Havárie amerického stíhacího letounu F-16: Pilot se katapultoval jen několik sekund před nehodou

Katapultovací sedadla ve vojenských letounech už zachránila nespočet pilotů před jistou smrtí. Přesto se však jedná o nejen adrenalinové, ale zejména nebezpečné řešení, k němuž se letci uchylují jen v těch nejkrajnějších případech. V roce 2019 se na sociálních sítích objevilo video, které zachycuje nehodu amerického stíhacího letounu F-16 i pilota, jenž se stihl katapultovat opravdu na poslední chvíli. 

Nesprávná katapultáž způsobuje vážná zranění

Dne 16. května roku 2019 se zřítil stíhací letoun F-16 do prostoru skladů v Kalifornii. Až na pilota, který byl s lehkými zraněními okamžitě převezen do nemocnice, a dva pracovníky skladu, jež byli ošetřeni přímo na místě, nebyl naštěstí nikdo zraněn. Místo nehody bylo téměř okamžitě uzavřeno a všichni pracovníci byli evakuováni mimo nebezpečnou zónu. Příčinou havárie letounu, který se vracel ze služby a byl vyzbrojen, byla pravděpodobně porucha hydraulických systémů stíhačky. 

Jelikož pilot ztratil nad letounem kontrolu a ten se začal řítit nebezpečnou rychlostí k zemi, byl letec donucen přistoupit ke katapultáži. Ovšem i přes významné technologické pokroky v letectví a veškerou snahu inženýrů setrvává katapultáž skutečně nebezpečnou, často až smrtelnou, záležitostí. Letci totiž při ní čelí extrémnímu přetížení, které při nesprávném postupu pilotovi často způsobuje závažné zdravotní potíže.

iZdroj fotografie: Depositphotos

A nebavíme se pouze o ztrátě vědomí. Piloti mohou utrpět pohmožděniny, zlomeniny i vážná poranění páteře a míšních nervů. Řeč je tedy o zraněních, jež mnohdy nadobro přeruší jejich leteckou kariéru. K velkému množství katapultáží dochází jen těsně nad zemí, či dokonce prakticky v okamžiku nechtěného kontaktu s ní, přičemž letci jsou nuceni reagovat na nastalou kritickou situaci v rámci několika málo setin sekundy.

Samotný systém katapultáže je už pak docela jednoduchý. Pilot zatáhne za madlo a zbytek práce odvede automatika vystřelovací sedačky. Základní elektronickou jednotkou katapultovacího či vystřelovacího sedadla je sekvencér, který pomocí vestavěných senzorů snímá a shromažďuje data. Pomocí sesbíraných dat pak určuje, za jakých podmínek proběhne katapultáž nejbezpečněji.  

Dlouhá historie záchranného vystřelovacího sedla

U dnešních nejmodernějších katapultovacích sedaček v moderních vojenských letounech je katapultáž načasována na základě váhy i výšky pilota či rychlosti a výšky letu. V potaz je dnes bráno dokonce i to, jak je pilot usazen na sedadle, čili jak je v tu danou chvíli rozložena v sedačce jeho váha, protože právě z důvodu nesprávného posezu pilota docházelo u starších katapultovacích křesel k největšímu počtu zranění letců při katapultáži.

Na základě všech sesbíraných údajů pak sekvencér, což je vlastně superrychlý minipočítač, propočítá a upraví tah výmetného systému a raketového motoru sedačky, pomocí něhož je sedačka vystřelena ven z letounu. Je zajímavé najít si v historických dokumentech, jak dlouhou cestu a s jakými technologiemi prošla záchranná vystřelovací sedadla v rychlých letounech od svého prvého běžnějšího používání v některých německých reaktivních a rychlých letounech z konce druhé světové války, kdy byla vystřelována z kabiny převážně pneumaticky.

iZdroj fotografie: Picryl

Po nich přišla relativně jednoduchá křesla prvních vzorů například firmy Martin Baker z Británie vystřelovaných z kabin letadel pomocí pyropatron. A dnes nastoupily vrcholně komplikované, sofistikované a technicky velmi spolehlivé raketové vícestupňové pilotní sedačky, které dokážou zachránit piloty i z hořícího letounu stojícího na zemi třeba i v okamžiku výbuchu nádrží.

Pragmaticky řečeno, život pilota, a to především vojenského vycvičeného pilota, je totiž velmi drahý, a proto nikdo na technologii jeho záchrany nešetří. Náklady na jeho záchranu včetně ochrany jeho zdraví při katapultáži v případě krizové situace se prostě vždy vyplatí.