Jedna z nejslavnějších vítězných bitev britské historie není u nás příliš známa, snad proto, že se odehrála v lednu 1879 na území dnešní Jihoafrické republiky. Tam tehdy zuřila válka mezi domorodci kmene Zulu a britským koloniálním vojskem.
Zuluům se zpočátku dařilo, zejména proto, že je Britové podcenili a jejich jednotky nebyly vyzbrojeny tak, jak by mohly být. Bitva o Rorke’s Drift pak byla jedním z přelomových vítězství, které se nesmazatelně zapsalo do britské historie. Na straně Britů se jí účastnilo:
- 140 vojáků britské armády
- 11 příslušníků civilního vojska
- 100 jezdců domorodé kavalerie; ta se ovšem do bitvy prakticky nezapojila a uprchla
Překvapivý útok
Předem je třeba říci, že Britové nepokládali jižní Afriku za tak důležité území, aby na něm riskovali životy svých nejlepších mužů. A tak nebyli vůbec připraveni na eventualitu, že Zuluové úspěšně u hory Isandlwana přepadnou dvě britské jednotky, a i díky drtivé převaze deset ku jednomu zvítězí. Část vítězných domorodců se pak přesunula k Rorke’s Drift, kde druhý den bez větších okolků Afričané rovnou zaútočili.
Velící důstojník pryč, posily na cestě
Rorke’s Drift byl ve skutečnosti misií a nemocnicí, a tak byl velmi slabě opevněn. V době útoku v něm navíc chyběl velící důstojník, který se vypravil urychlit přesun setnin určených k obraně misie. Situace tak pro Brity, vedené dvěma nepříliš schopnými poddůstojníky, vojenským lékařem a jedním civilistou nebyla nikterak příznivá.
Pytle s kukuřicí i ohrada pro dobytek
Při hektické stavbě obranných pozic Britové využili vše, co bylo po ruce. Sami se nakonec opevnili v ohradě pro dobytek, další obranné linie tvořily pytle s kukuřicí. Obranné stanoviště vzniklo také z misijní nemocnice a dalších budov. Bitva samotná pak trvala celé odpoledne až do večera a Britové při ní vystříleli téměř všechnu munici. Tisícům Zuluů se však ubránili s minimálními ztrátami, padlo jich jen 17. Velká část obránců za svou účast získala čestný řád či jiné pocty.