Rusko ztratilo několik důležitých vojenských tajemství. Technici se mohou podívat i na jeho radarem naváděnou střelu R-77

Znát schopnosti protivníkových zbraní může být velmi důležité. Lze pak proti nim snadněji postavit obranu, která bude účinnější než jen předpokládaná konstrukce.

i Zdroj fotografie: Uživatel Allocer / Creactive Commons / CC BY-SA
                   

Pro ruské ozbrojené síly je válka na Ukrajině špatnou zprávou nejen proto, že za čtyři měsíce nedokázaly dosáhnout nějakého přesvědčivého vítězství a mají ohromné ztráty, ale i kvůli ztrátám své techniky na území, odkud vojáci museli ustoupit, nebo nad územím Ukrajinců se ruští protivníci dostávají k tajemstvím konstrukcí jejich nejnovějších zbraní. Poslední ztrátou je nejmodernější naváděná střela vzduch-vzduch R-77.

Celá střela se zabodla do země

Ukrajinští technici se dostali k nejnovější verzi této střely označované jako R-77-1. Nejspíše kvůli nějaké nehodě se uvolnila, nebo spadla z letadla v oblasti Žitomyru. Podle zveřejněných fotografií ji Ukrajinci vyhrabali ze země, kam se zabodla, a mohou ji prozkoumat. Lze předpokládat, že se o data či přímo o střelu podělí se svými spojenci, hlavně s USA a Velkou Británií. To může být velmi důležité, protože to pomůže s obranou proti této zbrani. Ta je označována za jednu z nejlepších na světě.

R-77-1 je radarem naváděná raketa vzduch-vzduch určená pro nejmodernější ruské stíhací letouny. Vývoj protiletadlové řízené střely (PLŘS) R-77 ruské firmy Spectechnika Vympel NPO byl zahájen prakticky již v roce 1982, kdy se v tomto podniku soustředili na projekt RVV-AE (Raketa Vozduch-Vozduch, Aktivnaja, Energetičeskaja) neboli Izdělije 170. Západní kódové označení této kategorie střel je AAM-AE (Air to Air Missile, Active, Energetic). Poprvé byla střela představena veřejnosti na výstavě letecké techniky v Minsku v únoru roku 1992.

Jde o raketu s aktivním radarem určenou pro boj na střední vzdálenosti. PLŘS má klasický válcový tvar, čtyři obdélníková stabilizační křidélka a čtyři zadní příčná kormidla ve tvaru roštových prvků o rozměrech 250 x 100 mm a délce asi 30 mm, která jsou uchycena na speciálních kloubech a ovládána aktuátory. Každý rošt obsahuje 10 příček, skloněných 45° a 135° vzhledem k podélné ose prvku. Toto konstrukční provedení řídicích ploch, které samo bylo údajně vyvíjeno tři roky, dosud nebylo aplikováno u žádné PLŘS.

Raketa dokáže zasáhnout cíl až na vzdálenost 80 km

Podobnou konstrukci ovládacích aerodynamických prvků používají v konečné fázi navedení například ruské taktické balistické rakety krátkého dosahu SS-21 SCARAB/TOČKA. U R-77 jsou tyto řiditelné prvky ale vyšší, což střele umožňuje podstatně vyšší manévrovatelnost (150°/s). Mimoto jsou lehčí a vyznačují se mnohem razantnější účinností při větších úhlech zteče než klasická kormidla, na ovládání roštů stačí méně výkonné lineární elektromotory a jsou mnohem méně vidět na radaru.

Právě tato konstrukce vytváří základní předpoklady pro široké možnosti použití střely proti extrémně manévrujícím vzdušným cílům i za nepříznivých povětrnostních podmínek, na pozadí země i vodní hladiny. Řídicí prvky sklopené k tělu PLŘS umožňují tzv. polozapuštěnou či vnitřní instalaci na letounu. Střely jsou před odpálením vysunuty nad povrch letounu a vymrštěny speciálním závěsníkem. Proto jsou využitelné na perspektivních bojových letounech typu „stealth”, u kterých je vyloučeno vnější zavěšení výzbroje.

Z klasického letounu může být střela katapultována zařízením AKU-170, přičemž motor střely se spouští po krátké časové prodlevě po opuštění letounu. Střelu je ale možno odpálit i z kolejnicového vypouštěcího zařízení APU-170. PLŘS je vybavena dvoustupňovým motorem na tuhé pohonné hmoty a kombinovanou naváděcí soustavou 9B-1348 ruské firmy MRI Agat. První verze R-77 byla zavedena do výzbroje v roce 1994. Měla hmotnost 175 kilogramů a délku 3,6 metru. Dokázala zasáhnout cíle ve vzdálenosti 80 kilometrů.

Modernizovanou verzi má být obtížné rušit

Ovšem havarovaná střela je modernější verze, která se do výzbroje dostala teprve v roce 2015. Je o 15 kilogramů těžší a několik centimetrů delší než její předchůdkyně. Také se prodloužil její dosah, nyní je schopna zasáhnout cíl ve vzdálenosti až 110 kilometrů a ve výšce až 25 kilometrů. Létá rychlostí větší než Mach 4. Střela byla také vybavena zaměřováním, které má být mnohem odolnější proti rušení.

Právě schopnosti zaměřování této střely budou nejspíše hlavní informací, která bude techniky u západních spojenců Ukrajiny zajímat. Ti se samozřejmě mohli k raketám R-77 v minulosti dostat, Rusko je vyváží do mnoha zemí světa. Ale exportní verze ruských zbraní mívají některé schopnosti omezené. USA a jejich spojenci se v leteckých soubojích specializují na boj na delší vzdálenosti, proto detailní znalost soupeřových raket významně pomůže v obraně proti nim v případě bojového střetu.

Konflikt na Ukrajině již odhalil některé schopnosti ruských zbraní. Například vyšlo najevo, že balistické rakety středního doletu Iskander na rozdíl od exportních verzí umějí odpalovat klamné cíle, které mají ztížit jejich zaměření. Ukrajinská armáda také zajala část systému protivzdušné obrany Barnaul-T. U Kyjeva se jí také dostala do rukou část ruského systému elektronického boje Krasucha-4. Získala například i protiletadlové systémy Pancir-S1. Sestřeleny a jistě prozkoumány byly i různé letouny nebo bojové vrtulníky.

Jak závažná může být pro Rusko skutečnost, že západ získává informace o jeho zbraních?

Zdroj: DefenceBlog, EnMissilery

Diskuze Vstoupit do diskuze
50 lidí právě čte
Autor článku

Vít Lukáš

Zobrazit další články