Čínský hypersonický kluzák systému DF-17 je obávanou zbraní. Protiraketová obrana dnes proti němu nemá šanci

V oblasti zvládnutí technologie hypersonických zbraní je Čína velmocí, kterou se nyní snaží dohnat i Spojené státy. Protože například takzvané hypersonické kluzáky má komunistická velmoc ve výzbroji již nějakou dobu, ale Američanům stále scházejí. Obávaný je především kluzák, jenž byl nejdříve označován WU-14, pak DF-ZF a dnes je součástí raketového systému DF-17. Předpokládá se, že by mohl nést jaderné zbraně, útočit na americká města, ale například i na letadlové lodi. Obrana proti němu v podstatě neexistuje.

Při sestupu k zemi je rychlý a manévruje

Hypersonický kluzák, jako je v systému DF-17, si nelze představit jako nějakou střelu, která se pohybuje rychlostí vyšší než Mach 5 a je schopna manévrů. Jedná se totiž o jakési letadlo-kluzák, jež se z vysoké počáteční výšky přibližuje k zemskému povrchu vysokou rychlostí díky prosté gravitaci. Ale nepadá po balistické křivce jako třeba návratová pouzdra či bojové hlavice mezikontinentálních balistických raket.

Díky svému tvaru v podstatě klouže atmosférou již ve velkých výškách a je schopen přitom manévrovat. Něco podobného dělal při přistávání i americký raketoplán, ten ale brzdil o atmosféru, aby mohl bezpečně přistát. Avšak hypersonický kluzák si při letu k cíli udržuje hypersonickou rychlost po celou dobu. Takový kluzák-nosič tak může sloužit k dopravě jaderné, ale i konvenční bojové hlavice.

Čínský raketový systém s kluzákem s názvem DF-17, tedy „Dong Feng“ („East Wind”, „Východní vítr”), je podle Číny nová generace konvenčních raketových zbraní krátkého až středního dosahu s hlavicí – hypersonickým kluzákovým nosičem. Systém zajišťuje přesné údery za všech okolností, v různých směrech a z různých úhlů. Je charakteristický svou kratší dobou přípravy a mobilitou na velké vzdálenosti díky instalaci a přepravě na kolovém podvozku.

Vysoce utajovaná technologie

Ten zároveň slouží jako odpalovací zařízení s větším efektivním dosahem. V čínské vojenské terminologii „krátký až střední dolet“ označuje balistické rakety s doletem mezi 1 000 a 3 000 km. Na těch několika málo záběrech, které zveřejnila čínská média například z vojenské přehlídky, na nichž má údajně být zobrazen kluzák DF-17, je vidět, že jde o předmět velmi specifických futuristických tvarů.

Jde samozřejmě o vysoce utajovanou technologii, o které je k dispozici jen velmi málo údajů. Předpokládá se, že kluzák by měl být schopen pohybovat se rychlostí průměrně Mach 10 na vzdálenost po oddělení od mateřského raketového nosiče asi 1430–1700 kilometrů. Jaké jsou například jeho rozměry nebo jak těžká je jeho bojová hlavice, zatím přesně známo není.

Dostupné odhady parametrů kompletní rakety DF-17 jsou následující: délka 14,4 m, hmotnost startující rakety 14 tun, z toho hmotnost kluzáku 1,4 tuny. Dostřel odhadovaný maximálně na 1 700 km má dle čínských „uniklých“ údajů končit úderem na cíl rychlostí 3 200 m/s (Mach 11,5), kterou mu udělí v koncové fázi hoření motoru na TPL. Vlastní pohon kluzáku ale nebyl nikde potvrzen.

Připojený k balistickým raketám

Čína oznámila, že kluzák je ve funkčním nasazení již od roku 2019 a byl opakovaně úspěšně otestován. Mluví se minimálně o sedmi úspěšných testech pomocí raketových nosičů. Při dosažení předem dané výšky se kluzák od nosiče vždy správně odpojil a pak úspěšně pokračoval v klouzavém letu postupně až hypersonickou rychlostí, samostatně k naprogramovanému cíli. Čína kluzák zatím prezentovala ve zbraňovém systému s nosnou raketou DF-17. Ta má sama dolet až 2 500 kilometrů.

Podle některých informací je ale možné kluzák systému DF-17 připojit i k jiným čínským raketám. Další možností je raketa DF-21. I v tomto případě jde o raketu středního doletu. Předpokládá se, že ve spojení v rámci systému DF-17 nebo DF-21 by od nich po odpalu odpoutaný kluzák-nosič mohl být použit i jako protilodní zbraň. Namontovaný na mezikontinentální rakety by zase mohl nést jaderné hlavice. Čínská DF-31 má dolet 8 000 kilometrů, dolet kluzáku odděleného z nosné rakety v exosféře by mohl být namísto dosahu klasické návratové hlavice či pouzdra znatelně o něco delší.

Proti podobným zbraním dnes neexistuje opravdu účinná obrana. Klasické střely protiraketové obrany nejsou schopny takovéto manévrující a rychlé zbraně zasáhnout, a pokud ano, je to spíše jenom náhodou. V současné době se sice pracuje na možné obraně, ale její vybudování tak, aby byla opravdu účinná, je otázkou let. Teoretizuje se, že účinnými opatřeními se nakonec stanou energetické zbraně, jako jsou lasery, případně technologie na bázi railgunu.

Zatím se ale musí technologicky zvládnout aspoň první fáze obrany, totiž možnost a schopnost včasného zjištění nasazení takovéto zbraně, především v době, kdy bude možné ještě cokoli na obranu proti ní podniknout. Velení armády v USA to pochopilo a Američané už začínají budovat svůj vlastní celosvětový družicový sledovací systém případného odpalu a vlastního letu hypersonických zbraní. Ale i to je běh na dlouhou trať. A tak je nyní hlavní obranou mít stejnou zbraň také…