Na začátku 80. let 20. století začaly západní země zavádět moderní tanky, proti nimž přestávala obrněná technika sovětských výsadkářů stačit. V konstrukční kanceláři ve Volgogradu proto začali intenzivně pracovat na vozidle s velkou palebnou silou, ale dostatečně nízkou hmotností, aby mohlo být vysazováno z letadla. Výsledkem je Sprut-SD (rusky Chobotnice), dle redakce Armádního Zpravodaje skvělý zabiják i těch nejlépe chráněných obrněnců.

Dlouhý zrod s velkou palebnou silou

V roce 1983 nikdo netušil, že bude trvat dlouhých 28 let, než se jejich výtvor dostane do výroby. Bylo potřeba vyřešit celou řadu technických problémů – v první řadě uložení zbraně na lehký podvozek, který by byl schopen transportu a výsadku z letadla. Původně byl vybrán ten ze zrušeného projektu lehkého tanku „Objekt 934“ ze 70. let, který byl nahrazen rozšířeným z BMD-3. Byl nejen lehký, ale měl i hydropneumatické odpružení, a mohl měnit světlou výšku. Musel však být náležitě odlehčen, čímž získal obrovskou průchodnost terénem.

Video: Ukrajinci ochromili ruskou železnici u Krymu, některé vlaky ani nemohly vyjet. Armádní logistika ztratila výkon

Obrovské problémy však byly se zbraní. Tank pro výsadkáře musel mít pravdu velkou palebnou sílu, aby si dokázal se skvěle pancéřovaným nepřítelem poradit. Nakonec bylo rozhodnuto využít i u nás známý tankový kanon 2A46 ráže 125 milimetrů, který byl dostatečně výkonný.

Dlouhé čekání na světlou budoucnost

První testy nového lehkého výsadkového tanku proběhly v letech 1985–86. Jeho délka je 7,08 metrů (9,77 metrů s hlavní), šířka 3,15 metru a výška 2, 72 metru. Vodou chlazený diesel 2V-06-2S s výkonem 380 kW dokáže hnát Sprut po silnici rychlostí až 70 km/h (v terénu do 45 km/h), zatímco na vodě až 10 km/h, a dojezd na plnou nádrž vychází na až 500 km.

iZdroj fotografie: Nickel nitride / Creative Commons / CC BY-SA

Hmotnost Sprutu je 18 t, což dovoluje transport v letadle Iljušin Il-76. Problém byl však ve výsadkové platformě, což se ukázalo jako kámen úrazu. Staré systémy byly nevhodné a nový P260 nebyl spolehlivý. Do jeho vývoje poté zasáhl i rozpad SSSR, a tak byl dokončen až v roce 2001.

Zavádění nového tanku začalo v roce 2005, tedy po „krásných“ 32 letech vývoje. I přes mnoho progresivních prvků však armáda prakticky ihned začala uvažovat o modernizaci. Chobotnice je nicméně i tak teoreticky velmi účinná a unikátní. Ruští konstruktéři totiž dali prioritu rychlosti a palebné síle, což je dnes problém, ačkoliv v řadě případů naopak výhoda.

Neužitečný přežitek minulosti?   

Velkou silou, ale i slabinou, je kanon 2A75, který byl osazen, neb původní 2A46 při výstřelu ničil podvozek. Proto byl prodloužen zákluz děla až na 74 cm a bylo vybaveno tlumiči. Kadence je 5-7 ran v minutě se zásobou na 40 granátů, a lze z něj pálit i řízené střely 9M119 Refleks. Navíc může Sprut při plavbě i z kanonu střílet, a případně využít spřažený kulomet PK.

Nejlepší systémy PVO, které může NATO nasadit proti Rusku: 4 pochází z Evropy, pouze jeden z Ameriky

Těžký kanon a vysoká pohyblivost vedou k největší slabině. Sprut má totiž extrémně slabé pancéřování; jeho konstrukce je svařena z hliníkových pancéřových desek, které neodolají ani nábojům ráže 7,62 mm s ocelovým jádrem, natož protitankovým střelám nebo tankovým kanonům. Tříčlenná posádka by tak ve Sprutu byla na bojišti jako cvičný cíl.

iZdroj fotografie: Nickel nitride / Creative Commons / CC BY-SA

Rusové si tato omezení velmi dobře uvědomují, a proto bylo vyrobeno podle dostupných údajů jenom kolem 40 ks. Několik z nich jich bylo, evidentně pokusně, nasazeno při invazi na Ukrajinu, ale zřejmě se moc neosvědčily a není známo, zda jsou zbylé nasazeny, nebo zda by pokračovala další výroba Chobotnice.