Lidští vojáci a zároveň napůl roboti. Exoskelety mohou bojovníky změnit na monstra ověšená výzbrojí

Lidský voják je ve svých schopnostech omezen svojí fyzickou stavbou organismu a je schopen zvládnout jen omezené množství zátěže. Při nesení velkého nákladu se navíc i sebelépe trénovaný jedinec nakonec unaví. Řešením tohoto problému mohou být zařízení nazývaná exoskelety, které by mechanicky člověka při pohybu podepíraly a značnou část zátěže z něho strojově sejmuly. Již existují zařízení, která podobnou službu dokáží poskytnout.

Větší náklad a vzdálenost bez velké únavy

Jedním z asi nejvyspělejších exoskeletů je výrobek společnosti Lockheed Martin nazývaný Fortis, který již testovaly i americké ozbrojené síly. Jedná se o exoskelet posilující dolní končetiny. Umožňoval by tak člověku, v případě armády vojákovi, nést větší množství nákladu, například munice nebo těžších zbraní. Také mu pomáhá v chůzi a s jeho pomocí by tak voják dokázal překonat větší vzdálenost a přitom se méně unavit.

Exoskelet má hmotnost kolem 12,5 kilogramu. Tvoří ho podpěry, které se připevňují k nohám, a s nimi spojený jakýsi batoh, který má člověk na svých zádech. Podle společnosti je hmotnost systému rozdělena tak, aby jedince co nejméně zatěžovala. Velkou část hmotnosti tvoří baterie, které jsou nutné pro pohon exoskeletu. V tomto případě jsou použity lithiové baterie vojenské třídy s velkou výdrží.

Počítač vyhodnocuje, co jedinec dělá

Důležitou součástí celého systému je také počítač, který řídí pohyb exoskeletu. Zařízení je vybaveno řadou senzorů, které snímají pohyb končetin vykonávaný člověkem. Na základě těchto údajů pak počítač dává pokyny hydraulickému systému pohonu exoskeletu, jak má pohybovat jednotlivými částmi exoskeletu. Důležité je sladit systém tak, aby člověku v pohybu pomáhal. Proto je třeba přesně vyhodnocovat, co daný jedinec dělá, a jak jeho pohyb bude pokračovat, aby zařízení nebylo spíše na obtíž.

Využití těchto exoskeletů má samozřejmě ještě řadu limitů. Tím nejzásadnějším je výdrž jeho bateriové jednotky, která je omezená. Ačkoli se ve vývoji pokračuje a výdrž je čím dál tím větší, k využití v bojových podmínkách mají podobná zařízení nejspíše ještě daleko. Největším nebezpečím zůstává, že by vojákům s exoskelety došla energie třeba uprostřed akce. Pak by doslova zkameněli s těžkým zařízením na těle a stali se lehkým cílem pro nepřítele.

Kde se s exoskelety nejspíše lidé setkají dříve, a vlastně již i setkat mohou, bude vojenské zázemí, kde není s energií problém. Mohou například pomoci v manipulaci s těžkými náklady. Vhodné jsou při různých pracích a opravách vojenské techniky, které by se díky nim mohly výrazně urychlit a zjednodušit. Pokud se vyvinou exoskelety pro armádní využití, dá se předpokládat, že by si brzy našly cestu i do civilní sféry.

Zdroj: TechInsider