Vize města budoucnosti se mění, bezpečnost v očích politiků hraje prim, hrozí nám Velký bratr?

Ještě před pár lety jsme si města budoucnosti představovali trochu jako technoparty, nekonečný večírek stimulující lidské smysly, kde se o nás postarají supermoderní technologické vychytávky, které budou umět o poznání více než současní hlasoví asistenti, jako jsou Siri nebo Alexa. Zdá se, že tato vize nicméně v posledním roce přestala být lákavá, dost možná se v plné parádě už nikdy nevrátí. Politici začali prosazovat jinou vizi –⁠ hlavní devízou budoucnosti by měla být bezpečnost.

Hygiena a bezpečnost

Jako hlavní důvod naprosté změny kursu vývoje společnosti udávají dnešní mocní zkušenost, kterou lidé na Zemi prodělali s onemocněním Covid-19. Někteří odborníci dokonce tvrdí, že nový koronavirus může být jen předvojem dalších virových onemocnění, jež budou v nejbližších letech a desetiletích mutacemi vznikat. Otázkou podle nich není, zda se některé nové mutaci podaří prosadit podobně jako kmenu Covid-19, ale kdy se tak stane.

iZdroj fotografie: Pixabay

Města budoucnosti proto budou muset své obyvatelstvo chránit před přenosem různých nakažlivých nemocí. Podle vizí, šířených v mnoha světových médiích, to lze zajistit celou sadou opatření. Trochu paradoxně je první na ráně hromadná doprava, která byla dosud prosazována jako ekologická a šetrná alternativa k cestování osobním autem. Cestování hromadnou dopravou podle některých teoretiků však v nových podmínkách buďto téměř zanikne, nebo se bude muset razantně změnit, například:

• Namísto vagonů metra a vozů tramvají budou jakési „buňky“ s kapacitou jen několik osob
• Všechny vozy hromadné dopravy, ale i řadu veřejných míst, bude třeba pravidelně dezinfikovat – i několikrát denně

Pokročilé sledování občanů?

Jenže alternativa svobodného pohybu po městě není v automobilech, a to ani v elektromobilech individuálního charakteru. Prostě pro ně nebude dost místa a energie. Takže zbývá poslední možnost, tedy většina občanů měst bude muset zůstávat doma, vyjma cest do zaměstnání a z něho. To je dosti strašidelná vize, kterou sice již v minulosti popsali mnozí autoři sci-fi, ale pouze jako katastrofickou vizi budoucnosti lidstva.

Máme proto přijmout konec svobody pohybu v zájmu „ochrany” a „bezpečnosti” občanů? Kontrola a vymáhání tohoto stavu ve městech však již není sci-fi. Stačí se podívat do Číny a některých jiných asijských zemí. Tento bod vyvolává mnoho otázek. V asijských státech, kterým se zatím úspěšně daří koronaviru čelit, toho místní představitelé docílili zejména díky nástrojům ke sledování pohybu občanů a přísnými zákazy, jež tvrdě vymáhají.

iZdroj fotografie: Pixabay

Zdůvodňuje se to tím, že je třeba zajistit ve velkoměstě budoucnosti bezpečí ze zdravotního hlediska, podrobně sledovat, kde se nemocný nakazil a koho mohl sám infikovat. Taková vize sice zavání totalitarismem, ale jak je vidět v reálu, tak občanská společnost v některých politicky „sešněrovaných” zemích se tomu neumí bránit. A to zdá se velice láká politiky i v jiných zemích, kde dosud takovéto praktiky nejsou politicky průchozí.

Nicméně útoky na různé formy občanských svobod pod heslem „větší bezpečnosti” se dnes v naší civilizaci množí v médiích geometrickou řadou. Je bohužel patrné, že zvláště mladí lidé si na tuto myšlenku „potřeby bezpečnosti za každou cenu” dosti zvykají. Pro lidskou civilizaci to nevypadá dobře.