Malý jihoafrický protipovstalecký letoun Mwari s tlačnou vrtulí má velmi bystré oči, ale nepřítele dokáže i bolestivě bodnout

Hlavní silou vojenských letectev jsou dnes univerzální stíhací proudové letouny čtvrté a páté generace. Umí se vypořádat s průzkumem, dokážou zasahovat pozemní cíle nebo bojovat s jinými letadly. Ovšem ne všechny země si mohou tyto stroje za miliardy korun dovolit. Pro některé mise jsou tato letadla navíc zbytečně drahá a komplikovaná. Proto souběžně existuje i trh pro jednodušší a menší vrtulová letadla, která dokážou mnohé úkoly velkých nadzvukových strojů zastat za zlomek nákladů, i když samozřejmě ne v plnohodnotných konfliktech.

Jak vznikl „protipovstalecký“ letoun

V 50. a 60. letech minulého století se naplno rozeběhl rozpad starých koloniálních říší. Některé mateřské země se tomu snažily zabránit, a tak třeba Velká Británie v Malajsku, Francie třeba v Alžíru, Portugalsko v Angole atd. se snažily tato hnutí za nezávislost nejdříve potlačit. V bojích s povstalci ale zjistily, že sice mají převahu ve vzduchu, ale běžná vojenská letadla se na protigerilovou válku moc nehodí. Britové v Malajsii v bojích proti povstalcům nakonec zjistili, že nejlepší výsledky mají stará pomalejší vrtuloví letadla z války, paradoxně ještě i Spitfiry.

Francouzi stejný problém nakonec řešili vývojem speciálních lehkých bitevních letadel jen pro tyto účely. Jejich prototyp Potez 75 s prvním vzletem v roce 1953 v podstatě definoval podobu a požadované vlastnosti této kategorie letadel a pro dnešního pozorovatele je až neuvěřitelně podobný nejznámějším moderním konstrukcím této kategorie, jako je například jihoafrický letoun Mwari nebo dřívější etalon těchto letadel poněkud těžší kategorie, dvoumotorový North American Rockwel OV-10 Bronco.

iZdroj fotografie: Alan Wilson / Creative Commons / CC BY-SA

Konstrukční provedení vzhledem k podobným požadavkům na tento druh letoun, které jsou na pomezí bitevních vrtulníků a bitevních proudových letounů kategorie např. F16, je až neuvěřitelně shodné. Zde představujeme stroj Mwari, nejnovější letoun této kategorie na trhu. Jihoafrické Mwari je společným produktem jihoafrických společností Paramount Group a Aerosud, k nimž se připojil v roce 2016 i americký Boeing. Jeho vývoj začal v roce 2009.

Cílem bylo vyrobit takzvaný protipovstalecký letoun, který by byl vhodný pro armády s nevelkým finančním zázemím, nebo jako dílčí levná alternativa pro běžná vojenská letectva při misích nad územím s malou hrozbou PVO. Cena stroje se měla pohybovat pod 10 miliony dolarů (250 milionů korun). Ve světě existují letouny s podobnou úlohou, jako je třeba brazilský Super Tucano nebo americký Texan II. Jde ale o stroje, jež byly vyvinuté z původně cvičných letadel a jejich přestavba na bitevní letoun nutně přinesla některé konstrukční kompromisy a omezení.

Mwari může nést i systém elektronického boje

Jihoafrický Mwari je navržen primárně hlavně pro tuto úlohu, ale není problém z něj udělat i cvičné letadlo. Letadlo poprvé vzlétlo v roce 2014 a o dva roky později po sérii zkoušek bylo rozhodnuto, že se postaví celá nová továrna na jejich výrobu. Letadlo je 10,3 metru dlouhé a má rozpětí křídel 11,9 metrů. Má specifický tvar trupu s centrální gondolou s tlačným motorem a dvěma nosníky ocasních ploch, připomínající rámový trup starých průkopnických letadel či Cessnu 337.

Je poháněno turbovrtulovým motorem Pratt & Whitney Canada PT6A-66 s tlačnou vrtulí. Ten stroji umožňuje dosáhnout rychlosti až 504 kilometrů v hodině a dostupu až 9 500 metrů. Letoun má dvoučlennou posádku, která má vynikající výhled z kabiny vybavené nejmodernějším přístrojovým vybavením a vystřelovacími sedačkami. Dolet stroje je asi 2 100 kilometrů a ve vzduchu vydrží 6,5 až 10 hodin podle letového režimu a hmotnosti užitečného zatížení.

Při plné startovní hmotnosti potřebuje letadlo dráhu dlouhou 550 metrů. Má konfigurovatelnou modulární příď, do které lze instalovat průzkumné a pozorovací vybavení, případně i výzbroj podle druhu mise. Běžné jsou různé sestavy infračervených kamer s radarem typu SAR, elektronické zařízení na pasivní sběr a záznam nepřátelských elektronických dat emitovaných v daném prostoru s možností je on-line předávat dál.

Příďový prostor je upraven i pro instalaci systémů elektronického boje, optoelektronických průzkumných stanic, laserových osvětlovačů cílů atd. Letoun se tak dá rychle překonfigurovat pro různé mise a je schopen plnit úkoly od útočných, průzkumných až po hlídkování nad mořem.

Ozbrojená varianta s těžkou výzbrojí

Od roku 2016 probíhá spolupráce výrobce s americkým Boeingem na vývoji a výrobě ozbrojené verze Mwari. Ta je vybavena leteckým kanónem ráže 20 milimetrů v přídi. Dále může nést bomby a rakety na čtyřech nebo šesti závěsných bodech pod křídlem. Bývají tu umístěny třeba řízené protitankové střely Mokopa nebo bomby jako Mk.81 a Mk.82. Případně rakety vzduch-vzduch. Letoun je možné vybavit i přídavným pancéřováním.

Ve Spojených státech je třeba pro velitelství speciálních operací nabízena upravená verze letounu nazvaná Bronco II. Mimochodem, toto pojmenování bylo použito proto, že v minulosti pod jménem Bronco (OV-10) velmi podobný stroj v USA vyvinuli na základě zkušeností z bojů ve Vietnamu a například ve výzbroji námořní pěchoty se velice osvědčil. Jeho dobrá pověst trvá dodnes.

iZdroj fotografie: Picryl

I když už dnes mnoho těchto dvoumotorových strojů nelétá a ve výzbroji už dávno nejsou. Společnost Paramouth na konci léta 2022 oznámila, že se jí podařilo prodat prvních devět letounů nejmenovaným zákazníkům. Podle odborníků se tato letadla skvěle hodí například pro protipovstalecký boj, pohraniční hlídkování, boj s kriminálními organizacemi, jako jsou drogové kartely, a všude tam, kde se nedá očekávat nasazení moderní protivzdušné obrany.