Studená válka byla nejen válkou špionů, ale i technologií. V 60. letech 20. století USA vytáhly trumf, který dosud nebyl překonán a stále vládne mnoha tabulkám rekordům. Lockheed SR-71 je dodnes nepřekonatelná legenda. Proč a jak SR-71 vzniklo?
Špionážní letadlo pro CIA
V květnu 1960 bylo v sovětském vzdušném prostoru sestřeleno americké špionážní letadlo U-2, které pořizovalo letecké snímky. Americká vláda tvrdila, že šlo o zbloudilé letadlo pro výzkum počasí, ale tato historka se brzy rozpadla. Sověti totiž zajali pilota Garyho Powerse a světu ukázali špionážní zařízení letadla ze sestřeleného letadla. Obrovská blamáž byla na světě. CIA začala hledat náhradníka U-2, který by se dokázal vyhnout protiletadlové obraně nepřítele.
Úkol připadl Clarenci „Kelly“ Johnsonovi, jednomu z nejlepších leteckých konstruktérů na světě, a jeho tajné divizi inženýrů v Lockheedu, zvané Skunk Works. To sídlilo v Nevadě v Oblasti 51. První letoun z rodiny Blackbirdů se jmenoval A-12 a svůj první let uskutečnil už 30. dubna 1962. Celkem bylo vyrobeno 13 letounů A-12. Od pozdějšího SR-71 se lišil tím, že byl jednomístný a byl ozbrojen. Původně se jednalo o záchytný stíhač, který měl nad Aljaškou ničit sovětské bombardéry. V pumovnici proto měl tři rakety AIM-47 Falcon.
Stroj, které nemá obdoby
Lockheed SR-71 poprvé vzlétl v roce 1964. Rozpětí černého ptáka bylo 16,94 metru, délka trupu 32,74 metru a výška 5,64 metru. Prázdný letoun vážil 30 600 kilogramů a maximální vzletová hmotnost byla 78 000 kilogramů. Drtivou většinu nákladu tvořilo palivo. To muselo být pro SR-71 speciálně vyvinuto.
JP-7, jak bylo označeno, se vznítí až při teplotě 320 °C a zároveň se nevařilo při nízkých tlacích. Při spouštění motorů se používal vysoce vznětlivý trietylboran (TEB). Stejně tak byly extrémní i oleje použité na stroji. Ty byly na bázi silikonu a při normálních teplotách byly tuhé a před použitím se musely rozehřát.
Motory Pratt & Whitney J58 měl výkon 144,6 kN a ve spalovací komoře vyvíjel teplotu až 1760 °C. Byl to první motor, který byl schopen procovat dlouhodobě s přídavným spalováním. Díky tomu byly výkony extrémní V roce 1976 dosáhl SR-71 rekordů, které drží dodnes: let v trvalé výšce 24 000 metrů dosáhl maximální rychlost 3530 kilometrů za hodinu, tedy 3,3 Machova čísla. Maximální dostup byl 25 900 metrů a dolet měl SR-71 bez doplnění paliva 4800 kilometrů.
Titan od nepřítele
Na výrobu SR-71 byl použit tehdy nejpokročilejší materiál – titan. Technologii jeho výroby Američané neměli. Jedinou zemí, která výrobu tohoto kovu zvládla byl Sovětský svaz. CIA se podařilo získat přes třetí země dostatek materiálu na stavbu 45 letadel (13 A-12 a 32 SR-71). Původně létaly stroje v barvě kovu.
Později byla vyvinuta speciální černá barva, která pohlcuje žár. Použití titánu a kompozitních materiálů mělo ještě jednou překvapivou vlastnost. Trup pohlcoval radarové paprsky a měl vlastnosti stealth. Vedle špionážní operační verze vznikl i dvojmístný cvičný stroj.
SR-71 byl naváděn astronomicko-inerciální systém ANS. Ten sleduje vybrané hvězdy pomocí „modrého světla“ z hvězd a byl schopen pracovat i ve dne. Stroj byl navíc vybaven senzory proti zaměření infrapaprsky. Posádka stroje byla vybavena speciálním skafandrem. Ten ji zajišťoval bezpečnou katapultáž i při rychlosti 3,2 machu. Posádky na dlouhých misích byly vybaveni jídlem, které připomínalo jídlo kosmonautů v tubě. Piloti si tedy nemuseli si sundávat oblek ani přilbu.
Bez konkurence
Jedinou obranou SR-71 byla jeho rychlost. Ta mu zajišťovala naprostou nezranitelnost. Proti SR-71 bylo údajně vypáleno až 4000 protiletadlových raket! Nejblíže sestřelení byl SR-71 roku 1987, kdy jednomu stroji při letu nad Baltským mořem explodoval motor a dostal se do hledáčku sovětského Mig-25. Naštěstí se již stroj ocitl ve švédském vzdušném prostoru, kde jej čekala švédská eskorta a sovětský stíhač se stáhl. Na misích nebyl ztracen ani jeden. Ztráty však byly. Ze 32 SR-71 bylo kvůli nehodám ztraceno 12 strojů.
Konec SR-71 nastal s koncem studené války. Roku 1990 byly všechny stroje vyřazeny. Ve službách NASA však několik strojů vydrželo až do roku 1999. Po vypuknutí války s terorem se ukázalo jak SR -71 ve službě chybí. Lockheed byl pověřen výrobou Blackbirdu pro 21. století. SR-72 „Son of Blackbird“ by měl vzlétnout v roce 2023.
Zdroj: Hotcars
Události
|
PŘEČTENÍ: 45986
Události
|
PŘEČTENÍ: 46183
Letecká technika
|
PŘEČTENÍ: 45947
