Těžké protitankové rakety TOW již oslavily padesátku, ale jsou stále účinné i proti moderním tankům

V květnu 1972 se americkým helikoptérám UH-1 Huey podařilo u An Lock zničit několik tanků severovietnamské armády. O několik dní později se vietnamským Rangers podařilo při severoveitnamském útoku na jejich základnu zlikvidovat trojici tanků PT-76. Obě události měly jedno společné. Použita při nich byla nová těžká americká řízená protitanková střela označovaná jako BGM-71 TOW. Více než 50 let poté tyto střely s úspěchem používá i ukrajinská armáda ve válce s Ruskem.

Řiditelná střela proti sovětským tankům

Americké ozbrojené síly dlouho hledaly vhodný design pro řízenou protitankovou střelu, s níž by mohly čelit obrovskému počtu tanků na straně Varšavské smlouvy. Mělo jít o zbraň, která by se dala odpalovat ze země, z vozidel, ale i z vrtulníků. Její hlavice měla být dostatečně průrazná, aby si poradila s jakkoli silným tehdejším pancířem. Musela být dobře řiditelná a obsluze zajistit vysokou pravděpodobnost zasažení cíle.

V roce 1970 se nakonec začal vyrábět vítězný design zbraně označovaný jako TOW. Ve variantě, jež se používá jako přenosná na zemi, se skládá z několika základních částí. První je skládací stativ, na který se umísťuje odpalovací tubus. Do něho se vkládá vlastní střela, jde tedy o opakovaně použitelnou zbraň. Dále je zde denní sledovač, ten lze doplnit i plynem chlazeným nočním zaměřovačem. A několik dalších částí.

Zbraň vyžaduje viditelnost cíle. Operátor musí celou dobu držet cíl v zaměřovači, aby byla střela schopna ho zasáhnout. Když je cíl zaměřen, stiskne obsluha spoušť, ale k samotnému odpalu dojde až za 1,5 sekundy, kdy se roztočí gyroskop a zahřeje baterie. Po startu obsluha musí držet zaměřovač na cíli, raketa je s odpalovacím zařízením spojena tenkým drátem a dostává naváděcí pokyny. O tom, kde se raketa nachází, ví zařízení díky infračervenému majáku v zadní části rakety.

iZdroj fotografie: U.S. Marine Corps / Public Domain

Prorazí i 900 milimetrů pancíře

Ve 21. století byly vyvinuty i verze, které nejsou naváděny po drátu, ale pokyny dostávají rádiově. První typy střel měly dosah 3 kilometry, v současné době existují i varianty s dosahem přes 4 kilometry, i když většina používaných raket má udávaný dolet 3 750 metrů. K cíli se pohybují rychlostí až 320 metrů za sekundu. Ty nejsilnější mají hlavici o hmotnosti 6,14 kilogramu a dokážou si poradit s pancířem o síle 900 milimetrů RHAe. Nepoužívají se jen proti obrněným vozidlům, ale například i proti bunkrům.

TOW bývá často umisťován i na různých vozidlech, typickým jsou armádní vozidla Humvee. Právě ta měla v rámci amerických balíčků dostat i ukrajinská armáda spolu s minimálně 1 500 raketami. I když nejde o tak sofistikované zbraně, jako je Javelin, jsou stále velmi silné a účinné. Velmi se osvědčily například ve válce v Perském zálivu proti iráckým tanků. Známy jsou i záběry ze syrské občanské války, kde tyto zbraně velmi úspěšně používala i protiasadovská opozice. Některých se však zmocnili i islamisté.