Před dvěma týdny zemřel jeden z posledních vojáků, kteří osvobodili Osvětim. Davidu Dushmanovi bylo devadesát osm let.
O druhé světové válce a zvěrstvech, které se během ní udály, bylo již řečeno a napsáno mnoho. Se smrtí Davida Dushmana se opět o něco ztenčil okruh těch, kteří ji pamatují a dokáží o ní vyprávět. David Dushman zemřel 5. června 2021 ve věku devadesáti osmi let a byl jedním ze dvou posledních žijících vojáků, kteří osvobodili Osvětim. V současnosti posledním žijícím vojákem je Ivan Martynushkin.
Dobrovolníkem v armádě
David Dushman se narodil 1. dubna 1923 v polském Gdaňsku do vojenské rodiny – jeho otec užíval hodnost generál a byl armádním lékařem Rudé armády a sportovním lékařem. Jeho matka se věnovala pediatrii. Během jeho života se Dushmanova rodina několikrát stěhovala a nakonec se usadila v Moskvě. Dushmanův otec byl později deportován do gulagu, kde po deseti letech i zemřel.
Sám Dushman se stal dobrovolníkem v Rudé armádě, kde pracoval jako řidič tanku. Zúčastnil se mnoha bitev a získal více než čtyřicet ocenění. V průběhu války utržil vážná zranění, kvůli kterým přišel o plíci. Nejvíce se mu však z vojenské kariéry do paměti zapsalo ráno 27. ledna 1945, kdy se podílel na osvobození koncentračního tábora Osvětim (Osvětim-Birkenau). Po válce se věnoval šermu – nejprve jako účastník, později jako úspěšný trenér (jeho svěřenci získaly na letních olympijských hrách v Mnichově celkem šest medailí – 2 zlaté, 2 stříbrné a 2 bronzové).
Svědek nepopsatelných hrůz
Dushman do Osvětimi nevstoupil jako řada jiných – hlavní branou, ale se svým tankem pobořil elektrický plot s ostnatým drátem a do koncentračního tábora tak vnikl zboku. Nic ho ovšem nedokázalo připravit na hrůzy, které viděl. Polomrtví lidé, kteří posedávali, či leželi mezi mrtvolami. Všichni zubožení, špinaví, nemocní a podvyživení. Ačkoliv zde Dushman strávil jen několik chvil (pokračoval dále pronásledovat Němce), vzpomínky ho pronásledovaly až do jeho smrti.
V současnosti je v Osvětimi zřízena expozice, která připomíná oběti tohoto koncentračního tábora. Za prosklenými stěnami jsou navršená zavazadla se jmény lidí, kteří byli do Osvětimi deportováni, nebo jsou za skly brýle, jejich vlasy, které jim byly při příchodu do tábora oholeny, … Z rozložitého tábora příliš nezbylo – Němci ho při odchodu z velké části spálili, návštěvníci tak uvidí „pouze“ nekonečné množství komínů, které zůstaly po vězeňských „ubytovnách“.