Nový systém protivzdušné obrany S-350 Vityaz vyvíjelo Rusko dlouho, ale nakonec se mu to podařilo. Zaplnil tak mezeru ve vícevrstvé obraně vzdušného prostoru federace.
Když se Rusko chlubí vyspělostí své protivzdušné obrany, zmiňuje nejčastěji systém S-400 nebo modernějšího nástupce S-500. Ozbrojené síly federace mají však od roku 2019 ve své výzbroji i méně známou platformu, která je podle všeho na světové špičce. Oproti předchozím zmíněným má o něco kratší dosah, což je ale dobře, protože tak doplňuje obranu v místech, na níž S-400 ani S-500 nestačí. Systém je známý pod označením S-350 Vityaz.
Rusové využili spolupráce s Jihokorejci
Jak Sovětský svaz, tak později Rusko, dbaly vždy na to, aby byly jejich protivzdušné systémy kvalitní; o nové zbrani středního doletu přitom začala tamní společnost GSKB Almaz-Antey uvažovat v 90. letech 20. století. A měla štěstí, protože na přelomu tisíciletí chtěla využít ruských schopností v této oblasti také Jižní Korea a ve spolupráci s ruskou firmou nakonec vyvinula jihokorejský protivzdušný systém KM-SAM. Rusko pak mohlo mnohé z těchto poznatků aplikovat do svého vlastního S-350, který má nahradit stárnoucí S-300PS a 9K37 Buk ze sovětské éry.
Poprvé Rusko představilo tuto novou zbraň v roce 2013, ale její zavedení se nakonec kvůli některým technickým problémům s raketami opozdilo. První baterii tak začala armáda přebírat až v roce 2019 a do služby ji zařadila terpve roku 2020. I když zkušební verze byla již v roce 2017 rozmístěna v Sýrii v době, kdy probíhaly její státní zkoušky. Pravděpodobně tak měla být zbraň otestována přímo v reálné akci.
Výhodou systému S-350 Vityaz je jeho univerzálnost, a to jak při nasazení na krátké, tak i střední vzdálenosti. Je použitelný proti letadlům, vrtulníkům, dronům a řízeným střelám, a to i těm v extrémně nízké výšce. Zároveň má ale být schopen zasahovat balistické rakety kratšího doletu. Všeho dosahuje kombinací vyspělých radarů a použitím dvou základních druhů střel, z nichž je každá založena na jiném principu.
Dvojí navádění střely S-350 Vityaz
Do systému existují střely 9M96 využívané i v S-400, které mají pasivní radarové navádění a mohou zasahovat cíle ve vzdálenosti od 1,5 do 120 kilometrů, a to do výšky zhruba 30 kilometrů. Umístěny jsou na podvozku nákladního automobilu s 12 odpalovacími tubusy, jedna baterie může přitom obsahovat až 8 takovýchto vozidel. Druhou střelou je pak raketa 9M100 s infračerveným naváděním. Je asi o dvě třetiny menší než 333 kilogramů vážící 9M96 a cíle může zasahovat do maximální vzdálenosti 10 až 15 kilometrů.
Systém S-350 Vityaz je vybaven radarem, případně více radary 50N6A, a moderním řídícím centrem. Jeho obsluha zvládne v jednom okamžiku útočit na 16 běžných a 12 balistických cílů, a dokonce jich až 32 sledovat. Jelikož je těchto systémů zatím pouze několik, nebývají často vidět. Ale během ukrajinského konfliktu je fotografie na sociálních sítích identifikovaly třeba jako ochranu leteckých základen na Krymu.