Historie vojenství je plná na první pohled neporazitelných strategií, které jen čekají na někoho, kdo vymyslí efektivní způsob, jak využít jejich zdánlivě neexistující slabiny. Už několik století před Kristem vymysleli Řekové formaci kopiníků, která připomíná ježka, a která dokázala postupovat stále vpřed a zlikvidovat prakticky jakýkoli odpor.
Ale jen do doby, než proti ježkovi Římané vyslali své legionáře s velkými štíty. Římané používali formaci zvanou „želva“, s níž řecké kopiníky téměř doslova zadupali do země. A tak bychom mohli pokračovat až ke zdánlivě neporazitelné strategii zákopové války. Té se nakonec vysmál Hitler při svém Blitzkriegu.
Útěk pod zem
Na rozdíl od mnoha jiných válečných doktrín je zákopová válka zaměřená na obranu. Ve druhé polovině devatenáctého století technické možnosti dovolily, aby se na bitevním poli začaly hromadně objevovat Gatlingovy kulomety s kadencí řádově 300 ran za minutu. A v období první světové války došlo k dalšímu zdokonalování tohoto typu zbraní. Tradiční způsoby pěchotního boje na otevřeném bitevním poli za takových okolností končily krvavou lázní s obrovskými ztrátami na obou stranách, proto se pěchota přesunula do bezpečí – pod zem. Strategie zákopové neboli statické války byla ve velkém využita zejména:
- V první světové válce
- Ve válce v Koreji
- V zimní válce
- V rusko-japonské válce
Nejlepší útok je čekání
Tradiční forma zákopové války tak, jak ji známe z první světové války, kde právě zákopy a statická válka dominovaly, připomíná nekonečnou šachovou partii. Protivníci obvykle čekají na chybu toho druhého a může se klidně stát, že se fronta celé měsíce nepohne ani o metr. Pokud pak jedna strana získá nějakou výhodu a rozhodne se skutečně otevřeně zaútočit, bojuje se doslova o každý metr zákopu. Útok je ale obvykle podmíněn buďto podporou dělostřelectva, nebo přerušením zásobování protivníka, případně jinou podobnou událostí.
Fotbal mezi minovými poli
Zdánlivě nekonečná zákopová válka může vyústit v absurdní situace, například události z prosince 1914, kdy si během vánočního příměří zahráli v Belgii zakopaní britští a němečtí vojáci fotbal uprostřed zákopů, tedy mezi ostnatými dráty a minovými poli. Už o pár dní později byly ale boje obnoveny a na případnou odvetu na sportovním kolbišti došlo až po konci války. Podobných, byť méně známých incidentů, se nicméně mezi zakopanými vojáky znepřátelených stran odehrálo vícero.