Armády se snaží mít co nejvíce jednotnou výzbroj, protože to velmi zjednodušuje výcvik a zefektivňuje údržbu. Tím se významně snižují i náklady.
Od útoku Ruska na Ukrajinu začala do země mířit pomoc z mnoha spřátelených států včetně České republiky. Není sporu o tom, že právě díky této pomoci se Ukrajině daří již přes čtyři měsíce vzdorovat mnohem většímu a bohatšímu Rusku, země dokonce dosáhla i řady úspěchů. V poslední době pomoc pro ni ještě sílí a dostává i těžké a stále sofistikovanější zbraňové systémy. Ovšem znamená to také řadu problémů, které musí neustále řešit.
Sovětské zbraně i moderní západní systémy
Pokud se dá pomoc Ukrajině shrnout, je možné ji rozdělit na dvě části. První jsou zbraně sovětského typu, jež má a měla ukrajinská armáda ve výzbroji a její vojáci jsou v jejich užívání vycvičeni. Druhým typem jsou západní zbraně, které Ukrajinci ve výzbroji nikdy neměli a musí se je naučit používat, opravovat a potřebují k nim i příslušnou munici. To s sebou nese řadu výzev, jež je třeba překonat. Na druhou stranu se tyto zbraně většinou vyznačují větší přesností a dostřelem.
Zdánlivě bezproblémová se zdá technika sovětského typu, jako jsou tanky T-72, bojová vozidla BMP-1 nebo BMP-2, raketomety Grad, vrtulníky Mi-24 a další. Poslalo je Polsko, Česko a další země. S jejich použitím nebo údržbou si místní vojáci a technici poradí a umí to velmi dobře. Ovšem jako problém se začíná ukazovat, že se k některým těmto systémům přestává dostávat střelivo nebo určité náhradní díly. Na západě se nevyrábí a celá řada ukrajinských kapacit byla Ruskem zničena.
Asi největší problém je s dělostřeleckou municí ráží 152 a 122 milimetrů, jíž začíná mít Ukrajina nedostatek, protože ji spotřebovává velkou rychlostí. Bývalé východoevropské země, které ji používaly, značně vyprázdnily sklady. Uvažuje se o znovuobnovení výroby. Ale může jít i o některé náhradní díly. Řada firem umí sovětskou techniku opravovat, velmi kvalitně to dělají i české společnosti. Otázkou je, zda dokážou sehnat dost náhradních dílů, jichž je potřeba stále více. Například pásů nebo některých specializovaných součástek.
Západních děl je velká směsice
Částečným řešení třeba u dělostřelectva je dodávka houfnic, které používají munici NATO ráže 155 milimetrů. Ta je sice jednotná, ale Ukrajina dostává různé typy děl, protože nikdo jich nemá tolik, aby mohl poslat jeden typ. A tak se museli vojáci vycvičit na tažených M777 a FH-70 a samohybných M109, Caesar, PzH 2000, Krab či Zuzana 2. Každé dělo je jiné. Ukrajina navíc dostane ještě děla L118, která používají další typ střeliva ráže 105 milimetrů.
Tím ale problém nekončí. Každý typ samohybné houfnice je umístěn na nějakém jiném podvozku. Jen Krab a PzH 2000 mají alespoň stejný motor, ale už jinou převodovku. To znamená, že Ukrajina musí dostat ke každému kompletu patřičné díly, aby byla systémy schopna udržet v chodu. A proškolit techniky na údržbu mnoha typů rozdílné techniky.
Tento problém se týká třeba i různých druhů obrněných vozidel, která na Ukrajinu proudí v relativně vysokých počtech. I když naštěstí mnohé tvoří transportéry M113 a vozidla Humvee, pro něž je dílů dostatek a stále se vyrábějí. Každopádně pomoc Ukrajincům musí v mnoha ohledech působit doslova logistickou a opravárenskou noční můru, kterou bude třeba vyřešit. Nejlépe budoucími dodávkami jednotných systémů, jež budou mít co nejvíce společných součástek a střeliva.
S údržbou kterých systémů může mít podle vás Ukrajina největší problém?