Potomci „gázíku“ jsou Tigr a Volk. Jak si vedou ruské obrněné vozy v boji na Ukrajině?

Na konci 90. let 20. století se ruský vojenský a automobilový průmysl nacházel v zoufalé situaci. Kromě financí chyběly i objednávky a přístup k nejnovějším technologiím. V roce 2000 přišla zakázka ze Spojených arabských emirátů jako dar z nebe. Ruská společnost GAZ měla pro země Blízkého východu, především však Jordánsko, vyvinout nový víceúčelový terénní automobil, který by svými schopnostmi překonal americké Humvee.

Jak se z Nimru stal Tigr

Zpočátku se spolupráce rozvíjela dobře. Společnost GAZ a Bin Jabr Group ustanovily své konstrukční týmy, následně byl roku 2001 na zbrojním veletrhu IDEX v Abú Dhabí představen první prototyp Nimru (arabsky tygr). Brzy se však cesty partnerů rozešly, ale oběma stranám zůstala dokumentace. Arabové se obrátili na firmy MBDA a Rheinmetall a v roce 2005 dokončily vývoj svého Tigra, jehož výroba běží od roku 2009.

Ani Rusové nelenili a ze svého prototypu brzy vyvinuli sériovou verzi. Ruská automobilka začala po ukončení spolupráce hledat zákazníka, kterého rychle nalezla na začátku tisíciletí, kdy o Tigra projevila zájem ruská armáda. A právě díky ní se Tigr začal v roce 2005 opravdu vyrábět. Produkci však neměl na starosti přímo Gorkého automobilový závod, nýbrž nedaleký Strojírenský závod Arzamas (AMZ), jenž Tigra vyrábí dodnes.

iZdroj fotografie: Uživatel Arnar Ram 2 / Creative Commons / CC BY

Testovací 94kusová série byla vyrobena roku 2004. S vozidlem byli ruští vojáci velmi spokojeni. Největší výtky měli vůči „nevojenské“ konstrukci, která nedovolovala větší změnu konfigurace stroje, a proti nutnosti spoléhat se na cizí technologie, tedy především převodovky, jelikož je dodávaly americké společnosti Allison a Chrysler. Hlavním problémem však byly finance, Kreml na nová vozidla zkrátka neměl. Firma GAZ proto vyvinula civilní verzi Tigr 2.

Vozidlo, vážící 3,5 tuny, měřící 5,7 metru do délky a 2,3 metru do výšky, je monstrum vybavené dieselovým motorem Steyer se 190 koňmi a spotřebou 15 litrů na 100 kilometrů. Těžko přehlédnutelné SUV dokáže jet 160 kilometry v hodině. Zákazník si vedle obligátní stereo soustavy, koženého interiéru, či kol na přání může objednat i pancéřovou ochranu na vojenské úrovni. V základní verzi vyjde Tigr 2 na 270 000 USD (6,3 milionu korun).

Tigr M plní požadavky vojáků

Roku 2007 byla představena plnohodnotná vojenská verze AMN 233114 Tigr-M (Avtomobil mnogocelevogo naznačenija, tedy víceúčelový automobil). Jeho výrobou byla pověřena vojenská sekce GAZu, VKP. Vozidlo podstoupilo modernizační kůru, která změnila jeho ergonomii, zvýšila mu spolehlivost a začala se více obracet na domácí výrobce. Z tohoto důvodu byl automobil vybaven ruským přeplňovaným dieselem JaMR-5347-10 s výkonem 155 kW (210 koní).

Základem je opět rámové šasi nesoucí zbytek karoserie, poháněná jsou samozřejmě všechna kola. V roce 2019 bylo auto modernizováno, dostalo upravený původní turbodieselový motor, jenž je nyní označován YMZ-534, o objemu 4,4 litru s výkonem 158 kW (215 koní) a automatickou převodovku GAZ-1K0808 se šesti stupni. Zásadní změnou je podlaha kabiny typická pro vozidla kategorie MRAP s profilem ve tvaru písmene V, která zvyšuje schopnost přežití vozidla při výbuchu nástražného výbušného zařízení pod autem.

iZdroj fotografie: Mil.ru / Creative Commons / CC BY

Modernizace údajně přinesla také vyšší nosnost vozu a pohodlnější uspořádání interiéru. Pancéřované panely jsou v závislosti na specifikaci silné 5 až 7 milimetrů. Vozidlo je zároveň schopno fungovat i za extrémních teplot (od -14 °C do +50 °C) a v náročných terénních podmínkách, především na poušti. „Tato technika je chloubou Ruska a je viditelným důkazem obrovského potenciálu našeho obranně-průmyslového komplexu –⁠ vědeckého potenciálu, personálu a výroby,“ prohlásil o novém Tigrovi sám ruský prezident Vladimir Putin.

Délka Tigr-M je 5,7 metru, výška 2,3 metru a šířka také 2,3 metru, světlost je 40 centimetrů. Bojová hmotnost je 5 300 kilogramů a maximální hmotnost vozidla je 7,8 tuny. Užitečný náklad je 1 500 kilogramů. Tigr pak může táhnout i 2,5tunový návěs. Uveze až 10 plně vyzbrojených vojáků, kteří jsou ve voze chráněni i proti účinkům zbraní hromadného ničení, především bojových chemických látek (BCHL). Bylo posíleno i pancéřování vozidla. To má odolat průrazné munici 7,62 mm ze 30 metrů či střele z odstřelovačské pušky SVD.

Bez následků pro osádku by měl být i výbuch nálože s 6 kilogramy TNT pod vozidlem. Tigr-M dostal celou řadu úprav podvozku, které zvýšily jeho průchodivost terénem. Největší z nich je nová konstrukce náprav s nuceně blokovanými kónickými diferenciály. Terénní vůz dostal i účinnější brzdy, včetně vysoce účinné horské brzdy s pneumatickým posilovačem. I přes značnou hmotnost zvládne stroj díky náhonu na všechna čtyři kola na silnici vyvinout rychlost 140 km/h a v terénu 80 km/h. Dojezd má být až 1 000 kilometrů.

Tigr s ostrými zuby

Nejrozšířenější a nejzajímavější verzí by měl být Tigr-M s dálkově ovládanou věží Arbalat-DM. Ta je vybavena termovizí s automatickou identifikací cíle až na 2,5 kilometru a jeho „uzamčením” v zaměřovači. Věž může být osazena těžkým kulometem Kord 12,5 mm s 150 náboji nebo kulometem PKTM s 250 náboji. Ruská armáda by měla mít ve výzbroji těchto vozidel 20 a slouží při ochraně základen s nukleárními střelami. Na Tigru může být namontována i klasicky ovládaná věž s kulomety, 30milimetrový granátomet AGS-17 Plamja nebo nástavba s protitankovými řízenými střelami.

Minimálně v prototypu existuje i MZ-304 „Gorec“ (Horal) vybavený 120milimetrovým granátometem 2B11. Systém je plně automatický a je schopen přijímat data z dronů a jiných externích zaměřovacích prostředků. Existují i verze nesoucí osm protiletadlových raket Kornet-D nebo rušící zařízení. Je zde třeba verze jako sanitka, verze pro speciální síly či protichemické jednotky nebo varianta s protitankovými střelami. Dokonce existuje prototyp ozbrojeného pozemního dronu jako bezposádkové dálkově řízené varianty Tigru.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY

Pro speciální jednotky je možné upravit vozidla pro shoz z letadla, nebo mohou být v konstrukci s integrovanými hydraulickými vysouvacími žebříky pro rychlý průnik do patra budovy. Ruská armáda by měla mít ve výzbroji přes 2 000 Tigrů všech verzí v různých konfiguracích. Existovala i spolupráce na nových verzích se sofistikovanými bojovými systémy s francouzskou firmou NEXTER.

Ta však po roce 2014 skončila, ale brzy se GAZu podařilo získat nového partnera. Čínská vláda po dlouhém vyjednávání roku 2016 získala licenci na výrobu Tigru, která běží v automobilce FAW v Tchien-ťinu pod označením Defender a Guardian.  

Nastoupí místo Tygra Vlk?

Konstruktéři Tigru si uvědomovali jeho omezení plynoucí z primárně civilní konstrukce vozidla, a tak byl již roku 2010 představen jeho nástupce VPK-3927 Volk (Vlk). Ten má efektivnější a jednodušší modulárnější konstrukci a je lépe pancéřovaný než Tigr. Stroj je těžší, váží 7 500 kilogramů, a splňuje mezinárodně definované parametry ochrany vozidel kategorie MRAP, tedy ochranu proti minám a nástražným systémům.

Pod koly vozidla by bez fatálních následků (blastsyndrom) pro osádku, jelikož sedí ve speciálně konstruovaných sedačkách, které ji chrání při explozi, mohla vybuchnout 8 kilogramů těžká nálož TNT. Volk je na rozdíl od Tigra již postaven na čistě ruských technologiích a výroba není údajně závislá na dovozu cizích technologií. Oproti svému předchůdci může být Volk nejen v konfiguraci 4×4, ale i 6×6. Takové vozidlo pak dokáže převážet i 20 plně vyzbrojených vojáků rychlostí až 130 km/h.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY

Podvozek může být použit jako platforma pro cisternu či valník. Co se zbraňového vybavení týče, je stejné jako u Tigra. Novinkou u Volka je možnost instalovat na podvozek 6×6 120mm dělo 2B16 „Nona-K“, vznikla tak vlastně kolová, lehce pancéřovaná verze známého dělostřeleckého systému 2S9, který byl vyráběn na pásovém podvozku. O Volku chybí relevantní informace a stále není jasné, zda se vozidlo dostalo do výroby.

Informace se neshodují. Podle jednoho zdroje ruská armáda dostala již 500 vozů. Podle jiného stroj neprošel zatím úspěšně testy. Velkou kontroverzi mezi odborníky způsobily především fotografie umístění nádrže, která se má podle všeho nacházet v podlaze pod osádkou. Asi každému je jasné, co by s ní provedl výbuch nástražného zařízení a jaké důsledky by to mělo pro vozidlo a jeho osádku. 

Těžko na cvičišti, ještě hůře na bojišti

Rusko Tigra od počátku poměrně intenzivně nabízí na světových zbrojních trzích, dokonce neváhalo svoji pýchu půjčit k polním testům různým potencionálním zákazníkům. Tigra tak zkoušela indická armáda, nebo se roku 2010 objevil ve službách brazilské vojenské policie ve favelách Ria de Janeiro. Vozidlo slouží v mnoha bezpečnostních službách Mongolska, Gambie, Zambie, Alžíru, ale i Nikaragui a Uruguaye. Primárně však stále jde o vozidlo pro ozbrojené složky, jehož opancéřovanou variantu používá jak ruské ministerstvo obrany, tak ministerstvo vnitra.

Slouží třeba u protiteroristických jednotek. Vedle Ruska a Číny toto vozidlo dnes najdeme také u ozbrojených jednotek na Slovensku, v Kazachstánu nebo Bělorusku. Ve všech zemích prokázal Tigr svoji užitečnost v policejních službách a konfliktech s nízkou intenzitou. Principiálně jde totiž o vozidlo, které by mělo v ruských silách alternovat de facto GAZ-66 či některá speciální vozidla na bázi známého UAZu-469, UAZu-2924, či dokonce „Buchanky”.

Těžké transportéry jako BTR-70 nebo Pandur s velkou průchodností terénem v regulérních válkách není Tigr schopen nahradit. A to je přesně to, o co se velení ruské armády pokusilo při nasazení svých vozidel Tigr na Ukrajině. Je to sice velmi užitečné a variabilní vozidlo, ale rozhodně není vhodné pro nasazení v konfliktu vysoké intenzity a s použitím těžkých zbraní v první linii.

Nevhodné nasazení

Výsledky tohoto nasazení můžeme vidět v médiích každý den. Hned v prvních hodinách po invazi došlo ke konfrontaci Tigru s ukrajinským transportérem Strela-10, při níž nebyl ruský automobil schopen palbou svých zbraní protivníka poškodit, natož zastavit. Stejně tak existuje mnoho záznamů o tom, že spousty nepoškozených vozidel Tigr, jež jsou opuštěna ruskou posádkou, padá do rukou ukrajinských vojáků.  

iZdroj fotografie: armyinform.com.ua / Creative Commons / CC BY

Tigr neselhává kvůli tomu, že by to byl špatný vůz, ale protože je jeho nasazení strategicky nevhodné a chaotické. Ruské armádě tradičně opět selhává lidský faktor. Její technika je na slušné úrovni, avšak zcela ji znehodnocuje lhostejnost velení k důslednému otestování pro ověření si co nejefektivnějších způsobů jejich bojového použití.

Spíše to vypadá, že zkostnatělí ruští generálové nemají sami dostatečnou představu o tom, jak a kde takovéto vozidlo v horkém konfliktu vlastně nasadit. V ruských řadových ozbrojených silách zřejmě ani neexistuje konkrétní metodika nasazení Tigra v tomto směru. Jako by generálům stačilo, že mají také „své ruské humví”.

Je GAZ Tigr skutečně nebezpečné zvíře nebo jen papírový dravec?

Zdroj: Mark Galeotti, The Modern Russian Army 1992-2016, Oxford, 2017.