Československé legie střežící legendární ruský poklad prozradily pravdu. Co se s obrovským bohatstvím nakonec stalo?

Úspěšná bolševická revoluce znamenala mimo jiné i kolaps válečné fronty a reálné riziko, že německá vojska proniknou hluboko na ruské území, třeba i k tehdejšímu hlavnímu městu, Petrohradu. Tam se nacházel carský zlatý poklad, který bylo třeba odvézt do bezpečí. V této situaci do jeho osudu promluvili i českoslovenští legionáři.

Zlatý poklad míří z Petrohradu do Kazaně

Ruské zlaté rezervy byly ve své době třetí největší na světě, hned po USA a Francii. Zlatý poklad, který nechala nová bolševická vláda převézt z Petrohradu, obsahoval celkem 500 tun zlata v podobě prutů, mincí apod. A jako místo pro jeho uložení byla vybrána Kazaň.

iZdroj fotografie: Autor neznámý / Creative Commons / CC BY

Kazaň ležela asi 640 kilometrů východně od Moskvy a byla významným opěrným bodem se sklady zbraní. A stejně tak byla důležitým dopravním uzlem, procházela jí i transsibiřská magistrála. Bolševická vláda se však přepočítala, když předpokládala, že tam bude poklad mimo dosah jejích nepřátel.

V srpnu 1918 se totiž města zmocnili protibolševické síly s podporou Československých legií. Kromě zbraní jim tak do rukou padl i ruský zlatý poklad. Pro protibolševickou frontu se jednalo o nesmírně cenný úlovek, neboť tímto zlatem šlo financovat armádu a válku proti Bolševikům. Ke Kazani proto okamžitě zamířil Lev Trocký se svými jednotkami Rudé armády.

Češi jako strážci ruského pokladu

Kazaň padla Bolševikům do rukou 5. září 1918, poklad se již ale tou dobou opět přesouval jinam, konkrétně do Samary. V obranných a ústupových bojích se českoslovenští legionáři vyznamenali, známá je např. obrana vrchu Sokolka. Nutno podotknout, že Českoslovenští legionáři poklad sami nekontrolovali. Vždy byl pod kontrolou ruských protibolševických úřadů (tzv. vláda Komuče) a těmi byl také strážen.

Spory panovaly i mezi protibolševickými skupinami a Komuč se obávala toto, že jim poklad může vzít i jiná skupina, která měla být teoreticky na „jejich straně barikády“. Československé legie byly proto o poskytování doprovodu zlatému pokladu přímo požádány ruskými úřady, a ty tento úkol také přijaly.

iZdroj fotografie: Autor neznámý / Creative Commons / CC BY

I v tomto období ale legionáři strážili vlaky se zlatem pouze zvenčí, vagóny byly zapečetěny a doprovázeli je úředníci Komuče a státní banky. Zlato se pohybovalo po ose Ufa – Čeljabinsk – Omsk, kde bylo předáno admirálu Kolčakovi. Odpor proti Bolševikům ale upadal a zlato se znovu přesouvalo.

V lednu 1920 bylo opět svěřeno Československým legiím a je nutno zmínit, že o převzetí byl vyhotoven protokol podepsaný jak československou, tak ruskou stranou. V této době legie postupovaly směrem k Vladivostoku a byly nuceny se bránit sovětským útokům. Obrana zlatého pokladu jim tak situaci komplikovala. Stejně tak se protibolševický odpor prakticky definitivně zhroutil. Za této situace byla podepsána dohoda o příměří mezi československým vojskem na Rusi a sovětskou vládou.

Dne 1. března 1920 byl zlatý poklad předán Rudé armádě a opět o tom byl vyhotoven protokol podepsaný oběma stranami. Fakt, že zlatý poklad následně zmizel, tak již nesouvisí s československými legiemi a jejich činností, byť je toto spojení oblíbeným tématem příznivců nejrůznějších konspirací.

Zdroj: Válka, Wikipedia