Německou ponorku potopil špatně spláchnutý záchod. Fiasko, které nemá obdoby

Německé ponorky představovaly v první polovině Druhé světové války velkou hrozbu pro spojenecké konvoje, životně důležité pro zásobování Velké Británie. Postupem času ale Spojenci dokázali tuto hrozbu notně zmenšit. Ke konci války už potom německé ponorky potápěli v tempu, které stále více poničený německý průmysl prostě nedokázal a ani nemohl dokázat držet. Ne všechny německé ponorky ale potápěly hlubinné nálože, někdy se to „povedlo“ samotným německým námořníkům. A občas opravdu velmi kuriózním způsobem.

Bitva o Atlantik již byla v roce 1945 rozhodnuta

Za problémy německých ponorek byly zodpovědné jak neustále se zvyšující se počty spojeneckých protiponorkových plavidel, letouny se stále větším doletem, ale také nové technologie jako byl radar. Bitva o Atlantik tak již byla na jaře 1945 ze spojeneckého pohledu vítězně vybojována.

iZdroj fotografie: Public Domain

Přesto se zde ale stále vyskytovala řada německých podmořských plavidel, které již sice nemohly zvrátit celkovou strategickou situaci, škody ale pořád napáchat mohly. Jednou z nich byla ponorka U-1206, které velel kapitán Karl-Adolf Schlitt. V dubnu 1945 se na ponorce plavil jako její velitel vůbec poprvé.

Nejkurióznější potopení válečného plavidla?

Důvod, kvůli kterému šla ponorka U-1206 ke dnu, je skutečně unikátní a v historii Druhé světové války se podobných příběhů mnoho nevyskytuje (pokud vůbec nějaké). Za potopení této německé ponorky je totiž zodpovědný špatně spláchnutý záchod. A tím, kdo ho špatně spláchnul nebyl navíc nikdo jiný, než sám kapitán Schlitt.

Zatímco na britských ponorkách byl problém odpadu z toalet řešen prostřednictvím záchytné nádrže, německé námořnictvo (Kriegsmarine) k tomu přistoupilo jinak. Na německých ponorkách byl instalován sofistikovaný systém, skrze který byl odpad vypouštěn přímo do moře, a to i pokud byla ponorka ponořená.

iZdroj fotografie: Bundesarchive / Creative Commons / CC BY-SA 3.0 de

Systém byl ale natolik komplikovaný, že splachování měl na starosti konkrétní člověk. Kapitán Schlitt ale předpokládal, že tento úkol zvládne sám. Spláchnout se mu nicméně nepodařilo a povolal proto příslušného specialistu. Ten se pokusil problém vyřešit, udělal přitom ale chybu a otevřel jeden z ventilů, zatímco jiný, který měl být zavřený, zavřený nebyl.

V tu chvíli byl osud ponorky zpečetěn, neboť voda se dostala k bateriím, začal unikat chlor a kapitánovi nezbylo nic jiného než dát rozkaz k vynoření – 10 mil od pobřeží Skotska. Ponorku okamžitě spatřil britský letoun, zaútočil na ní a potopil jí. Posádka se až na tři členy zachránila a padla do zajetí.

Zdroj: We Are The Mighty