Elektronický boj ruské armádě na Ukrajině příliš dobře nejde. Ačkoli se v minulosti chlubila velkými schopnostmi

Ruská propaganda se v minulosti ráda chlubila možnostmi své armády v oblastech elektronického boje. Známé jsou i fantastické zprávy o tom, jak údajně zcela vypnula moderní systémy amerického torpédoborce a další. Také má ve výzbroji řadu systémů, které by takovýto elektronický boj měly mít na starosti. Během konfliktu na Ukrajině se ale zdá, že bombastická tvrzení ruské propagandy za realitou velmi pokulhávají a výsledky jeho elektronického boje příliš efektivní nejsou.

Rusko v elektronice zaostává, proto to chtělo vyvážit

Sovětská a posléze ruská armáda se přitom dlouhodobě připravovala na skutečnost, že bude muset čelit výzbroji NATO, která je po technologické stránce vyspělejší a na různé elektronické systémy z velké části spoléhá. Proto deklarovala, že má k dispozici systémy, jež by měly rušit GPS, elektronickou komunikaci, mást radary nebo systémy průzkumných letadel, jako je například AWACS a další. Zároveň je známo, že pro Rusko pracuje i mnoho hackerů, jejichž úkolem bylo podnikat útoky na internetu.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Zprávy o absenci elektronického boje neznamenají, že by se o nasazení systémů elektronického boje ruské ozbrojené síly na Ukrajině nesnažily. O tom jednoznačně svědčí získání velitelské části systému Krasucha-4 nedaleko Kyjeva. Tento systém byl určený k rušení různých radarů a letadel AWACS. Zaznamenány byly i některé další pokusy o nasazení určitých systémů. Ale neděje se to v nějakém masovém měřítku a na schopnosti Ukrajinců v tomto směru to evidentně nemá nijak zvlášť významný vliv.

Důvodů, proč se tak děje, může být několik. Prvním z nich, jenž se sám nabízí, je prosté přehánění ruské propagandy, která je něčím takovým chronicky známá. Již výše zmíněná zpráva o vypnutí radarů amerického torpédoborce je nesmysl, ty se dají jen nějakou dobu rušit nebo mást. Rusko tedy takové zbraně má, o tom nikdo nepochybuje, a třeba v Sýrii nějaké jejich schopnosti předvedlo. Ale možná jich má mnohem méně, než se snažilo tvrdit. A jejich schopnosti nejsou zázračné a mají mnohé limity.

Chyběla jednolitá frontová linie

Existují ale i jiné důvody. V první fázi války to mohl být způsob, jakým ruská armáda útočila. Snažila se rychle proniknout ke Kyjeva a dalších míst. Nebyla tak vytvořena žádná pevná linie jednotné fronty. Zbraně pro elektronický boj ale musí být přesně zacílené, aby zasáhly nepřátelskou infrastrukturu a nikoli vaši, což takovou linii vyžaduje. Pokud je roztříštěná a jednotky promíchané, mohli byste použitím takových zbraní působit více problémů sobě než nepříteli. Otázkou ale zůstává, proč tyto zbraně nejsou masivně nasazené na Donbase, kde tato linie existuje.

Dalším důvodem může být taktika, jakou volí ukrajinské síly. Hlavně v prvních týdnech nebyly soustředěné do velikých útvarů v linii, ale často do malých jednotek provádějících akce typu udeř a zmiz. Takové jednotky se nedají zbraněmi pro elektronický boj příliš dobře ovlivnit a zaměřit. Používají maximálně nějaký druh spojení s centrálou, ale jsou schopné účinně operovat i tehdy, pokud je spojení nedostupné. Navíc jsou vysoce pohyblivé a nepřítel neví, kde přesně jsou.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Ukrajinci ale používají i různé drony jako Bayraktar a další, které jsou řízeny na dálku. Ale ani ty jim Rusové pravděpodobně nejsou schopni účinně elektronicky eliminovat. Je proto otázkou, co přesně se s jejich schopnostmi stalo. Dalším problémem může být třeba skutečnost, že se Rusko spoléhá na síť 3G, kterou využívá jeho systém Era. Nemůže ji rušit nebo ničit, protože ji potřebuje. To se ukázalo u Charkova, kde Rusové začali ničit vysílací stožáry, ale brzy toho raději nechali.

Selhání Ruska se vinou již od druhé světové války

Další možnost je přehnaný stihomam ruské strany. Protože odpor světa vůči jejich agresi na Ukrajině je poměrně značný a zapojení vojenských struktur NATO do vojenského úsilí Ukrajiny, byť nepřímé, je značného rozsahu, mohli podlehnout své vlastní propagandě o očekávaném přímém napadení Ruska Západem. V tom případě si řadu zbraní může velení ruské armády prostě schovávat pro tento hypotetický případ a na Ukrajině používá jen menší část své speciální výzbroje této kategorie.

Nejpravděpodobnější důvod, který se ale táhne celou historií sovětského zbraňového vývoje po druhé světové válce, je, že v laboratořích skutečně dokážou vyvinout, vymyslet a nakonec i úspěšně odzkoušet celou řadu velmi sofistikovaných zbraní, které občas nemají ve světě protiváhu. Ale jakmile nastane etapa přenosu experimentálního komplexu přístrojů do podoby technicky a vojensky využitelného systému, nejsou schopni toto dotáhnout do použitelného stadia.

Trvá jim to neuvěřitelně dlouho a systém mezitím často zastará. A navíc pohrdání lidskými zdroji v ruské armádě a nedůslednost při výcviku vojáků v ovládání zbraní jen trochu komplikovanějších než Kalašnikov vede k tomu, že i sebelepší systém při neodborné manipulaci s ním ze strany obyčejného vojáka je slušně řečeno na nic.

Jaké jsou podle vás důvody neschopnosti Ruska vést elektronický boj?

Zdroj: ArmyTechnology