NÁZOR: Zbrojní průmysl této asijské země chrlí v posledních letech jednu velmi dobrou zbraň za druhou; K239 Chunmoo se vyrovná světově nejlepším alternativám.
Jižní Korea je dlouhá desetiletí formálně ve válce se svým severním sousedem, jehož armáda se velmi spoléhá na těžké dělostřelectvo a raketomety. Není proto divu, že i ona sama do tohoto druhu zbraní investovala (a stále investuje), aby se v tomto směru svému rivalovi vyrovnala. Kvantitou to pravděpodobně nebude nikdy, zato kvalitou, která má obvykle větší význam, už ano. V oblasti těžkých raketometů má tak třeba systém K239 Chunmoo, o jehož kvalitě svědčí i to, že si ho objednalo Polsko, a uvažuje o něm několik západních armád.
K239 Chunmoo je reakcí na souseda
Jižní Korea měla od 80. let 20. století salvový raketomet K136 Kooryong, což byl jakýsi ekvivalent sovětského BM-21 Grad, na němž původně stály severokorejské raketomety, které však začaly doplňovat i těžší zbraně tohoto typu. Jižní Korea si proto pořídila americké raketomety M270, ale chtěla mít i svůj systém podobných parametrů, ovšem na kolovém podvozku. Do vývoje se pustila v roce 2009 a výsledkem je právě raketomet K239 Chunmoo společnosti Hanwha Aerospace. V roce 2014, tedy o pouhých 5 let později, byla spuštěna sériová výroba.
Konstrukce zbraně je přitom multifunkční – první možností tak je, že může odpalovat střely KM26A2, což je jihokorejská obdoba neřízených střel M26 používaných v raketometech M270; jejich dosah je 45 kilometrů. Druhu možností jsou pak menší střely do staršího raketometu K136, jejichž dosah je podle typu až 36 kilometrů. V prvním případě unese raketomet takových střel 12, má totiž 2 odpalovací sekce (stejně jako M270), zatímco třeba americký HIMARS jenom 1 sekci na 6 střel. Malých raket zvládne K239 Chunmoo 40.
Přesných raket je několik; různě velikých
Jihokorejská armáda mj. chtěla, aby K239 Chunmoo předčil severokorejské zbraně dosahem a přesností – podle všeho má tedy zvládat i řízené střely, jaké používá HIMARS, ale Jižní Korea má i vlastní ekvivalent ráže 239 mms naváděním přes GPS a dosahem 80 km, má explozivní nebo kazetovou hlavici. Vedle toho pojme i kontejnery se 2 střelami ráže 400 milimetrů nebo jednou střelou Ure-II. První zmíněné zasahují cíle do vzdálenosti až 200 km, a druhá do 290 kilometrů, takže je vlastně ekvivalentem amerických ATACMS.
Celý systém je umístěn na osmikolovém podvozku a má pancéřovanou kabinu. Na silnici je schopný dosahovat rychlosti až 80 km/h, dojezd má pak kolem 450 kilometrů, a zvládá i těžký terén. Raketomet bývá doprovázen nabíjecím vozidlem K239T na stejném podvozku s náhradními kontejnery, v nichž jsou uloženy střely. Přebití raketometu je díky speciálnímu zvedacímu zařízení možné už za 10 minut. Vozidla se navíc vejdou i do letounu Lockheed Martin C-130J Super Hercules, což usnadňuje jejich letecký transport.