajina, jakožto bývalá sovětská republika, třetí největší atomový arzenál na světě. Spojené státy a Rusko spolupracovaly s Ukrajinou na denuklearizaci země. Stovky jaderných hlavic byly navráceny Rusku výměnou za bezpečnostní záruku. Západní země se zavázaly chránit Ukrajinu před případným ruským útokem.

Tyto záruky byly v roce 2014, kdy Rusko napadlo Ukrajinu, podrobeny těžké zkoušce. Krymský poloostrov byl anektován Ruskem a ve východním Donbasu rostlo povstání vedené proruskými separatisty. Vladimir Putin se odvolával na nutnost chránit práva ruských občanů a rusky mluvících osob na Krymu a východě Ukrajiny.

O pár měsíců dříve se navíc v Kyjevě rozhořely protesty proti rozhodnutí ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče, který zamítl dohodu o větší ekonomické integraci Ukrajiny a EU. Původně mírová demonstrace přerostla v násilný střet se státními bezpečnostními složkami. Všechny tyto události uvrhly Ukrajinu do svízelné situace, v rámci níž byly znatelně umocněny etnické rozpory v zemi.  

Počínaje únorem 2015 jednaly Francie, Německo, Rusko a Ukrajina o ukončení násilností prostřednictvím Minských dohod. Součástí smluvního rámce byla ustanovení týkající se příměří, stažení těžkých zbraní a plné kontroly ukrajinských hranic Kyjevem v celé konfliktní zóně. Nicméně snahy o docílení diplomatického smíru a pro obě strany uspokojivého řešení byly vesměs marné. O několik let později se Putin rozhodl své sobecké počínání z roku 2014 zopakovat, tentokrát však v mnohem větším měřítku.

Ukrajina posiluje armádu na východě

Od chvíle, kdy Rusko 24. února 2022 zahájilo rozsáhlou vojenskou invazi na Ukrajinu, si intenzivní boje vyžádaly přes 1 400 mrtvých z řad ukrajinských vojáků a civilistů. Přes 11 milionů Ukrajinců opustilo své domovy a spousta z nich byla nucena hledat útočiště v zahraničí. Přesun ruských vojsk na východ Ukrajiny navíc poodhalil kruté následky invaze a podnítil četná obvinění proti Rusku z válečných zločinů.

Nyní však Ukrajina čelí nové hrozbě. Ruská ofenziva v oblasti Donbasu by se mohla ukázat jako mimořádně významná, neboť v sázce jsou budoucí územní hranice země. Je pravděpodobné, že cílem Kremlu bude co možná nejrychleji zajistit oblasti Luhansk a Doněck, a vynahradit tak časové i logistické ztráty, které ruské síly utrpěly při neúspěšném dobývání Kyjeva.

Rozsáhlý region na východě Ukrajiny je už nyní zhruba z třetiny ovládán proruskými separatisty. Rusové tak mají v oblasti určitou výhodu, ani tak to pro ně ale nebude procházka růžovým sadem. Rusku stojí v cestě speciální ukrajinské jednotky, v jejichž řadách se nachází jedni z nejlepších a nejzkušenějších ukrajinských vojáků. Ještě před zahájením konfliktu bylo v oblasti umístěno přibližně 40 000 ukrajinských vojáků, tedy asi čtvrtina ukrajinské armády. V očekávání razantní ruské kampaně pak čísla ještě vzrostla.

Neúspěšná ruská strategie

Jak již bylo zmíněno, rozhodnutí Ruska přesunout většinu ze svých 190 000 vojáků na východ země přichází poté, co se původní strategie bleskového útoku, ruku v ruce s nekoordinovanými útoky na jih a severovýchod země, nesetkaly s výraznějšími úspěchy. Ukrajinské jednotky, lépe vyzbrojené a mnohem odhodlanější, dokázaly ruskému náporu odolávat po celých sedm týdnů. Zabránily dobytí významných měst, jako je Charkov a Mykolajiv. Invazním silám navíc způsobily mnohem větší ztráty, než se původně předpokládalo.

Ruští představitelé tyto neúspěchy samozřejmě smetli ze stolu a oznámili, že změna strategie byla součástí plánu. Bohatě opěvováno bylo naopak dobytí Mariupolu. Ovšem o tom, co se v Mariupolu nyní skutečně děje, nemá zatím nikdo skutečný přehled. Informace jsou neucelené a situace je poněkud mlhavá.

Ruské válečné cíle zůstávají poměrně rozsáhlé, avšak největší hrozba je nyní bezpochyby na Donbase. Nadcházející bitva rozhodne o tom, jak velkou část Ukrajiny východně od Dněpru si ruský prezident vykrojí. Pokud by se Rusku skutečně podařilo Donbas dobýt, mohlo by vystavět pozemní koridor na Krym, což by postihlo životně důležité sektory ukrajinské ekonomiky.

Ohrožení ukrajinského poválečného postavení

Bez nadsázky se dá říci, že tato bitva pravděpodobně určí nejen další průběh invaze, ale také osud poválečné existence Ukrajiny. Dobytí jižní části Donbasu by umožnilo ruským jednotkám odříznout Ukrajince od západních vojenských posil. Potenciálně by mohli obklíčit a znehybnit značnou část ukrajinské armády, což by podkopalo dosavadní snahy Kyjeva bránit se případnému ruskému útoku na západě Ukrajiny. Donbas v Putinových rukou by byl mocnou pákou při všech dalších jednáních.

Dne 18. dubna, v rámci příprav na útok, zahájilo Rusko intenzivní ostřelování na východě Ukrajiny a podél pobřeží Černého moře. Americký Pentagon označuje počínání Ruska za operaci, jejímž cílem je narušit západní logistickou a zbrojní podporu ukrajinské armádě. Dle informací zveřejněných ukrajinským ministerstvem obrany se frontová linie na Donbasu nachází pod palbou ruských houfnic, minometů a raketometů. Rusko podle všeho ovládá také vzdušný prostor nad Donbasem.

Ukrajinští vojáci, kteří se připravují na útok, uvedli, že jsou připraveni ruský postup znovu odvrátit. Odkazují se přitom na modernější výzbroj a zkušenosti. Většina z nich slouží v nestabilní oblasti již 8 let. V rámci příprav na razantní ofenzivu vznikají v regionu nová obranná opevnění. Do oblasti jsou také denně dováženy zásoby zbraní a paliva. Právě dostatek paliva by mohl v případě odříznutí regionu sehrát rozhodující roli.

Moskva si potřebuje připsat vítězství

Podle posledních odhadů má Rusko na Donbase rozmístěno asi 76 taktických praporů, kolem 800 příslušníků zvláštních jednotek a mohutné zastoupení dělostřeleckých útvarů. Mimo Ukrajinu pak přezbrojují další, počty jsou však nejasné. Pád Mariupolu by navíc mohl uvolnit dalších 5–10 tisíc ruských vojáků.

Ruské síly tak mohou odhadem čítat 80 000 vojáků. Otázkou však zůstává, jak jsou na tom vojáci fyzicky a hlavně psychicky. Morálka ruských vojsk je od začátku konfliktu všeobecně nízká a vyhlídka na novou vleklou bitvu jim rozhodně nepřidá.

Zatímco Volodymyr Zelenskyj soustavně zdůrazňuje, že válka nebude za žádnou cenu ukončena na úkor ukrajinského území, ruské cíle se během konfliktu měnily. A s nimi i definice ruského vítězství. Nedá se tedy moc předvídat, s čím přijde Moskva v dalších dnech. Ovšem blíží se 9. květen a je jasné, že se Putin bude chtít na vojenské přehlídce ohánět vítězstvím. Ruská armáda, požehnaná patriarchou Kirillem, tak do té doby musí dosáhnout alespoň nějakého úspěchu.

Jak by ovlivnilo ruské vítězství na Dobase další vývoj invaze?

Zdroj: CNBC, Autorský komentář Lindy Niesnerové