Co je to „jaderná triáda“, co s tím má společného odstrašování a proč bychom se měli bát?

Již od roku 1949 ve světe funguje princip, který se jmenuje jaderné odstrašení. Po čtyři roky byly jedinou zemí vlastnící jadernou zbraň jen Spojené státy, ale pak ji získal i Sovětský svaz a postupně i několik dalších zemí. Nikdy je nepoužily (s výjimkou Hirošimy a Nagasaki) hlavně z toho důvodu, že by to vedlo k naprosté zkáze. V této filozofii odstrašení se také často používá termín jaderná triáda. Co se vlastně za tímto pojmem skrývá?

Tři možnosti dopravy jaderných zbraní

Velké jaderné mocnosti jakými jsou Spojené státy nebo Rusko, mají hned několik možností, jak v případě jaderného konfliktu jaderné zbraně ke svým cílům dopravit. V podstatě jsou trojího druhu a právě kvůli tomu vznikl pojem triáda. Prvním způsoben jsou balistické rakety, druhým je strategické letectvo a tím posledním jaderné ponorky vybavené raketami. Existují i další metody, ale ty jsou spíše podružné.

iZdroj fotografie: Dmitriy Fomin / Creative Commons / CC BY

Páteří jaderných sil jsou mezikontinentální balistické střely. Buď jsou v pozemních silech nebo mohou být mobilní. Spojené státy využívají střely Minuteman III, které jsou schopné zasahovat cíle ve vzdálenosti až 14 tisíc kilometrů. Rusko má arzenál více pestrý, může se spolehnout například na rakety Sarmat, Topol M nebo Yars. Střelami tohoto typu disponuje i Čína, Indie nebo Severní Korea. Třeba Velká Británie a další je nepoužívají.

Tyto balistické rakety ale nejsou jediné, které by mohly jaderné hlavice nést. Existují střely s menším doletem. V minulosti jich bylo více, ale jejich počet redukovala smlouva, která nepovolovala rakety s doletem vyšším než 500 kilometrů. Za Donalda Trumpa od ní USA ustoupily. Jedním z důvodů byly ruské rakety Iskander, které podle všeho svým doletem smlouvu porušují, i když Rusko tvrdilo, že nikoli. Jaderné hlavice se na ně instalovat dají.

Strategické bombardéry i stíhačky

Druhým prvkem triády je strategické letectvo. Rusko disponuje třemi typy strategických bombardérů a to nadzvukovými Tu-22M a Tu-160 a vrtulovým Tu-95. Spojené státy pak stroji B-52, nadzvukovými B-1 a stealth letouny B-2. Všechny tyto stroje mohou nést jaderné pumy, ale nyní jsou hlavně nosiči řízených střel vybavených hlavicemi. Nutno podotknout, že schopnost nosit jaderné zbraně mají i stíhací letouny. Například americký F-35 nebo francouzský Rafale a další.

iB-2

Poslední jsou ponorky se střelami s jadernými hlavicemi a většinou jaderným pohonem. To jsou často zbraně druhého úderu, které mohou útočit, i když nepřítel zničil odpalovací rampy. Ruské námořnictvo má například ponorky třídy Borej či Victor III, americké zase Los Angeles a Ohio. Na ponorky se spoléhá i Velká Británie, Francie a další. Jaderné hlavice se dají také osadit na řízené ale i protilodní střely, které nesou hladinová plavidla.

Kromě těchto tří základních typů zbraní existují i další. Například torpéda s jadernou hlavicí. Konstruovány byly i jaderné dělostřelecké granáty, které slouží jako taktická zbraň. Jejich nevýhodou je omezený dostřel, ale hlavice nebývají silné. Existovaly a možná existují i kufříkové jaderné pumy nebo hlavice v batohu. Ty měly na místo propašovat agenti nebo je tam umístit speciální jednotky.

Jaké způsoby doručení jaderných hlavic ještě znáte nebo jsou podle vás reálné?

Zdroj: Techinsider