Sedm měsíců dlouhé boje měly za cíl zničení průmyslového Porúří. Armády spojenců chtěly proniknout na území Německa a ukončit válku jednou pro vždy.
Cestou za koncem druhé světové války čekaly na Spojence kromě německého odporu ještě náročné přírodní překážky, které značně zpomalily a ovlivnily rychlost a efektivitu postupu spojeneckých armád. Při postupu se Spojenci potýkali mj. se zaplavenými pláněmi, hustými nepřehlednými jehličnatými lesy (s minovými poli) a tuhou zimou. Německý odpor navíc s každým kilometrem dobytého území sílil. Čím blíže byly spojenecké armády, tím urputněji a dravěji se Němci bránili.
Rýn symbolizoval hranici Říše
Největší překážkou pro postup Spojenců byla řeka Rýn, která byla zároveň poslední nadějí Wehrmachtu na zastavení spojeneckého postupu. V rámci bitvy o Rýn se proto udál nespočet dramatických bojových akcí. Hitler a důstojníci Wehrmachtu se při ní všemožně snažili podkopat spojenectví nepřátel Říše. Byla pro to zvolena kombinace mohutných protiútoků, efektivních obranných opevnění a nových zbraní.
Bitva v Hürtgenském lese
Od září roku 1944 až do 10. února roku 1945 se v Hürtgenském lese odehrála série bojů mezi americkými a německými vojáky. Pro americkou armádu to byla nejdelší bitva, ve které kdy bojovala. V hustém lese byly rozmístěny rozsáhlé pásy minových polí a Němci si také pečlivě zvolili své obranné pozice. Projít porostem a obsadit město Schmidt se pokusilo několik armádních jednotek. Úspěch zaznamenala však až čtvrtá z nich – 28. pěší divize.
Ta obsadila Schmidt navečer 3. listopadu 1944. Dobytí města předcházely tvrdé boje, kdy Němci vedli dělostřeleckou palbu do korun stromů tak, aby na vojáky pod nimi padal smrtící déšť dřevěných třísek. Útok dále podpořili granáty. Nicméně z obsazení města se Spojenci dlouho neradovali – hned druhý den byli Němci vytlačeni z města pryč. Následovaly další tuhé boje, které si jen do poloviny prosince 1944 vyžádaly na 21 500 životů vojáků 1. armády.
Překročení řeky Roer
Až 13. prosince 1944 se podařilo přisunuté 83. pěší a 5. tankové divizi proniknout až k západnímu břehu řeky Roer. Po třech dnech se však byli opět nuceni stáhnout vzhledem k německé protiofenzívě v Ardénách. V únoru se Spojenci pokusili řeku překročit podruhé. Jediné, co je trápilo, byly Němci kontrolované přehrady na řece, proto se rozhodli dobýt je jako první. To se opravdu 10. února 1945 podařilo, nicméně Němci poškodili výpustní klapky přehrad a voda z nich zaplavila celé údolí řeky Roer.
Zaplavené území znemožnilo další postup a pozdrželo i operaci „Grenade“, při které měla 9. armáda pod velením generála Simpsona provést útok na nepřítele a u Rýnu se spojit s postupujícími Kanaďany. Spojenci překročili – ještě rozvodněnou řeku Roer – 23. února 1945 a překvapili tak německé jednotky. Po porážce Němců pokračovali dále k Rýnu, jehož nábřeží obsadili. (Německé jednotky byly vytlačeny na východní břeh řeky.) Byl to moment, kdy se vytrvalost a statečnost armád začala vyplácet.
Zkáza Wehrmachtu
V momentě, kdy se spojenecká vojska dostala k Rýnu, začal se vymýšlet postup, jak se dostat na druhou stranu široké řeky (operace „Plunder“). Průlom nastal při objevení Ludendorffova mostu u Remagenu, který se spojeneckým ženistům na poslední chvíli podařilo zachránit před odstřelem. I přesto, že se most nakonec zřítil, postup spojenců to neohrozilo – v tu dobu již měli zajištěné pontonové mosty. Němci se sice pokoušeli mosty zničit, ale neuspěli.
Hladký přechod vojáků pod vedením polního maršála Montgomeryho měla podpořit operace „Varsity“, jíž se zúčastnilo přes 8 000 výsadkářů a několik tisíc letadel. Jednotky 6. a 17. výsadkové divize měly za úkol zajistit důležité opěrné body a umožnit tak plynulý přechod spojeneckých vojsk. Operace se zdařila a do konce války zbýval zhruba měsíc. Bitvu o Rýn spojenci sice draze zaplatili, ovšem Wehrmachtu přinesla zkázu.
Němci ztratili během sedmi měsíců na 300 000 mužů a velké množství nenahraditelného vybavení. Třetí říše se tak ocitla v patové situaci, kdy byla vydána na pospas spojeneckým armádám vedeným generálem Eisenhowerem. Generál Horrocks – jeden z nejlepších velitelů armádního sboru, který sloužil ve druhé světové válce – bitvu o Rýn označil za nejchmurnější bitvu ze všech a proběhnuvší v nejotřesnějších podmínkách.
Zdroj: TheNationalInterest
Události
|
PŘEČTENÍ: 41438
Pozemní technika
|
PŘEČTENÍ: 37499
