Největší výbuch v lidské historii. Po úspěšném shození bomby se zjistilo, že je příliš silná

Atomové bomby se začaly vyvíjet a vyrábět už za druhé světové války. Světové velmoci se přeháněly, která z nich zvládne vyrobit tu nejničivější, aby se nadřadila ostatním. Když Spojené státy shodily bomby na Nagasaki a Hirošimu v Japonsku, zdálo se, že celý svět pochopil, že tudy cesta nevede. Atomová bomba nejen, že způsobila masivní škody a ztráty na životech, ale měla negativní následky na široké okolí, kde zůstaly radioaktivní látky.

K jadernému projektu se rozhodly i další země

Místo toho, aby se tato varianta boje zakázala, začaly si i ostatní vyrábět jaderné zbraně, které jsou v dnešní době tak silné, že by dokázaly za několik málo chvil zničit úplně celý svět. Kromě Spojených států mají atomové výzkumy také Rusko a další světové velmoci. V roce 1960 podle politické legendy prohlásil Nikita Chruščov na Valném shromáždění OSN výraz „Kuzmova matka,“ který měl v překladu znamenat něco jako „Ukážeme vám to.“

iZdroj fotografie: Uživatel Croquant / Creative Commons / CC BY-SA

První test ruské atomové bomby

Sověti měli samozřejmě jasný cíl, kterým byla nadřazenost nad Spojenými státy, jakožto zemí, která by je mohla ohrozit. V roce 1961 provedlo Rusko test první masivní jaderné bomby, která byla nazvána car bomba. K testu došlo 31. října 1961 na mysu Severního ostrova. Síla této bomby byla pro porovnání přibližně 1500krát větší, než síla obou bomb, které shodily Spojené státy na japonská města Nagasaki a Hirošimu.

Výbuch car bomby

Tato testovací bomba nesla název car bomba a měla sílu 50 megatonů TNT. Její obrovský hřibovitý mrak po výbuchu byl vidět až 64 kilometrů daleko. Výbuch byl tak silný, že rozbil okna ve Finsku, které bylo od místa exploze vzdálené přibližně 804 kilometrů. Všechno, co bylo v okruhu 48 kilometrů, šlo k zemi. Bomba však vážila přes 27 tun, a byl problém s její přepravou. Její shození představovalo velmi promyšlený plán.

Pro úspěšné shození bomby se musel speciálně upravit letoun

Rusové pro tuto operaci speciálně upravili letoun TU 95. Sundali bombové dveře a palivovou nádrž. Při testu byla šance 50 na 50, že se piloti dokáží dostat s letounem dostatečně daleko, aby přežili. Ruští inženýři navíc připevnili k bombě speciální padák, který měl za úkol zpomalit bombu. Tento krok měl zvýšit šance pilotů na úspěšné oddálení od výbuchu. Posádka stihla před výbuchem odletět přibližně 42 kilometrů daleko. Bomba byla odpálena ještě ve vzduchu, aby se zvýšila účinnost výbuchu.

iZdroj fotografie: Uživatel Dmitrij Terekhov / Creative Commons / CC BY-SA

Po výbuchu se zjistilo, že je bomba příliš silná

Po výbuchu se v médiích neobjevila žádná zpráva, že by někdo přišel o život. I tak však věděli inženýři, že její síla je příliš velká, a rozhodli se pro menší verzi. Některé pláště atomových bomb jsou dodnes vystaveny v ruském muzeu. Rusko tím potvrdilo Chruščevovu hlášku, kterou řekl v OSN. Ostatní země se naštěstí nerozhodly testovat své atomové zbraně, což je rozhodně dobře.

Zdroj: War History Online