Rusové se u Pokrovsku hroutí, dosáhli totálního vyčerpání. Putin zuří, že situaci na frontě nezvládají

Jedna rota zaútočí, bojuje do úplného vyčerpání, pak ji vystřídá další. Prapor o šesti až sedmi rotách takto vydrží přibližně sedm až deset dnů intenzivních operací. Po zhruba měsíci je zdecimovaná rota stažena, narychlo doplněna a vrácena zpět do stejného pekla. Takhle vypadá realita ruské letní ofenzivy u Pokrovsku ke konci června 2026, podle ukrajinského mluvčího 7. sboru i podle denních analýz washingtonského Institutu pro studium války. Na papíře je to útok. V praxi je to mlýnek na lidi, který spolehlivě mele vlastní vojáky.

Sjezd plný síly, fronta plná ztrát

Vladimir Putin 28. června 2026 vystoupil na XXIII. sjezdu Jednotného Ruska v Moskvě. Mluvil o dostatku sil, o vůli dovést válku do vítězného konce, o tom, že Rusko nesleví z jediného cíle. Podle serveru The Bell zároveň stranickým kádrům vzkázal, aby „méně seděli v kancelářích a messengerech“ a víc chodili mezi lidi. Rétorika byla tvrdá, nátlaková, bez náznaku kompromisu.

Jenže právě ve dnech kolem sjezdu analytici ISW zaznamenali u Pokrovsku něco jiného než obraz nevyhnutelného triumfu. Intenzita ruských útoků klesala. Ukrajinský generální štáb 28. června evidoval na pokrovském směru 24 útočných akcí, hodně, ale méně než 29 u Huljajpole a srovnatelně s 22 u Slovjansku či 21 u Kosťantynivky. Specifikum Pokrovsku nebylo jen v počtu střetů, ale v tom, co za nimi stálo: viditelné vyčerpání útočných formací, nedostatek pěchoty a zpomalující se tempo.

Rotační cyklus, který ničí vlastní armádu

Klíčové slovo pro pochopení situace u Pokrovsku není „průlom“ ani „ústup“. Je to opotřebení. ISW ve své analýze z 28. června popsal mechanismus, který ukrajinské velení sleduje už týdny: ruské roty útočí do vyčerpání, střídají se v rámci praporu a po měsíci se vracejí zpět, doplněné, ale ne zotavené. Kvalita pěchoty klesá s každým cyklem. Profesionální jádro řídne, nahrazují ho narychlo naverbovaní vojáci bez dostatečného výcviku.

Výsledek? Mezi 23. a 29. červnem ISW u Pokrovsku nepotvrdil žádný ruský územní postup. Tlak nepolevil, severozápadně od města, zejména kolem Hryšyne, Rusové útoky dokonce zesílili, ale za draze zaplacený tlak nedostali nic, co by šlo ukázat na mapě. Ruská armáda, která se prezentuje jako druhá nejsilnější na světě, tu naráží na ukrajinskou obranu postavenou na dronech, klouzavých pumách a improvizacích, které rozdíly v počtech účinně stírají. Ukrajinský mluvčí popsal celý pokrovský prostor jako obrovskou „zónu smrti“.

Propaganda versus mapa

Putin na sjezdu tvrdil, že ruské síly postupují rychle a na široké frontě. ISW o den později, 29. června, jeho slova konfrontoval s vlastním mapováním. Čísla vyprávěla jiný příběh:

• U Lymanu ruská přítomnost pokrývala jen 4,3 % města.
• U Kupjansku pouhých 2,39 %, u Kupjansk-Vuzlového 2,77 %.
• U Kosťantynivky 36,98 %, nejvíc ze sledovaných měst, ale daleko od kontroly.
• Průměrné denní tempo ruského postupu spadlo z 16,65 km² v srpnu 2025 na 3,79 km² v červnu 2026.

K tomu přibyl další detail: u Oleksandrivky ISW upozornil na pravděpodobně umělou inteligencí upravené záběry s ruskými vlajkami, které měly nafouknout obraz postupu. Kremelská propaganda tedy nejen přestřeluje realitu slovně, začíná ji dokreslovat i digitálně.

Volby jako motor rétoriky

Proč Putin právě teď utahuje šrouby a odmítá jakoukoli zmínku o kompromisu? Odpověď má datum: 18. až 20. září 2026, volby do Státní dumy. Sjezd 28. června byl oficiálním startovním výstřelem kampaně. Jednotné Rusko schválilo federální kandidátky, druhý etapový sjezd je naplánován na 22. srpna. A poprvé od roku 2007 se strana otevřeně označila za „stranu prezidenta“. Na plakátu nahradila v ruském slově „za“ písmeno z latinským „Z“, symbolem války proti Ukrajině. Jak popsala Meduza, heslo kampaně zní: „Být za Putina je naprosté minimum.“

V tomto kontextu dává zostřená rétorika smysl. Přiznat problémy u Pokrovsku, připustit vyčerpání vlastních sil, naznačit ochotu k ústupkům, to všechno by podkopalo narativ, na kterém stojí celá volební kampaň. Putin proto tlačí na aparát, aby prodával obraz síly, i když data z bojiště ukazují něco jiného.

Dálkové údery jako další tlak

Paralelně s vyčerpáváním ruských rot u Pokrovsku běží ukrajinská kampaň dálkových úderů, kterou prezident Zelenskyj 24. června popsal jako systematické ničení ruských skladů, rafinérií, plynových a ropných objektů. Podle jeho slov Rusko přesouvá protivzdušnou obranu na ochranu Moskvy, Valdaje a Kerčského mostu, zatímco ve více než šedesáti regionech chybí paliva. V noci z 27. na 28. června SBU spojila zásah slavjanské rafinérie s novou čtyřicetidenní údernou kampaní.

ISW tyto údery vyhodnotil jako faktor s kaskádovými dopady na ruskou logistiku a zásobování pohonnými hmotami. Pro pokrovský směr to znamená další vrstvu tlaku: každý litr nafty, každá tuna munice, každý transport posil stojí víc času a víc peněz. Vyčerpané roty se doplňují pomaleji. A rotační mlýnek se zadrhává.

Ruská armáda u Pokrovsku neskolabovala v tom smyslu, že by se frontová linie zhroutila a vojáci utíkali. Ale její útočný model, pálení rot do vyčerpání, krátké doplnění, návrat do boje, narazil na hranici udržitelnosti. Putin to na sjezdu nepřiznal. Místo toho utáhl rétoriku, utáhl aparát a rozjel volební kampaň postavenou na válce. Fronta u Pokrovsku ale jeho projevům nenaslouchá.