Poslední minuty totalitních vůdců: Pekelnými branami provázely diktátory strach, potupa a především nenávist z řad vlastního lidu

Tlumení veřejného projevu a potlačování lidských práv mají diktátoři v podstatě na denním pořádku. Autoritářský režim bychom tak na politickém spektru neumístili nikam jinam, nežli na ten nejtemnější konec. Historie je bezohlednými diktátory, již se u moci drželi na úkor krve vlastních lidí, přímo nasycena. A ačkoli někteří se trestu nikdy nedočkali, mnozí z nich za své činy draze zaplatili.

Benito Mussolini (1883-1945)  

Benito Mussolini, italský politik a novinář s neblahou pověstí muže, jenž světu představil fašismus. Mussolini se dostal k moci na počátku 20. let minulého století, kdy usedl do čela země jako předseda vlády, a pod přísnou fašistickou taktovkou nastolil v zemi diktaturu. Jen tak pro zajímavost, na státním modelu jedné vládnoucí strany založil později Hitler své nacistické Německo.  

Během druhé světové války stála Itálie v čele s Mussolinim na straně Osy, tedy vojenské koalice Německa, Japonska a Itálie. Když se však v roce 1943 přihnala krvavá válka až k italským břehům, křehká důvěra italské veřejnosti v jejich vůdce byla nadobro ztracena. Mussolini byl svržen fašistickou stranou, kterou kdysi sám vybudoval, a umístěn do vazby. Netrvalo však dlouho a na pomoc mu přispěchaly německé jednotky. Mussolini tak opět stanul v čele loutkového režimu v severní Itálii.  

Tentokrát však jeho působení na italské politické scéně nebylo nikterak zářné, načež se Mussolini pokusil uprchnout i se svou milenkou do Švýcarska. Italské obecenstvo bylo ovšem s jeho vystoupením nadmíru nespokojené a Mussolini byl při útěku zajat italskými partyzány. On i jeho milenka byli zastřeleni 28. dubna 1945, tedy dva dny před Hitlerovou smrtí. Jejich těla byla následně převezena do Milána, kde Mussolini sehrál svou poslední životní, nebo spíše posmrtnou, roli. Pózoval jako kulisa, když lidé vyvěsili jeho tělo na veřejném prostranství.  

Adolf Hitler (1889-1945)  

Muž, který v roce 1939 napadením Polska zatáhl svět do dalšího globálního konfliktu. Diktátor, jenž zavinil smrt 6 milionů židů a desítek milionů civilistů a vojáků. Po šesti letech nacistického běsnění se německý vůdce ukryl ve svém bunkru v Berlíně. Válka se i přes jeho veškeré snahy neubírala směrem, jaký si Hitler představoval. Vyzdvihnout musíme zejména jeho katastrofální pokus o dobytí Ruska během operace Barbarossa, kdy byly jeho síly doslova poslány na smrt.  

Okolnosti samotné Hitlerovy smrti jsou poněkud zastřeny a mnozí se domnívají, že se německému vůdci podařilo z berlínského bunkru uprchnout. Podle historiky nejuznávanějšího scénáře se však Hitler dne 30. dubna 1945, kdy se již k Berlínu blížila spojenecká vojska ze západu i východu, v bunkru v Berlíně zastřelil po boku své milenky Evy Braunové, která spáchala sebevraždu pozřením kyanidové kapsle. O pár dní později byl Berlín osvobozen, Třetí říše se rozpadla a Hitlerova tyranská vláda byla oficiálně ukončena. 

Nicolae Ceaușescu (1918-1989)  

Nicolae Ceaușescu, komunistický diktátor poválečného Rumunska, složil v roce 1965 přísahu generálního tajemníka a následně setrval u moci celých 24 let. Zpočátku byl opěvován jako nejliberálnější vůdce sovětského bloku, ovšem jeho politické smýšlení se v 70. letech prudce změnilo. Zaujal přísný autoritářský postoj a v zemi byl nastolen nový režim. Novopečený diktátor si podmanil obávanou tajnou policii Securitate a potlačoval jakékoliv projevy nesouhlasu s režimem. Na konci 70. let 20. století bylo Rumunsko jedním z nejrepresivnějších států na světě.

Po neúspěšném a velice nákladném programu na výstavbu nové ropné rafinerie se ekonomika země prudce propadla, a tak Rumunsko stanulo tváří v tvář ekonomickému krachu. Hospodářská krize byla řešena řadou přísných úsporných opatření, které se však neobešly bez protestů obyvatel. Hlasy nespokojených lidí zesílily natolik, že je již nedokázala utlumit ani tajná policie. Poslední kapkou, jež nakonec přetekla v politický a vojenský převrat, byl Ceaușescův příkaz k zahájení palby na civilisty, kteří se účastnili protivládních protestů.

Poté, co se armáda obrátila proti Ceaușescovi, nezbývalo svrženému vůdci nic jiného, než se pokusit uprchnout ze země. Ovšem dramatický únik vrtulníkem ze střechy rumunského parlamentu se příliš nevydařil. Armáda hrozila, že vrtulník sestřelí a donutila Ceaușesca přistát. Ceaușescu byl zajat a po dosti rychlém soudním procesu byli on i jeho žena odsouzeni k trestu smrti zastřelením.  

Saddám Husajn (1937-2006)  

Smrt čtvrt milionu Iráčanů. Tolik životů si vyžádal krutý režim Saddáma Husajna, teroristy a válečného zločince, jenž se neštítil ani zabíjení vlastního lidu. Saddám Husajn se k moci dostal skrze vedení strany Baas, jež se chopila moci v roce 1968. Ačkoli výraznou moc držel ve svých rukou v podstatě již od samého začátku, totalitní moc prosadil až koncem 70. let, kdy s pomocí tajné policie a brutálních represí utržil nad zemí totální nadvládu.

Husajn se navíc velmi aktivně angažoval také v zahraničních invazích, což vedlo k přímému konfliktu s USA. Po teroristických útocích, ke kterým došlo 11. září 2001, měly Spojené státy Husajna pevně v hledáčku. V roce 2003 pak koaliční síly pod vedením USA zahájily vojenskou invazi do Iráku.

Po dubnovém dobytí Bagdádu teroristický vůdce zmizel, dopaden byl až o několik měsíců později, v prosinci téhož roku. O dva roky později stanul Husajn před iráckým soudem a byl shledán vinným ze zločinů proti lidskosti. V prosinci 2006 byl pak bývalý diktátor veřejně oběšen. 

Muammar Kaddáfí (1942-2011)  

V roce 1969 se tehdy teprve 27letý Muammar Kaddáfí zmocnil vlády v Libyi a stal se novým vládcem konflikty zmítaného státu. Převrat však nebyl násilný, Kaddáfí, obdivovatel nacionalistického hnutí a učenec egyptského prezidenta Gamála Abdela Násira, si dokázal svým zájmem o hájení ekonomického dědictví země získat pozornost a nakonec i podporu veřejnosti.

V prvních letech svého působení lákal Kaddáfí své občany především na finanční kouzlo „černého zlata“, díky němuž Libye ve velmi krátkém čase neuvěřitelně zbohatla, a mladý vůdce se tak těšil poměrně slušné oblíbenosti. Ovšem netrvalo dlouho a z idealistického mladíka se stal zkorumpovaný diktátor, který velice rychle upadl v nelibost mnohých obyvatel.

Jeho otřesný postoj k lidským právům a absolutní netolerance byť jen náznaku nesouhlasu s režimem uvrhly vzkvétající zemi do chaosu a zoufalství. Libyjský lid byl po následujících několik desítek let neúprosně utlačován. Nic však netrvá věčně a Kaddáfí nebo také Vzteklý pes Blízkého východu, jak se mu začalo přezdívat, se během arabského jara v roce 2011 ocitl v palebné linii.

Zemí otřásaly rozsáhlé protesty proti jeho vládě, které vyústily v krvavou občanskou válku. Proti Kaddáfímu stanula opoziční strana známá jako Dočasná národní přechodná rada (NTC). Opozice se brzy dočkala podpory NATO a Kaddáfí se ocitl na útěku. V říjnu 2011 byl diktátor zabit bojovníky NTC a jeho zkrvavené tělo bylo následně vláčeno po ulicích.  

Kteří další totalitní vůdci by podle vás stáli za zmínku?

Zdroj: History