Rusko se zjevně bojí útoků a ve velkém staví obranné linie z „dračích zubů“: využívá tak 90 let starou taktiku Třetí říše

Chce-li ve velkém válečném konfliktu útočník prorazit nepřátelskou linii, využije k tomu obvykle mohutného úderu za pomoci tanků a jiné těžké techniky. Již od vzniku prvního tanku se proto vojenští experti snažili vyrábět jednoduché a levné překážky, aby je dokázali účinně zastavit, nebo jim postup alespoň zkomplikovat. Jednou z neznámějších jsou přitom betonové pyramidy zvané „dračí zuby“. A i když jde o téměř 100 let starou konstrukci, je využívána dodnes; například i ve válce na Ukrajině.

Dračí zuby byly typické pro Sigfriedovu linii

Opravdu masového využití se dračí zuby dočkaly ve 30. letech 20. století, kdy chtěl Hitler vybudovat opevnění jako protějšek slavné Maginotovy linie. Němečtí inženýři proto naplánovali takzvanou Sigfriedovu linii, ale od té francouzské se lišila. Nehodlali stavět velké masivní pevnosti, ale spíše menší bunkry a překážky, které by dokázaly postup nepřátelských tanků spíše zpomalit. Hlavní překážkou linie se přitom staly právě dračí zuby.

V německém pojetí se jednalo o blok ze železobetonu zakopaný 1 až 2 metry do země, aby ho nebylo snadné odstranit (vyvrátit). Například současné ruské dračí zuby jsou ale mnohem jednodušší, na zemi jsou jenom položené (resp. jenom lehce zapuštěné), což značně zjednodušuje a zrychluje jejich instalaci, ale zase nejsou tak efektivní. Typické dračí zuby jsou 90 až 120 centimetrů vysoké a pokládané zhruba 3 metry od sebe; většinou v několika řadách za sebou.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruské federace / Creactive Commons / CC BY

Cíl je přitom stejný jako u výše zmíněných opevnění, tedy zabránit tankům a dalším vozidlům, aby oblastí projely, anebo je alespoň výrazně zpomalit. Dračí zuby ale většinou nebývaly jedinou překážkou, naopak byly součástí sofistikovanější obrany – před nimi a mezi nimi bývaly pokládány miny a ještě natažen ostnatý drát, aby byl ztížen případný průnik pěchoty. Za linií pak byla palebná postavení a bunkry, z nichž obránci vedli palbu na zpomaleného nepřítele.

Dračí zuby zavedou tanky do pasti

Linie byla často postavena tak, aby navedla tanky do volnější oblasti, na níž obránce soustředil protitankové zbraně a dělostřelectvo. Dračí zuby přitom mají tanky nejenom zpomalit, ale také odhalit jejich spodní části, pakliže na ně najedou. Zpravidla jsou slaběji pancéřované, takže lze tanky snáze zničit. Výhodné to může být třeba při snaze zlikvidovat moderní obrněnce, jejichž silné motory a dobrý podvozek někdy umožňuje překážku překonat, ale odhalení „spodku“ pro ně zůstává kritickým okamžikem.

I dnes na některých místech linie dračích zubů zůstávají. Používá je třeba Švýcarsko a jsou instalovány i na Korejském poloostrově podél 38. rovnoběžky. Rusko je nyní ve velkém buduje na mnoha místech u Ukrajiny. Nejznámější je takzvaná Wagnerova linie u Belgorodu, ale překážky jsou i v Doněcké a Luhanské oblasti nebo na přístupových bodech Krymu. V poslední době je pak federace pokládá i v Bělorusku, odkud podniká některé útoky na Ukrajinu. Rusko se tak možná bojí budoucích ukrajinských útoků a chce ochránit maximum svého území.