Z jakých smrtících materiálů se vyrábí projektily a náboje? Střípky z historie až do současnosti

Projektil, v češtině označovaný také jako střela, je hlavní částí každého náboje. Ten je tvořen projektilem, nábojnicí, střelným prachem a zápalkou. A je to právě projektil, který za dobu existence střelných zbraní prošel největší proměnou. Na jeho výrobu se dnes využívá dokonce nylon, zinek, plasty, nebo pryž. Pokud skutečně chcete rozumět střelným zbraním, je nutné, abyste chápali, z čeho jsou projektily vyráběné a jaké vlastnosti daný materiál má.  

V průběhu historie se používané materiály měnily

Historicky byl vůbec první střelou téměř jistě nějaký kámen, který soudobý člověk vrhl na svoji kořist či nepřítele. Později se objevily oštěpy a šípy, které můžeme označovat za předchůdce klasických střel. Nicméně pojem tak, jak ho chápeme dnes – střela jako munice pro palné střelné zbraně – se začal používat až kolem 13. století. V té době došlo k rozšíření střelného prachu po Evropě a tvorbě návrhů prvních palných střelných zbraní.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Mezi první náboje lze zařadit různé kameny, nebo kovové úlomky, které dokázali střelci napěchovat do svých zbraní. Během několika málo desetiletí však došlo k výrobě nábojů – potažmo projektilů – z olova a jeho slitin. Tento kov byl cenově dostupný a snadno tvarovatelný. Olověné projektily rovněž měly dostatečnou hmotnost, aby způsobily citelné škody. Dominantním materiálem se pak olovo stalo v 16. století.

Materiály jsou používány nové i 800 let zažité

Lhali bychom, kdybychom uváděli, že se pro výrobu projektilů využívají pouze nejnovější materiály. Ty sice zaujímají význačné postavení, ovšem projektily jsou vyráběny i z materiálů, jenž byly pro výrobu projektilů používány již před téměř osmi sty lety. S nástupem průmyslové revoluce a s pokrokem, který střelné zbraně prodělaly, se nicméně ukázala jako nutnost změnit jak tvar, tak materiál, ze kterého byl projektil vyrobený.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Z původní kuličky se náboj protáhl do tvaru, který je nám dobře známý. A vzhledem k tomu, že olovo zanechávalo značné zbytky ve zbrani, došlo k vývoji celokovového pláště (nábojnici) s olověným jádrem a tvrdokovovou střelou (obvykle z mosazi). Ve 20. století pak řada výrobců začala experimentovat s různými materiály, jako jsou pryž, ocel, plasty nebo měď. Jejich cíl by zvýšit účinnost a spolehlivost.

Vznik střel smrtících i „vynucovacích“

Změna používaných materiálů dala za vznik různým druhům nábojů. Můžeme vylišit náboje smrtící a náboje tzv. vynucovací (ty jsou vyrobeny z měkčích materiálů jako je například pryž). Asi nejběžnějším materiálem je stále olovo, z něhož se vyrábění celoplášťové olověné náboje. Kvůli obavám z toxicity olova však řada střelnic nepovoluje střelbu s tímto druhem nábojů, protože uvolňuje olověné zbytky.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Dalšími kovy, které se na výrobu projektilů využívají, jsou zinek, měď nebo mosaz. Mosaz (slitina mědi a zinku) slouží zejména na výrobu nábojnic, ale uplatnění nachází i při výrobě projektilů. Měděné střely se zase používají především k lovu vysoké zvěře, nebo obecně velkých zvířat. U měděných střel je nižší riziko roztříštění při nárazu než u olověných. Zinek se používá zejména v nábojích ráže 9 mm a svým výkonem se vyrovná nábojům s mosazným pláštěm.

Nové materiály umožňují nové využití

Méně běžné jsou ocelové střely, které mají díky oceli extrémně tvrdé jádro. Náboje s ocelovým projektilem proto snadno projdou i odolnějšími věcmi. Z nekonvenčních materiálů uveďme pryž – tento materiál mění výkon nábojů, proto se stávají ne-smrtícími a jsou často využívány jako donucovací prostředky. (Pryžové náboje ale zakoupíte i pro konvenční pistoli nebo brokovnici.) Projektily se mohou vyrábět také ze syntetických materiálů jako je nylon.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Jako nylon označujeme různé syntetické polymery, přičemž tento materiál má mnoho funkcí. Jednou z nich je funkce ochranná – výrobci jím potahují náboje, aby snížili zanášení hlavně a usnadnili nabíjení. Jako poslední materiál uveďme plast, který byl poprvé použit v 70. letech 20. století. Plastové projektily slouží jako donucovací, popřípadě jako tréninkové. Plast se také používá k tvarování špiček konvenčních střel kvůli aerodynamice a většímu doletu.

Zdroj: AmmoToGo