Brokovnice KS-23 je veskrze unikátní zbraní, která ačkoliv je docela malá, má extrémní sílu. Dnes jí využívají hlavně speciální jednotky, původně jim ale sloužit neměla.
Během existence Sovětského svazu byla vyvinuta celá řada velmi speciálních a unikátních zbraní (ale stejně tak mnoho nepovedených). Mezi ně patří i brokovnice KS-23. Tato „pumpa“ má drážkovanou hlaveň podobnou pušce, pročež je v Rusku označována jako karabina. Na druhou stranu má tak ohromnou ráži, že je v některých zemích považována za granátomet, a dokonce i zakázaná (třeba v Americe). Její původní účel navíc ani nebyl vojenský.
Brokovnice proti demonstrantům pro milici
Vývoj KS-23 začal na začátku 70. let 20. století ve Výzkumném ústavu speciální techniky Ministerstva vnitra SSSR. Zbraň byla určena k nasazení proti davu, kdy z ní mělo být možno střílet gumové projektily nebo granáty s chemickou náplní. Později však bylo zadání rozšířeno a „pumpa“ se měla objevit i v rukách příslušníků speciálních sil. Sloužila také k vystřelování zábleskové munice, jejímž cílem bylo oslepit útočníka a pomoci „vyčistit“ místo zločinu. Do výzbroje se pak brokovnice KS-23 dostala roku 1985.
KS-23 je klasické opakovací konstrukce; po výstřelu střelec přitáhne předpažbí, otevře se závěr, který vyhodí prázdnou patronu, a pohyb vpřed s trubicového zásobníku nabije novou. Vzhledem k předpokládanému použití se nejedná o rozměrnou ani těžkou zbraň, hmotnost prázdné KS-23 je 3,85 kg a délka 1 040 mm, z čehož 540 milimetrů tvoří hlaveň. Původní verze nebyla vybavena pažbou, odnímatelnou dostala až verze KS-23M z roku 1995.
Univerzální přenosné „mini-dělo“
Aby se ušetřilo, byla pro brokovnici KS-23 použita hlaveň z leteckého kulometu GŠ-23. Zbraň má proto nebývalou ráži 23 milimetrů, což má své klady i zápory. Jasnými negativy jsou malý dostřel (maximálně 150 metrů, ale zase jde o zbraň nablízko, takže to stačí) a zásoba munice – jeden náboj v komoře a tři v zásobníku. Vyřešit to měla modernizovaná verze KS-23K v koncepci bullpup se zásobníkem na 7 nábojů, která se ale nakonec do výzbroje nedostala. Jasnou výhodou je však velká rozmanitost vyvinuté munice.
Třeba broková munice Šrapnel-10 a Šrapnel-25 s účinností na 10 a 25 metrů, Čeremucha-7 se slzným plynem CS, oslepující Sirena, munice s plastovou náplní Volna (vlna), nebo děsivá Barrikada, což je náboj s ocelovou špičkou a dostřelem až 100 metrů pro zastavení unikajícího vozidla. Ze zbraně může být ale vystřeleno i lano s kotvou „Kot“ (kocour), a to až do sedmého patra. Od roku 1995 je vyráběna i civilní lovecká verze TOS-123 „Kachna“ s hladkou hlavní a dřevěnou pažbou. Ta je však kvůli ohromné ráži v EU, ale i USA, zakázaná.