Jakmile dojde dělostřelecká munice, může být konec: ani Ukrajina, ani Rusko se bez ní neobejdou; vyrábět přitom nestíhá ani jedna strana

Nejdůležitější zbraní na ukrajinském bojišti je podle všech ukazatelů těžké dělostřelectvo, eventuálně raketomety. V tomto směru mělo Rusko až dosud velikou výhodu, protože mohlo čerpat zdánlivě nekonečné zásoby ze svých skladů, ale vzhledem k obrovské spotřebě se zdá, že ani přes opakované navýšení produkce se dodávky munice tenčí. Její nedostatek bude nicméně do budoucna s velkou pravděpodobností problémem obou stran. A jakmile by jedna z nich měla rázem munice nedostatek, mohla by začít válku dokonce prohrávat.

Kritickou situaci mohou zmírnit kvóty

V tomto směru je situace na ruské a ukrajinské straně odlišná. Federace se opírá o sovětské, případně ruské dělostřelecké systémy (vychází nicméně z těch sovětských), a zásadní je pro ni dělostřelecká munice ráže 152 milimetrů, kterou používá v samohybných houfnicích 2S3 Akatsiya a 2S19 Msta-S, stejně jako v tažených 2A65 Msta-B. Nejlepší z nich mohou dostřelit do vzdálenosti až 36 kilometrů. Ruská armáda má nicméně i lehčí dělostřelectvo ráže 122 milimetrů, například samohybnou houfnici 2S1 Gvozdika a taženou 2A18 D-30.

Ukrajinské dělostřelectvo to má podobně, protože potřebuje stejnou munici jako to ruské, jelikož používá stejné zbraně (i když ne v modernizovaných verzích). Vedle toho ale obdrželo od Západních spojenců mnoho modernějších systémů ráže 155 mm. Jedná se například o německé samohybné houfnice PzH 2000, polské AHS Krab, případně o francouzské CAESAR (ale jsou i dalšá), případně tažené jako M777. Dostřelit mohou i dále než 40 kilometrů a jsou velmi přesné. Také Ukrajina však používá lehčí dělostřelectvo ráže 105 mm, třeba britská děla L118.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny / Creative Commons / CC BY

Ruské dělostřelectvo dokázalo ještě v létě 2022 vypálit i několik desítek tisíc dělostřeleckých projektilů denně (zpočátku kolem 60 000), ale už nějakou dobu je intenzita střelby mírnější (asi trojnásobně). A podle britské tajné služby dokonce dostaly ruské jednotky kvóty, kolik mohou vypálit ran. Objevují se i případy používání staré a zkorodované munice, nejspíše z nevyhovujících skladů, v nichž ležela ještě už v dobách SSSR. Ale údajně se jednalo o granáty ze Severní Koreje.

Zbrojovky neustále navyšují výrobu

Ukrajina má s municí problém od začátku konfliktu, dokonce ji na začátku doslova zachránilo Bulharsko, ale průběžně dostává spoustu munice do sovětských systémů třeba z Pákistánu. Západní zbrojovky postupně navyšují kapacity, ale otázkou je, zda to bude stačit. Kapacitu totiž výrazně navýšilo také Rusko, některé tamní zbrojovky jsou vytíženy i na roky dopředu. Nikdo přitom nedokáže odhadnout, kolik granátů jsou schopny vyprodukovat – ale pravděpodobně to nebude ani tolik, aby to pokrylo potřeby konfliktu.

A i když jenom děla nemohou válku vyhrát, mohou být rozhodující; tedy v případě, že zůstane na většině míst i nadále statická v zákopech, což je vidět hlavně v posledních měsících. Nedostatek munice do děl může znamenat nejenom omezení útočných akcí, ale i oslabení možnosti se bránit. Záležet tedy bude na tom, zda zvládnou Západní zbrojovky vyrábět více munice než ty ruské, a jaké státy komu nějakou munici prodají. Například v případě Ruska by to teoreticky mohla být i Čína, která zatím podporuje federaci „skrytě“ v jiných oblastech.