Loď o této velikosti byla naposledy potopena ve válce před 40 lety, když Britové zasáhli argentinský křižník General Belgrano, přičemž zahynulo 323 členů posádky.
I přes to, že potopení vlajkové lodi ruské flotily v Černém moři zřejmě nebude mít zásadní vliv na průběh rusko-ukrajinského konfliktu, pro ukrajinskou armádu se jedná o významné vítězství. Vítězství, kterým mimo jiné dokázala, jak zastaralé a neefektivní jsou reakce na běžnou, ale rychle se měnící soudobou vojenskou situaci ze strany ruských vojenských sil. Relativně snadné potopení ruského raketového křižníku, ke kterému došlo 14. dubna, ale hlavně vyvolává řadu obecněji pojatých naléhavých otázek ohledně reálné odolnosti velkých válečných lodí.
Potopení ruské vlajkové lodi
Křižník Moskva, vybaven kritickou komunikační infrastrukturou, sloužil jako velitelská vlajková loď ruské Černomořské flotily. Potopení tohoto plavidla, které otřáslo ruským námořnictvem, bylo pro Ukrajince obrovskou psychologickou vzpruhou. Kyjev tvrdil, že zasáhl Moskvu protilodními střelami Neptun na začátku 14. dubna. Zatímco Rusko uvedlo, že na lodi vypukl požár, jenž zapříčinil následný výbuch. Americké tajné služby podpořily ukrajinskou verzi, mnoho analytiků si však v otázce, co přesně bylo příčinou potopení lodi, nechává dveře otevřené.
Zveřejnil(a) Breaking Kenya News dne Čtvrtek 14. dubna 2022
I když definitivní konkrétní příčiny konce křižníku zůstávají neobjasněny, podstatné je, že všechny důkazy nasvědčují vážným problémům souvisejícím s ruským válečným úsilím. Potopení Moskvy osvětluje ruské nedostatky, ať už jde o špatnou protivzdušnou obranu, neuvěřitelně laxní bezpečnostní postupy či neschopnost zajištění škod na vlajkové lodi Černomořské flotily. Zároveň se však jedná o skvělý příklad toho, jak zranitelné mohou velké vojenské námořní lodě tváří v tvář dnešní technice být.
Moskva sice byla obdivuhodným plavidlem, ale je třeba vzít v potaz fakt, že víceméně všechny její komponenty byly zastaralé. Jedná se o bojovou loď z dob studené války, vybavenou jen zvolna modernizovaným systémem PVO, staršími radary k detekci nepřátelských letadel v obranném perimetru lodi a šesti rotačními kanóny pro obranu bezprostředního okolí.
Potřeba modernizace ruských plavidel
Její systémy, jakožto i samotná konstrukce lodi, se však nemohou rovnat dnešním, například americkým plavidlům. I jediný úspěšný zásah proto mohl mít pro křižník katastrofální následky. Není jisté, zda posádka lodi o ukrajinské hrozbě věděla nebo zda podnikla nějaké kroky k sestřelení přilétajících raket Neptun. Avšak i kdyby si byla posádka blížící se hrozby vědoma, na reakci by měla pouhých několik sekund.
Je třeba si uvědomit, že účinné zaměření moderní válečné lodi a efektivní útok na ni dosud vyžadovaly nákladnou infrastrukturu, jako například radarová zařízení, hlídková letadla či satelity, které jsou schopny pořizovat snímky s vysokým rozlišením v reálném čase. Nebo detekovat radary a komunikaci nepřítele. To se však nyní mění.
#Ukraine: The first image of the guided missile cruiser Moskva of the Russian Navy that sank a few days ago, via @Bormanike.
— 🇺🇦 Ukraine Weapons Tracker (@UAWeapons) April 17, 2022
Depending on the side you choose to believe, the ship was either hit by 2x R-360 „Neptun“ ASMs, or suffered a catastrophic ammunition fire. You decide. pic.twitter.com/CTRNAKT9ES
Ukrajina dokázala zjistit polohu Moskvy pouze prostřednictvím komerčních satelitních snímků, načež vyslala dron Bayraktar TB-2, aby odlákala pozornost posádky. O zbytek se pak z druhé strany postaraly dvě podzvukové protilodní naváděné střely. Zkáza Moskvy je neklamným varováním, že k potopení velké lodi stačí dnešní běžné rakety a že k vyřazení špičkové válečné lodi lze využít pouze komerční datové systémy.
Otázka odolnosti moderních lodí
Pentagon tvrdí, že je na podobné situace připraven. Americké lodě mají k dispozici systémy, jako jsou RIM-116 Rolling Airframe Missile a RIM-162 Evolved Sea Sparrow Missile (ESSM), které dokážou vzduchem se blížící hrozbu účinně zlikvidovat. Dále jsou vybaveny rušičkami pro elektronický boj a zmatení naváděných střel. A pokud jde do tuhého, přichází na řadu rotační kanóny Phalanx ráže 20 mm. Není pochyb, že americké námořnictvo disponuje lepším vybavením než ruské. Je to ale opravdu dostačující?
Námořnictva nejednoho státu se s otázkou, jak čelit rostoucí hrozbě běžného vojenského charakteru, kterou představují protilodní střely, potýkají již nějaký ten pátek. Navíc v případě ukrajinských Neptunů se pořád jedná o podzvukové rakety s dosahem asi 482 km. Taková Čína však disponuje obrovských arzenálem protilodních střel, které mohou ohrozit válečné lodě na moři vzdálené až 4 000 km.
Zveřejnil(a) Terry Bates dne Čtvrtek 14. dubna 2022
Systémy rychle zastarávají
Je nutný pružný přístup
Zbývají již jen jaderné zbraně…
Moderní technika má samozřejmě na moři své místo, faktem ovšem zůstává, že pokud za technikou nestojí schopná posádka, tváří v tvář dnešním technologiím a protilodním střelám neobstojí ani ta nejmodernější loď. A je paradoxní, že ve světle stále se zrychlujícího technického pokroku bude růst mnohem rychleji úloha lidského faktoru, byť se bez podpory nejnovějšími technologiemi neobejde.
Těm silám, kterým v tomto směru „ujede vlak“, pak nepomůže od pádu do druhořadosti ani svěcená voda. Zbyde jim pak jediná možná technologie, pro kterou je bude nutné respektovat, totiž ovládání zbraní hromadného ničení. Čtenář si určitě dokáže udělat vlastní představu, co by to ale mohlo nakonec znamenat. A je otázkou, jestli by přezíravý a výsměšný přístup k těm zemím, jež do druhořadosti z výše uvedených příčin „spadnou“ třeba i jednorázově (potopení velké lodi), byl v takovém okamžiku tím nejrozumnějším postupem.
Jak by se dala vylepšit obrana velkých lodí?