Nevysvětlitelné záhady středověku: Od šíleného tanečního moru až po Shrekovy děti

Historie je opředena spoustou záhad a legend. Některá vyprávění mají vysvětlitelný původ, k jiným však zcela chybí důkazy.

i Zdroj fotografie: Autor neznámý / Public Domain
                   

Středověk, tedy čas králů, rytířů i čarodějnic, prosycený bájemi a pověrami, opředený mýty a legendami. Období, kdy se folklór vléval do skutečnosti a čas od času zcela smazal onu tenkou hranici mezi těmito jinak rozličnými světy. Dodnes zůstávají mnohé středověké události jednak neosvětleny, jednak obklopeny nejrůznějšími záhadami, které nám často dávají zajímavý podnět k zamyšlení.  

Zelené děti z Woolpitu 

Jak uvádí ve svém díle kronikář Vilém z Newburghu, ve 12. století, za bouřlivé vlády anglického krále Štěpána, došlo v Anglii ke vskutku kuriózní události, jíž lze jen těžko uvěřit. Nedaleko od vesnice Woolpit v Suffolku se podle svědectví několika údajně důvěryhodných očitých svědků vynořily ze země dvě malé děti. Chlapec a dívka hovořili jazykem, který nikdo z vesničanů neznal, a ještě podivnější byl jejich samotný vzhled. Zmatená dítka měla totiž zelenou kůži. Ne nazelenalou, jako když je člověku špatně, ale skutečně zelenou jako Shrek.  

iZdroj fotografie: Autor neznámý / Public Domain
Zelené děti z Woolpitu byly nalezeny uprostřed polí. Údajně vylezly z děr v zemi.

Děti byly rovněž oděny v netypickém oblečení a jedly pouze fazole. Mladší chlapec nakonec v důsledku blíže neurčené nemoci zemřel. Zato holčička zelenou barvu pomalu ztrácela, až její pleť nabyla typický zdravý narůžovělý odstín. Dle vyprávění Ralpha z Coggeshallu se dívka naučila mluvit anglicky a volný čas trávila obveselováním vesničanů vyprávěním o svém záhadném původu.

Tvrdila, že s bratrem přišli ze země, kde mají všichni zelenou pleť a slunce na obloze neplane žlutě, nýbrž matně zeleně. Do „našeho“ světa se prý jako děti dostaly skrze tajemnou jeskyni, na kterou náhodou narazily. Kdo však byly tyto děti ve skutečnosti, či odkud přišly, zůstává dodnes nevyřešenou záhadou. 

Hledání země, která nebyla  

V roce 1145 doplnil biskup Hugh de Gebal dávné vyprávění křižáků o tajemného patriarchu a krále Jana. Kněz Jan byl podle všeho vládcem nesmírně bohatého křesťanského království, které leželo v dalekém Orientu. Jan měl být údajně potomkem jednoho z biblických králů, jenž navštívil malého Ježíše v Jeslích.

O něco později, v 60. letech 11. století, obdrželo několik mocných evropských panovníků záhadnou korespondenci, pocházející ze samotného království kněze Jana. Dopisy byly zprvu označeny za podvodné, ovšem jejich nesmírně detailní obsah svědčil o opaku.  

The mythical kingdom of Prester John in Abyssinia, Jodocus Hondius. Title: Abissinorum Sive Pretiosi Joannis…

Zveřejnil(a) Altea Antique Maps & Rare Charts, London dne Úterý 30. června 2020

Podivuhodná země, v níž se nacházeli divocí zajíci velcí jako ovce, obryně, kanibalové i pepřový les hemžící se obřími hady. Ona nesmírně bohatá říše, rozkládající se na rozsáhlém území včetně dnešního Iráku, byla popsána až s fantastickými detaily. Mnoho evropských badatelů se proto vypravilo tuto záhadnou zemi hledat, ovšem neúspěšně.

Teprve až Marco Polo, téměř o 100 let později, údajně zemi kněze Jana skutečně našel. Ovšem ne na Blízkém východě, nýbrž mnohem dále, konkrétně v Mongolsku. Polo se rovněž domníval, že byl kněz Jan zavražděn Čingischánem. Zda však slavný badatel mluvil pravdu, to nikdo netuší. Skutečnost sama tak zůstává dodnes nepolapitelná. 

Epidemie tanečního moru 

Psal se rok 1374, když obyvatelé slavného královského města Cáchy v Německu začali znenadání vycházet ze svých měšťanských domů do ulic. Až stovky lidí se v nekontrolovatelném tremoru kolébaly z místa na místo. Jejich zmítání připomínalo spíše maniakální tanec. Záhadná epidemie, které se začalo přezdívat „taneční mor“, potrápila středověkou Evropu hned několikrát.  

V roce 1518 ve Štrasburku odstartovala další epidemii této bizarní nemoci žena jménem Frau Troffea, která celé dny „protančila“ v krkolomných uličkách středověkého města. Během několika následujících týdnů údajně onemocnělo na 400 dalších občanů. Církevní autority byly přesvědčeny, že lidé nakaženi touto nemocí byli ve skutečnosti prokleti, či dokonce posednuti démony. V Itálii pak převládal názor, že za tajemnou nemocí stojí pavoučí jed, který vyvolával delirium. Tamní obyvatelé proto nákaze přezdívali „tarantismus“. 

iZdroj fotografie: Autor neznámý / Public Domain
Během epidemie tanečního moru se utančily k smrti stovky lidí.

Dnes je nákaza připisována zejména psychickému stresu, vyvolanému těžkými hladomory, rychle se šířícími infekčními nemocemi a davovým šílenstvím, které bylo pro středověk docela typické. Mezi další oblíbené teorie patří například otrava námelem či jedovatou houbou, jež může v ojedinělých případech vyvolávat těžké halucinace i samovolné pohyby těla. 

Jaké další tajemné středověké události znáte?

Zdroj: History
Diskuze Vstoupit do diskuze
150 lidí právě čte
Autor článku

Linda Niesnerová

Zobrazit další články