Ruské harašení jadernými zbraněmi brzy dostane nový prvek v podobě mezikontinentálních raket Sarmat

Ruský jaderný arzenál se v posledních měsících opakovaně dostal do hledáčku veřejnosti, především kvůli válce na Ukrajině. Kreml ho totiž stále častěji používá k zastrašování. I když to neřekne explicitně, často naznačuje, že by ho mohl nějakým způsobem využít, vyhlašuje různá neplánovaná cvičení, nebo zvyšuje pohotovost raketových vojsk. Ruští politici, včetně prezidenta Vladimira Putina, navíc rádi upozorňují na nový typ mezikontinentální rakety RS-28 Sarmat neboli Satan II, kterou budou mít brzy ve výzbroji.

Země se zbaví závislosti na Ukrajině

Rusko samozřejmě již má velký počet mezikontinentálních raket, ale v posledních letech se snaží svůj arzenál výrazně modernizovat. Sarmat by měl nahradit rakety RS-36 Vojvoda, na západě označované jako Satan. Ty pocházejí z 80. let, mají o něco menší dosah a nosnost. Navíc se mnohé součástky pro jejich chod vyráběly na Ukrajině, takže Rusko mělo další důvod, proč se pustit do vývoje lepších střel, které tímto handicapem nebudou trpět.

První zmínky o raketách Sarmat se objevily v roce 2014, i když jejich vývoj musel probíhat již nějakou dobu před tím. Podle tehdejších plánů měly být rakety zařazeny do výzbroje v roce 2020 a postupně nahradit starší střely. Nakonec byly plány posunuty. Asi nejdůležitější a úspěšnou zkoušku Rusko uskutečnilo 20. dubna 2022, kdy raketa úspěšně zasáhla cíl ve vzdálenosti 6 tisíc kilometrů. Kreml poté oznámil, že do výzbroje začnou být nasazovány koncem roku 2022.

Sarmat je raketa, jejíž délka je 35,5 metru a hmotnost 208 tun. Její velkou výhodou i nevýhodou je skutečnost, že je poháněna kapalným palivem. To umožňuje raketě snadněji upravovat svoji dráhu letu. Teoreticky po dosažení určitého bodu dráhy lze totiž motor vypnout a za určitou dobu znovu zapnout, případně měnit průběžně dráhu pomocí nasměrování výtokových trysek motoru.

Měnit dráhu mohou pouze kapalinové rakety, pokud s tím samozřejmě konstrukce rakety počítá a spalovací komora motoru s výtokovou tryskou je v trupu rakety umístěna například výkyvně. Proti raketám s tuhými pohonnými látkami jde sice o komplikovanější, ale z hlediska ovladatelnosti a možnosti řízení letu rakety o výhodnější technické řešení.

Sarmat nepočítají s utajením při startu

Problémem však je skutečnost, že rakety nemohou být v silech trvale natankované palivem, tj. jejich odstartování je časově vázáno na předchozí natankování paliva a okysličovadla do nádrží. Navíc se tyto tankovací práce prakticky dnes ještě nedají utajit, a tak protistrana včas dostane varování o přípravě těchto raket ke startu. „Životnost” plně natankované rakety s palivem a okysličovadlem v nádržích se v sile ve startovní konfiguraci počítá maximálně na několik dní.

Pokud raketa v této lhůtě neodstartuje, je dnes ještě stále nutné palivo i okysličovadlo z nádrží opět odčerpat. Rakety s tuhými pohonnými hmotami tento problém nemají, životnost pohonných látek v tělese takovýchto nosičů je podstatně vyšší, často až několik let. Maximální dolet mají ale přesně definovaný a možnosti ovládání letu takového nosiče po startu jsou dosti omezené, lze je ovládat vlastně jen speciálními žáruvzdornými kormidly ve výtokové trysce, které však i tak mají velmi malou životnost (jako měly první německé balistické rakety V-2).

Motor také po zažehnutí již nejde nijak zastavit. Jejich přípravu ke startu však z větší části lze snadněji utajit a provést start velmi rychle. Nové ruské strategické rakety Sarmat tak zřejmě nepočítají s úplným utajením přípravy ke startu, což lze ale v určitých případech naopak využít k jisté formě nátlaku na protivníka. To dnes právě v rétorice ruských představitelů poměrně často zažíváme. Technicky je výhodou nových ruských raket oproti starším, ale i americkým mezikontinentálním raketám, podstatně zvětšený dolet.

Rakety mohou létat přes jižní pól

Ten je deklarovaný až 18 tisíc kilometrů. To by umožnilo tyto střely v případě úderu na USA posílat přes jižní pól, a ne jen kratší cestou přes severní či přes Aljašku. Právě tam je přitom zaměřena většina americké protiraketové obrany. V první fázi letu má být nová ruská raketa i velmi rychlá, čímž se snižuje doba nutná na její zaměření. Dalším plusem je vysoká nosnost. Odhaduje se, že může nést 10 až 15 jaderných hlavic, záležet bude na jejich hmotnosti.

A především velký počet klamných cílů a systémů technického a elektronického protiopatření proti antiraketám a radarům, což má opět mást a částečně znehodnocovat protiraketovou obranu. Kromě klasických hlavic by na ni mělo být možné umístit jako nosiče atomových a termonukleárních náloží i hypersonické kluzáky Avangard. Ty jsou schopny nejen vysoké hypersonické rychlosti, ale i manévrů v atmosféře, což má zabraňovat rychlému zaměření a zničení.

Rozměry nových raket mají být takové, že by je mělo být možné odpalovat ze sil, které má Rusko v současné době k dispozici. Nebude třeba budovat nové. Sarmaty by se měly stát hlavní mezikontinentální raketou, jež bude zemi sloužit příštích 40 let. Otázkou samozřejmě zůstává, jak rychle se podaří rakety zavést a v jakých počtech vyrábět.

Podle mnoha expertů je ruská ekonomika silně zasažena sankcemi a začíná se jí nedostávat některých moderních technologií. Ovšem jaderný arzenál byl v Rusku tradičně preferovaným segmentem a nový nosič strategických atomových zbraní Sarmat byl od počátku konstruován právě proto, aby odstranil jakoukoli závislost jeho výroby na zahraničních komponentech.

Zdroj: TechInsider