Britové se snažili určit, který vojevůdce jim nejvíce zatopil. Nepřátel během staletí zrovna málo neměli, ale vyhrál jenom jeden.
Velká Británie má za sebou bohatou vojenskou minulost. Není divu, jistou dobou byla nejsilnější mocností světa a právem se říkalo, že nad její říší nikdy slunce nezapadne. To ale také znamenalo, že měla nemálo nepřátel. A tak se armádní britské muzeum před několika lety svých patronů zeptalo, kdo že byl tím největším soupeřem jejich země. Vyhrál zakladatel USA.
Dopady na staletí
První prezident Spojených států byl opravdu silný soupeř. Při hlasování o vojevůdcích se brala v potaz nejen velikost konkrétního vítězství, případně prohry v nějaké bitvě či válce. Ale také to, jaký tato událost měla historický dopad. A nikdo nemůže zpochybnit, že vítězství vojsk vedených Washingtonem měla dopad zásadní. Výsledky jeho snažení jsou podstatné i pro současné dění ve světě, protože USA jsou nejsilnější zemí planety.
Je to vlastně paradox. V mládí byl George Washington důstojníkem virginské milice. Opakovaně bojoval po boku britské armády proti jejím nepřátelům na americkém kontinentě. A také se snažil do britské armády vstoupit. Leč byl odmítnut a tak nakonec své vojenské kariéry zanechal a vrátil se k hospodaření. A právě politika britského impéria vůči zdejším usedlíkům zapříčinila, že stejně jako mnozí na něj změnil názor.
Hůře vyzbrojení a vycvičení
Nakonec se stal vrchním velitelem povstaleckých, myšleno amerických vojsk. Během války o nezávislost svedl s britskými vojsky řadu bitev. Někdy byl úspěšný, jindy zase poražený. Ale úsilí jeho i vojáků bylo téměř neuvěřitelné. Jeho armáda byla hůře vycvičená i hůře vyzbrojená, ale přesto dokázala úspěšně bojovat. Washington se nikdy nebál postavit se do čela. Výsledkem byla největší porážka britského impéria historie.
Nutno podotknout, že museum dalo v hlasování určité limity. Vojevůdce se musel bojů účastnit, což třeba vyloučilo Adolfa Hitlera. Limitem byla hranice 17. století, postava nesměla být starší. Washington za sebou nechal další velké historické postavy. Například Francouze Napoleona Bonaparta, nacistického generála Erwina Rommela či zakladatele moderního Turecka Mustafa Kemala Atatürka.