Moskva ve strachu postavila obří „pyramidu“, která chránila její nebe i jadernými hlavicemi. Následků se neobávala, dnes je ale moudřejší

Kdyby byly v minulosti vypáleny na hlavní město Sovětského svazu (a později i Ruska) nějaké rakety, mohlo by to nad ním rozpoutat doslova jaderné peklo. Režim totiž předpokládal, že to je nejúčinnější cesta, jak Moskvu před útokem balistických raket, pravděpodobně amerických, ochránit. Dnes už by ale Rusko tyto jaderné protistřely ve výzbroji mít nemělo. Spoléhá se na jiný způsob ochrany, jehož srdcem je radar označovaný jako Don-2N.

Radar připomíná obří uříznutou pyramidu

Don-2N leží asi 30 kilometrů od Moskvy poblíž Sofrina a jde o opravdové monstrum. Vypadá jako pyramida s hranami o délce 130 metrů a uříznutou špičkou ve výšce 33 metrů. Jeho stavba probíhala mezi lety 1978 a 1989, ale komplex byl plně uveden do provozu až v roce 1996. Jde o vysokofrekvenční pásmový radar pokrývající nebe v celé šířce 360 stupňů. Jeho součástí jsou 18 metrů veliké kruhové vyhledávače v každé stěně, a pak také čtvercové systémy pro navádění protistřel.

Podle dostupných údajů je nesmírně výkonný a cíle dokáže velmi rychle detekovat. Vidí je údajně na vzdálenost až 3 700 kilometrů, ale záleží na jejich velikosti. Ale i objekt velikosti fotbalového míče by měl být schopen zaměřit na 2 tisíce kilometrů. Poradí si přitom i s objekty letící vysokou rychlostí. Například USA v roce 1994 zjistily, že ačkoliv ještě není plně v provozu, vidí dokonce mikrosatelity vypuštěné ve vesmíru jedním z jejich raketoplánů.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany USA

Na protiraketové obraně začal SSSR pracovat již v 50. letech 20. století a největším problémem se ukázala otázka, jak ničit přilétající střely. V 70. letech proto tamní inženýři vyvinuli systém A-35 disponující střelami V-1000. Jejich problémem byl ale malý dosah, protože manévrovat mohly jen v atmosféře. Sověti to vyřešili tím, že kromě tříštivých hlavic na některé střely umístili jaderné. Ty měly zničit přilétající střely velkou explozí ve vyšší výšce.

Dvě vrstvy protiraketové obrany

Jelikož vývoj postupoval rychle, vznikl nakonec systém A-350, který byl tvořen dvěma vrstvami s raketami krátkého a dlouhého doletu. První byly střely 51T6 určené na dlouhou vzdálenost a osazené jadernými hlavicemi, ale v roce 2006 byly nakonec vyřazeny z provozu. Druhou vrstvou pak tvořily střely 53T6 určené proti cílům, které již mířily k zemi. Jejich hmotnost byla 10 tun a dokázaly zrychlit až na Mach 17.

Rusko si na obraně svého vzdušného prostoru zakládá, v současnosti by měl být vyvíjen nový systém A-235 a také nové druhy protistřel, který by mohly být dokonce mobilní a ne jen stacionární. Schopnost zasahovat proti balistickým raketám mají mít ale i systémy S-400 a především pak nový S-500, o němž Rusko tvrdí, že je rozmístěn hlavně na obranu Moskvy. Ale například útoky ukrajinských dronů na letiště stovky kilometrů od hranic ukazují, že ruská obrana vzdušného prostoru rozhodně není dokonalá.