Tajná základna dávala nacistům na moři obrovskou výhodu, pak ale „lovce pokladů“ zlikvidoval tatarák z ledního medvěda

Jednou z největších a nejdelších bitev, které nacistické Německo za druhé světové války vedlo, byla ta o severní Atlantik. Operovaly tam německé ponorky a hlavně na začátku války i válečné lodě ve snaze potopit co nejvíce plavidel vezoucích zásoby do Velké Británie či SSSR. Jenomže pokud chtěli být Němci úspěšní, museli vědět, jaké je a bude nad oceánem počasí. A pávě proto zřídili celou řadu odlehlých meteorologických stanic. Včetně té, která nese jméno Schatzgräber.

Data ze severu byla velmi cenná

Němci se rozhodli zřídit stanici na ostrově Alexandřina země daleko za severním polárním kruhem. Jde o území spadající do souostroví Země Františka Josefa, které dnes patří Rusku. Jde o nehostinnou pustinu plnou ledu, kde vládne i dlouhá polární noc. Ale data odtud byla pro meteorologickou službu, respektive námořnictvo, neobyčejně cenná. Ovšem dostat sem posádku nebylo vůbec jednoduché.

Němečtí meteorologové neměli zkušenosti s prací v Arktidě. Trénovat proto museli ve speciálním centru v Krkonoších. S výstavbou základny Němci začali již v roce 1942, ale mise oficiálně začala až v září 1943. A rozhodně nebyla jednoduchá. Němci byli povětšinou ubytovaní v podzemních stavbách, vše bylo natřeno na bílo ke znemožnění odhalení základny, a vybudována byla i obranná postavení nebo minové pole.

iZdroj fotografie: Bundesarchiv / Creative Commons / CC0

Osudná konzumace ledního medvěda

Přesto tu meteorologové pracovali téměř rok. Zásobováni byly ze vzduchu, na padácích jim zásoby shazovaly letouny Condor, případně sem mohla „zajet“ ponorka. Vše probíhalo v pořádku až do konce května 1944, kdy posádka ulovila ledního medvěda. Patrně si chtěla čerstvým masem zpestřit jídelníček. Jeden z členů posádky udělal z masa tatarský biftek, který až na jednoho vegetariána konzumovali všichni členové mise.

O několik dní později se u meteorologů začaly objevovat zdravotní potíže. Lékaři je identifikovali jako trichinelózu způsobenou hlísticemi rodu Trichinella z nedostatečně tepelně opracovaného masa. To vyžadovalo péči v nemocnici, proto byla základna začátkem července evakuována. Sověti později zjistili, že byla opuštěna velmi kvapně, našli řadu vybavení. Dodnes lze na tomto místě narazit na některé její pozůstatky. Zůstalo tam i minové pole, které se podařilo odstranit až v 90. letech 20. století.