Indiáni z kmene Čoktóo měli velké zásluhy při šifrování zpráv. Pomohli tak vyhrát nejednu klíčovou bitvu.
Všechno to začalo úplnou náhodou, když americký kapitán slyšel dva vojáky. Ti se spolu bavili jazykem, kterému nerozuměl. Šel k nim a zeptal se jakou řečí to mluví. Dozvěděl se, že je to indiánský jazyk kmene Čoktóo a že je to jejich rodný jazyk. V tu chvíli si uvědomil, jak velký to může mít potenciál pro šifrování komunikace.
Komunikace za války
Během první světové války se americká armáda potýkala s problémem šifrování komunikace. Německá armáda dokázala odposlouchávat jejich komunikaci a vždy byla o krok napřed. Stávající komunikace byla ohrožena, byli schopni se napojit na telefonní linky, dešifrovat americké kódování a poslíčky, kteří byli vysláni, většinou němci zajali.
Kapitán, který slyšel indiány mluvit jejich řečí, se rozhodl provést test, zda tento způsob šifrování bude fungovat. Několik hodin po provedení testu bylo vysláno osm Čoktóoů na strategické pozice. Díky tomuto kódování vzkazů pomohli vyhrát USA řadu klíčových bitev během světové války.
Jazyk kmene Čoktóo
Rozhodli se použít tajnou zbraň a indiány zaměstnat jako mluvčí. Používali pro předání zprávy svůj vlastní jazyk, kterému rozuměli jen oni. Tento jazyk byl málo známý. Mluvilo ním jen několik kmenů a ty nepřesahovali 20 000 populace. Nebyl nikde zapsán, pokud se vyskytovala nějaká literatura většinou se jednalo jen o pár náboženských knih, které byly rozšířeny lokálně v kmenech.
Tento jazyk měl omezenou slovní zásobu, což vedlo k vytvoření nových kódových slovních spojení. Například termín pro kulomet byl nahrazen frází „malá střelba z pistole rychle“. Dokázali vytvořit kódy, díky kterým neměl nepřítel šanci jejich komunikaci rozluštit.
Indiáni po válce
Všichni indiáni z kmene Čoktóo, kteří sloužili jako mluvčí, se po válce vrátili bezpečně domů. Jejich úsilí však nebylo oceněno a mimo jejich blízké neměl nikdo tušení, jak velkou roli ve válce sehráli. Byli i případy kdy ani členové jejich rodiny, neměli tušení o tom co ve válce dělali.
Nakonec v roce 2008 byli uznány jejich zásluhy, i jejich rodný jazyk. V listopadu 2013 každý kmen obdržel zlatou medaili kongresu, a každý měl vlastní desing medaile. Rodiny vojáků obdrželi stříbrnou repliku těchto medailí.