Vpadnout do týlu NATO a vyřadit jeho tanky. To měl být hlavní úkol Sprutu za Studené války. Zvládne to i na moderním bojišti?
Na začátku 80. let začal Západ zavádět moderní tanky proti, kterým přestávala být obrněná technika sovětských výsadkářů stačit. V konstrukční kanceláři ve Volgogradu se začalo intenzivně pracovat na vozidle s velkou palebnou silou, ale dostatečně lehkém, aby mohl být vysazen z letadla.
Dlouhý zrod Chobotnice
Tehdy, v roce 1983, nikdo netušil, že bude trvat dlouhých 28 let, než se jejich výtvor dostane do výroby. Bylo potřeba ovšem vyřešit celou řadu technických problémů. V první řadě bylo třeba vyřešit uložení zbraně na lehký podvozek, který by byl schopen transportu a výsadku z letadla.
Původně byl za základ vybrán podvozek zrušeného projektu lehkého tanku „Objekt 934“ ze 70. let, který byl nahrazen rozšířeným z BMD-3. Ten byl nejen lehký, ale měl i hydropneumatické odpružení a tank tak mohl měnit svojí světlou výšku. Podvozek musel však být náležitě odlehčen. Stroj tím získal obrovskou průchodnost terénem.
Obrovské problémy však byly se zbraní. Tank pro výsadkáře musel mít velkou palebnou sílu, aby si dokázal se skvěle pancéřovaným nepřítelem poradit. Nakonec bylo rozhodnuto využít i u nás známý tankový kanón 2A46 125 milimetrů, který byl dostatečně výkonný, aby si poradil i s nejtěžší technikou nepřítele.
Dlouhé čekání na světlou budoucnost
První testy nového lehkého výsadkového tanku proběhly v letech 1985-86. Délka Sprutu (rusky Chobotnice) je 7,08 metru (9,77 metru s hlavní), šířka 3,15 metru a výška 2, 72 metru. Vodou chlazený diesel 2V-06-2S s výkonem 380 kW dokáže hnát po silnici Sprut rychlostí až 70 km/h (v terénu 45 km/h). Na vodě pak až 10 km/h. Dojezd je až 500 km.
Hmotnost je 18 tun, což dovoluje transport v letadle Iljušin Il-76. Problém však byl ve výsadkové platformě. A to byl kámen úrazu. Staré systémy byly nevhodné a nový-P260 nebyl spolehlivý. Do jeho vývoje zasáhl rozpad SSSR a systém byl dokončen až v roce 2001!
Zavádění nového tanku začalo v roce 2005, tedy po „krásných“ 32 letech vývoje. I přes mnoho progresivních prvků, prakticky ihned se začalo uvažovat o modernizaci. Přesto je Chobotnice teoreticky velmi účinný a unikátní bojový stroj. Ruští konstruktéři dali prioritu rychlosti a palebné síle. A i to je dnes problém.
Neužitečný přežitek minulosti?
Velkou silou, ale i slabinou je kanón 2A75. Původní 2A46 při výstřelu ničil podvozek Sprutu. Proto byl prodloužen zákluz děla až na 74 centimetrů a dělo bylo vybaveno tlumiči. Kadence je 5-7 ran/ minuta se zásobou 40 granátů. Z děla lze pálit i řízené střely 9M119 Refleks. Navíc při plavbě může Sprut i střílet z kanónu. Doplňuje jej spřažený kulomet PK.
A těžký kanón a vysoká pohyblivost vedou k největší slabině. Sprut má extrémně slabé pancéřování. Konstrukce je svařena z hliníkových pancéřových desek, které neodolají palbě ani náboje 7,62 mm s ocelovým jádrem natož protitankovým střelám. Tříčlenná posádka by tak ve Sprutu byla na bojišti jako cvičný cíl.
Rusové si tato omezení velmi dobře uvědomují, a proto bylo vyrobeno podle dostupných údajů jen kolem 40 Sprutů. Několik z nich jich bylo, evidentně pokusně, nasazeno při invazi na Ukrajinu. Zřejmě se moc neosvědčila a není známo, zda jsou zbylá vozidla nasazena nebo zda by pokračovala další výroba Chobotnice.
Pozemní technika
|
PŘEČTENÍ: 8643
Pozemní technika
|
PŘEČTENÍ: 6936
