Pohyblivé písky Blízkého východu: Turecko je připraveno zahájit ofenzívu v Sýrii. Politické vztahy Ruska a Izraele jsou na bodu mrazu

Dle vyjádření Marie Zacharové, mluvčí ruského ministerstva zahraničí, ruští představitelé doufají, že turecká vláda odstoupí od plánů na ofenzívu v severní Sýrii. „Doufáme, že se Ankara zdrží kroků, jež by mohly vést k prudkému zhoršení již tak složité situace v Sýrii,“ uvedla diplomatická mluvčí v oficiálním prohlášení ministerstva. Moskva je přesvědčena, že případný vojenský zásah, provedený bez souhlasu legitimní vlády Syrské arabské republiky, by představoval přímé porušení svrchovatosti, jakožto i samotné územní celistvosti Sýrie.

Rusko vojenskou kampaň v Sýrii neschvaluje

Ruské vyjádření přichází těsně poté, co turecký prezident, Recep Tayyip Erdogan, den předtím opakovaně hrozil zahájením vojenské kampaně cílené na kurdské „teroristy“. „Podnikáme další dílčí krok k vytvoření 30kilometrové bezpečnostní zóny podél naší jižní hranice. Provedeme čistku v Tell Rifaatu a Manbidži,“ uvedl s odkazem na dvě severosyrská města. 

Zmíněná města přitom nejsou jediná, jež se momentálně nachází v tureckém hledáčku. Dle Erdogana budou turecké síly po „vyčištění“ měst postupovat i do dalších regionů, které jsou v držení bojovníků Strany kurdských pracujících (PKK). Přičemž výhružky byly směřovány také k Lidovým obranným jednotkám, syrsko-kurdské skupině, již turecký prezident považuje za součást PKK.

Ruští představitelé dle slov Zacharovové „chápou“ a respektují obavy Turecka z možného ohrožení národní bezpečnosti, kterou mohou nestabilní pohraniční oblasti představovat, zároveň však považují turecký zásah za mimořádně riskantní.

Zacharovová uvedla, že přetrvávající problém v oblasti lze vyřešit pouze stálou přítomností syrských jednotek. Dle podmínek uvedených v dohodě, kterou Rusko uzavřelo s Tureckem v roce 2019, mají přitom v oblasti zajišťovat bezpečnost společné hlídky obou zemí. Zajímavé je, že během posledních týdnů se jedná v pořadí již o několikátou zprávu o rostoucích nepokojích v Kurdy ovládaných severních oblastech Sýrie. Jakožto i o možných změnách na poli zahraniční politiky nejen Turecka, ale také Izraele.  

Možný ruský útok na izraelské letouny

Přibližně tři týdny nazpět zaplavily internet zprávy o nepotvrzeném ruském útoku raket S-300 na izraelské letouny. K použití raket země-vzduch mělo Rusko přistoupit poté, co izraelské vzdušné síly podnikly rozsáhlý útok na několik pozemních cílů poblíž města Masjaf v severozápadní Sýrii. Syrská armáda se měla pokusit odrazit izraelský útok na výzkumné středisko pomocí vlastních protiletadlových střel. Ty však nebyly při zneškodnění cílů úspěšné, a to nejen nyní, ale ani při minulých útocích.

Dne 17. května pak byla zveřejněna zpráva potvrzující použití ruských protiletadlových raketových systémů S-300 v oblasti, kde operují ruské jednotky. Zda byly střely skutečně vypáleny ruskou armádou není jisté, ovšem je to velice pravděpodobné, protože bez jejího povolení nesměla syrská armáda systémy nikdy využívat. 

Vzhledem k tomu, že rakety byly vypáleny bez radarového zaměření, pravděpodobně se jednalo spíše o jakousi demonstraci síly, nežli o snahu izraelská letadla skutečně neutralizovat. Ovšem pokud za vypálením raket stála skutečně ruská armáda, nelze přehlédnout možný posun v kruzích ruské i izraelské zahraniční politiky.

Raketové systémy v rukou syrské armády

Rakety S-300 (pravděpodobně variantu S-300PMU-2) dodávalo Rusko do Sýrie od září 2018. Rakety však nebyly nikdy použity v ostrém boji, ačkoli si některé dřívější zprávy pohrávaly s myšlenkou, že systémové radary mohly být v minulosti použity k navádění raket jiných, méně přesných raketových systémů protivzdušné obrany. A to právě k zachycení izraelských střel. 

Sýrie měla systémy S-300 obdržet již kolem roku 2013, ovšem vzhledem k tehdejší nespokojenosti izraelské vlády a patřičnému tlaku na ruské představitele byla Moskva nakonec od dohody na postoupení systémů Sýrii donucena odstoupit.

A není se čemu divit, rusko-izraelské vztahy nabíraly od rozpadu Sovětského svazu na síle závratnou rychlostí a před rokem 2018 byly obzvlášť pevné. Právě v roce 2018 však vztah obou zemí utrpěl pořádnou ránu. Rusko tehdy obvinilo Izrael z použití ruského pozorovacího letounu Iljušin Il-20 jako štítu proti syrskému útoku. Letoun byl v září 2018 zasažen a všichni pasažéři zemřeli.  

Ještě téhož roku pak Rusko dodalo Sýrii systémy S-300 a navzdory tomu, že syrský vojenský personál byl k obsluze protiraketových kompletů patřičně vycvičen, zpočátku byly systémy obsluhovány zejména ruskými jednotkami. Ruští představitelé tehdy uvedli, že se jedná o preventivní opatření v případě možných útoků Západu, Turecka či Izraele. 

Ačkoli od té doby čelily syrské síly jak izraelským, tak tureckým útokům, pokud jde o přímý útok na ruské jednotky, obě země byly v tomto ohledu přinejmenším opatrné. Stále však není jisté, kdy syrské síly získaly nad S-300 kontrolu. A vzhledem k tomu, že doposud nebyly systémy v boji nikdy použity, a to ani k odražení izraelských útoků, ani zachycení tureckých střel během intenzivní přestřelky s tureckou armádou na začátku roku 2020, se nabízí otázka, proč ruská armáda předala syrským jednotkám kontrolu nad systémy právě nyní. Či zda ji skutečně předala. 

Turecku chybí moderní stíhací letouny

Zatímco tedy ještě v roce 2020 mělo vzdušný prostor nad syrskými pohraničními oblastmi pod palcem Turecko, rozmístění systémů S-300 kontrolovaných syrskými jednotkami by mohlo tureckou výhodu v oblasti velice rychle negovat. A potenciálně připravit půdu pro významný posun poměru vojenských sil na území Sýrie.

Nehledě na to, že Rusko v posledních letech významně rozšiřuje svou vojenskou přítomnost v zemi. Přičemž původní ruský cíl – podpora syrského protipovstaleckého úsilí – se nyní překlenul spíše k zajišťování strategických pozic a vojenských prostředků. Včetně letounů MiG-31K a Tu-22M3 vybavených hypersonickými balistickými střelami, jež by mohly sehrát zásadní roli v případném konfliktu s NATO.

Vzhledem k ruským základnám v zemi je tedy posílení syrského vzdušného prostoru bezpochyby v ruském zájmu. Což ostatně potvrzuje i rozmístění letounů Su-35 na letišti v Kámišlí – novém zařízení v Sýrii, které se příhodně nachází v blízkosti tureckých hranic.  

Jelikož Turecku chybí stíhačky se schopností stealth, či dokonce stíhačky s pokročilejšími systémy pro elektronický boj, které by se přinejmenším vyrovnaly izraelským F-16l, může náhlá aktivace systémů S-300, nyní evidentně ovládaných syrskou armádou, představovat pro Turecko bezprostřední výzvu k razantnějšímu postupu v hájení vlastních zájmů. Právě s touto skutečností jde ruku v ruce neutuchající zájem turecké vlády o nákup západních stíhaček. A rovněž nedávné odložení nákupu druhé dodávky ruského systému S-400.

Země se začínají stranit spolupráce s Ruskem

Co se Izraele týče, není pochyb, že izraelští představitelé si konfrontaci s Ruskem v Sýrii nikterak nepřejí. A Moskva si ji nejen nepřeje, nýbrž si ji rozhodně nemůže dovolit. Zejména v době, kdy byla její schopnost zásobovat ruské síly v Sýrii značně omezena. A to poté, co se Turecko v reakci na ruskou invazi Ukrajiny odvolalo na úmluvu z Montreuxu (zjednodušeně zákaz proplouvání válečných lodí Bosporem a Dardanelami válčících států).

V dubnu propluly Tureckem ovládanými průlivy z Černého moře, za účelem zásobování ruské armády v Sýrii, pouze dvě lodě. Pro srovnání, před invazí tudy proplouvalo v průměru 4–5 plavidel týdně. Jedná se tudíž o výrazný pokles. Turecko navíc uzavřelo svůj vzdušný prostor pro všechna ruská i civilní letadla, která do Sýrie přivážejí ruské jednotky. Čímž Moskvu uvrhlo do velice svízelné situace.

US ambassador of religious freedoms, on if a new Turkish attack on Syria would lead to Turkey’s SNA mercenaries committing new war crimes against minorities:

„We’ll ask Turkey to hold these groups accountable.“

As though Turkey weren’t engineering all aspects of this genocide. pic.twitter.com/o8noNuJh31

— Lindsey Snell (@LindseySnell) June 3, 2022

Pokud tedy za odpálením S-300 skutečně stály ruské síly, jednalo se pravděpodobně o snahu Moskvy naznačit Izraeli, že není Ukrajinou zaneprázdněna natolik, aby v případě rozšíření izraelské kampaně v Sýrii jen nečinně přihlížela. I když tedy Rusko o rozpoutání konfliktu nestojí, už tento krok sám o sobě svědčí o tom, že chřadnoucí vztahy Izraele a Ruska, ale i Turecka a Ruska se možná brzy úplně rozpadnou. Naopak Izrael a Turecko by mohly brzy najít společné cíle, a to nejen na poli ekonomickém.

Rozšíření izraelské kampaně na území Sýrie (proti íránským milicím) je tedy sice momentálně nepravděpodobné, ovšem to samé se rozhodně nedá říci o Turecku. I když nelze přehlížet fakt, že NATO má na syrskou krizi, jakožto i na pozici Kurdů, zcela jiný názor nežli Turecko, skutečnost, že se od Ruska pomalu, ale jistě odklánějí i dlouholetí spojenci, kteří své společné zájmy ještě donedávna urputně hájili, začíná být očividná. A pokud Moskva svůj postoj brzy nezmění, může se dost dobře ocitnout v naprosté izolaci. 

Jak se podle vás bude vztah Turecka a Ruska dále vyvíjet?

Zdroj: MillitaryWatchMagazine, TheDefensePost, TimesOfIsrael, Forbes