P-38 Lightning, výjimka, která dosáhla věhlasu nad Pacifikem. Letoun dokázal letět i při poruše jednoho motoru

Před druhou světovou válkou existovalo ve výzbroji různých letectev několik druhů dvoumotorových stíhacích letounů. Odborníci vycházeli z toho, že se osvědčí v boji proti bombardérům a budou se moci postavit i jednomotorovým stíhačům. To se většinou ukázalo jako mylná představa a stroje pak plnily jiné role, například jako noční stíhače, průzkumníci nebo bombardéry. Americký P-38 Lightning ale byl výjimkou.

Na poslední chvíli

S konstrukcí rychlého dvoumotorového stíhače s velkým dosahem přišla americká společnost Lockheed v druhé polovině 30. let. Letectvo bylo zpočátku skeptické a nevěřilo, že by bylo možné vyvinout dostatečně rychlý dvoumotorový letoun. Větší objednávku společnost dostala až v srpnu 1940. Protože se vyskytla řada potíží, bylo v době japonského útoku na Pearl Harbor ve službě jen 69 strojů.

iZdroj fotografie: Tony Hisgett / Creative Commons / CC BY

Protože šlo o letadlo s dlouhým doletem a schopností operovat ve vysokých výškách, ze začátku bylo určené k obraně území USA. Svůj bojový křest si odbylo na Aljašce a Aleutách. Později byly stroje přesunuty i do Anglie. Do ostrých bojů se dostaly až na podzim 1942, kdy byla část přesunuta do Severní Afriky. Zde zaznamenaly úspěchy, ale mnoho jich bylo sestřeleno. Později se účastnily ne příliš úspěšného bombardování rumunských ropných polí a jako doprovod bombardérů, než byly nahrazeny P-51 Mustang.

Zcela jiná byla situace v oblasti Tichého oceánu. Sem se P-38 začaly ve významnějších počtech dostávat až na konci roku 1942. První zaznamenaný sestřel se zde udál velmi kuriózně v listopadu 1942. Jeden z Lightningů hlídkoval nad japonským letištěm Lae. Když se jeden japonský stíhač rozhodl vzlétnout, americký stroj zaútočil. Jeho pilot si ale uvědomil, že nese pumy a odhodil je. Japonské letadlo vlétlo do gejzírů po výbuchu, což ho srazilo k zemi.

Dlouhý a pak ještě delší dolet

Letci si na P-38 v Pacifiku cenili jeho doletu, odolnosti a rychlosti. Ta dosahovala 666 kilometrů v hodině a stroje byly rychlejší než japonská Zera, mohly rychleji stoupat, byly odolnější a silněji vyzbrojené. Dokázaly letět i při poruše jednoho motoru, což bylo pro jednomotorový stroj fatální. Důležitý byl dolet a tak se ho snažili prodloužit. V tom pomohl slavný letec Charles Lindberg. Naučil piloty používat motory tak, že výrazně šetřili palivo a mohli uletět i přes dva tisíce kilometrů.

iZdroj fotografie: U.S. Air Force / Public Domain

Nejznámější akcí stíhaček P-38 lightning se stala operace, při které sestřelily strůjce japonského útoku na Pearl Harbor a jednoho z nejlepších námořních stratégů admirála Isoroku Yamamota. Američtí kryptografové zjistili, že má v 18. dubna 1943 přiletět na ostrov Bougainvlle. Ten byl 700 kilometrů od Guadalcanalu, tedy v dosahu Lightningů. Na letoun s admirálem si počíhalo 16 amerických stíhaček a úspěšně ho srazily k zemi. Japonský admirál po dopadu letadla zahynul.

V Pacifiku Lightnindgy sloužily až do konce války. Zdejší velitelé je dokonce odmítali nahradit P-51 Mustang. Kromě rolí stíhače a lehkého bombardéru P-38 sloužil i jako průzkumný letoun. V této roli byl úspěšně využíván jak v Tichomoří, tak v Evropě. Zde na něm létal i autor Malého prince Antoine de Saint-Exupéry. Na konci července se nevrátil z letu nad Francií. Trosky jeho stroje se našly v moři nedaleko Marseille v roce 2000. Dodnes se přesně neví, zda byl sestřelen nebo havaroval z jiných důvodů.

Zdroj: TheNationalInterest