Taktika Vikingů při nájezdech na anglické pobřeží by se dala popsat jako hit-and-run. Dokonale měli připravený i záložní plán.
Nájezdy Vikingů sužovaly pobřežní oblasti severní Anglie v době od 9. do 11. století. Seveřané při nich spoléhali na moment překvapení a útoky ze zálohy. Jejich taktika by se teoreticky dala připodobnit k taktice dnešních speciálních jednotek. Jejich cíle byly ovšem značně odlišné, šlo především o vesnice a kláštery.
Udeřit a zmizet: základní taktika severských bojovníků
Vikingové útočili na pobřežní vesnice kvůli rabování. Seveřanům šlo o vše, co mělo nějakou hodnotu: zlato, jídlo, ženy a jakákoliv další kořist, kterou šlo přímo využít nebo prodat. Vesnice a kláštery představovaly pro vycvičené a vyzbrojené Vikingy poměrně „měkké“ cíle. I přesto ale byla místě obezřetnost.
V případě, že by vesničané dostali čas zformovat obranu nebo vyslat posly k nejbližší vojenské posádce a přivolat profesionální pomoc, mohla by se pro Vikingy situace zkomplikovat. Hodně proto dbali na zmíněný moment překvapení a k vesnicím se vždy přibližovali pokud možno nenápadně.
Překvapivé přiblížení znamenalo především pohyb jejich lodí za horizontem a připlutí k pevnině se spuštěnými plachtami. Po zemi se poté Vikingové pohybovali velmi rychle s cílem tvrdě a překvapivě udeřit a následně zmizet dříve, než dorazí organizované vojsko protivníka. Již bylo zmíněno, že kromě vesnic byly cílem často i kláštery, které slibovaly tučnou kořist.
Když se něco nepovedlo
Ne vždy ale všechno proběhlo podle plánu a Vikingové čas od času narazili na organizovaný odpor. V takových případech se dokázali rychle „přepnout“ z nájezdnického módu do bojového. Stejně jako ostatní armády té doby, i Vikingové bojovali v sevřené formaci. Důležitou součástí jejich taktiky byla snaha překonat co nejrychleji vzdálenost k nepříteli a započít boj na blízko. Vikingové totiž pouze minimálně používali střelné zbraně.
I když lodě Vikingů jsou z našeho pohledu ikonické, námořním bitvám se většinou vyhýbali. K námořním střetnutím přistupovali pouze ve chvíli, kdy měli šanci zmocnit se lodě či jejího nákladu.