Ozvěny temné minulosti: Vyšetřovací metody a techniky československé StB dodnes nahánějí hrůzu

Cílům a režimu, kterému StB sloužila, bohužel odpovídaly i metody, jež (především v období 50. let) při svých vyšetřováních tato nechvalně známá organizace používala. Lidé zatčení Státní bezpečností byli vystavováni psychickému i fyzickému teroru, který si v ničem nezadal s metodami nacistů či sovětské KGB, jež byla koneckonců vzorem i československé tajné policii.

Jaké nelidské metody na zatčené čekaly?

Vězni byli terorizováni hned na několika úrovních. Samozřejmostí bylo bití na tisíc způsobů, tím to ale zdaleka nekončilo. Lidem byl odpírán spánek, byli nuceni k nepřetržitému chození po cele a – což byl možná jeden z nejhorších prvků – bylo jim vyhrožováno perzekucemi jejich nejbližších, manželek, manželů, dětí apod.

i

Vyšetřovatelé své vězně svazovali, zavěšovali je hlavou dolů a často také využívali elektřinu. Pamětníci vzpomínali, že jim byla např. po několika týdnech, či dokonce měsících bez přístupu k vodě na mytí nabídnuta koupel. Když ale dotyčný vlezl do vany, do vody byl puštěn elektrický proud a začal mu působit extrémní bolest.

Oblíbeným způsobem teroru byly také fingované popravy, často opakované. Žádného ze zmíněných typů mučení nebyly ušetřeny ani ženy. V padesátých letech se ve spárech StB ocitla celá řada lidí, kteří měli zkušenosti z nacistických kriminálů. Když měli posluhovače dvou totalitních režimů srovnat, často odpovídali následujícím způsobem: „Nacisté se pokoušeli z vás vyrvat pravdu, vyšetřovatelé StB chtěli, abyste začali lhát.“

Co bylo cílem brutálních vyšetřovacích metod?

Motivaci vyšetřovatelů k používání takto brutálních metod osvětlil jeden z nejobávanějších a nejkrutějších z nich, Bohumil Doubek (1919–1975, v roce 1955 byl sám zatčen a odsouzen k devíti letům žaláře). Ten vysvětlil vyšetřovací metody používané v padesátých letech následovně:

iZdroj fotografie: Pixabay

„Když jsme neměli žádné přesvědčivé důkazy nebo svědectví a věděli jsme, že zkušený špion za sebou nenechává žádný materiál, bylo jasné, že ho musíme dotlačit k přiznání. Bylo nám také řečeno, že tito lidé jsou velmi tvrdohlaví a nemůžeme jim dát čas, aby se připravili na vlastní soud. Zdůrazňovali nám potřebu unavit dotyčného, vnutit mu představu, že nemá šanci být zachráněn a poukázat na to, že přiznání mu může poskytnout alespoň nějakou výhodu.“

„Metody vyšetřování měly za cíl zcela zničit morálku vyšetřovaných, zbavit je důstojnosti a donutit je k takovému přiznání, které vyšetřovatelé potřebovali. Na tomto přiznání byl potom vystaven následný proces. O pravdu samozřejmě nešlo, šlo o naplnění potřeb režimu, který si potřeboval vytvořit nepřítele.“

Zdroj: PoliticalPrisoners