Když potřebujete ve válce vyřešit nějaký problém, můžete použít i velmi nezvyklé konstrukce. U stíhače tanků Archer se to Britům rozhodně vyplatilo.
Když se na bojišti druhé světové války objevily německé těžké tanky, především Tiger, spojenci zjistili, že na něj jejich zbraně nestačí. Nakonec Britové našli dělo, které si dokázalo poradit i se 100 milimetry pancíře na německém kolosu. Bylo jím sedmnáctiliberní dělo OQF 17. Tiger dokázalo zničit, ale bylo těžké a velmi obtížně se přesunovalo po bojišti.
Použil se podvozek zastarávajícího tanku
To je ale v protitankovém boji důležité vlastnost. Britové tak potřebovali najít způsob, jak udělat dělo více mobilní. Začali pracovat třeba na jeho instalaci do tanku Sherman, později tak vznikl slavný Sherman Firefly, ale bylo nutné rychlejší řešení. A tak sáhli po tanku Valentine, který se stále vyráběl, ale byl již zastaralý. Problémem bylo jak rozměrné dělo dostat na relativně malý podvozek.
Instalovat ho na místo věže nešlo. A tak konstruktéři přišli s řešením, které mohlo budit rozpaky. Prostor posádky s dělem umístili do přední části podvozku. Dělo ale nesměřovalo dopředu, to by ani s hlediska rovnováhy nešlo. Dlouhá hlaveň směřovalo nad motorem dozadu. Tedy pokud chtěl řidič manévrovat dělem směrem k nepříteli, tak vlastně couval. Stroj dostal nový silnější motor, aby hmotnost zbraně zvládl.
Rychlé opuštění úkrytu
Z neobvyklé konstrukce se nakonec vyklubala velmi úspěšná zbraň. Stíhač měl nízkou siluetu a dokázal se tedy snadno ukrýt. Když se přiblížil nepřítel, mohla posádka z úkrytu vystřelit několik ran. Poté řidič přidal plyn a mohl bez problémů vyjet. Protože dělo směřovalo dozadu, jel vlastně dopředu. Pravdou je, že měl v kabině dost málo místa a musel dávat pozor, aby ho dělo neuhodilo do hlavy.
Britové nakonec vyrobili 665 Archerů a velmi dobře se jim osvědčily. Sloužily jak na západní frontě tak v Itálii. Posádky si stěžovali, že mají odkrytý prostor nad hlavou, proto konstruktéři vymysleli i speciální krycí pancéřovou desku. Tu ale nakonec téměř nikdo nevyužíval. Po skončení druhé světové války získala 200 Archerů egyptská armáda, nasadila je třeba do bojů na Sinaji. Dalších 36 strojů používalo Jordánsko.