Osekávání rozpočtů není jen problémem dneška. Během Velké krize muselo skončit mnoho skvělých letadel, protože na ně nebyly peníze.
Curtiss P-6 Hawk byl v době svého vzniku stroj na nejvyšší světové úrovni. Kdyby velká hospodářská krize krutě nesnížila rozpočet amerického armádního letectva (USAAC), pravděpodobně by bylo vyrobeno a dodáno mnohem více Curtissů P-6, než se ve skutečnosti stalo, protože byly ve své době velmi rychlé, obratné a dostatečně robustní. Snižování obraného rozpočtu za Velké krize bylo tudíž jejich největším nepřítelem.
Zrozen ve „zlatých dvacátých létech“
Prototyp Curtiiss P-6 Hawk byl představen v roce 1927. Jednalo se stihačku s čistými liniemi, jako u jednoho z prvních dvouplošníků u ní byly aplikovány nejnovější poznatky z výzkumu aerodynamiky. Stroj je dodnes odborníky považován za jeden z nejkrásnějších dvouplošníků, jaký kdy byl postaven, a je označován za technologický počátek přechodu od dvojplošníka k jednoplošníku. V leteckých inovacích jeho linie vede k legendě 2. světové války, stíhačce P-40 Warhawk.
P-6 byl svou konstrukcí přelomovým letounem v linii stíhaček vyráběných společností Curtiss a nesoucích jméno „Hawk“, která začala modelem P-1 v roce 1925. Již prototyp XP-6A, se umístil na prvním místě na amerických národních leteckých závodech v roce 1927, zatímco model XP-6 obsadil druhé místo.
Vítězný letoun, který měl povrchové chlazení motoru, které se ovšem u sériových strojů neobjevilo, dosáhl tehdy úctyhodné rychlosti 323 kilometrů v hodině. Jeho označení pak později dala armáda devíti strojům ze série Curtissů P-6, které byly pokusně vybaveny zcela novým chladícím médiem – etylenglykolem značky Prestone a měly výrazně menší chladič, než byl u strojů chlazených klasicky vodou.
Řada úspěšných strojů
Rozpětí P-6 bylo 9,6 metru, délka 6,8 metru a výška 2,72 metru. Hmotnost prázdného stroje byla 1232 kilogramů. Letoun byl poháněn řadovým vodou chlazeným motorem Curtiss V-1750C Conqueror o výkonu 700 koní. Jeho maximální rychlost byla 311 kilometrů v hodině, cestovní rychlost 266 kilometrů v hodině a dolet 393 kilometrů. Letoun s otevřeným kokpitem měl dostup 7300 metrů. Výzbroj tvořily dva kulomety ráže 7,62 milimetrů.
Bylo představeno 8 modelů P-6 a celkem bylo postaveno kolem sedmdesáti letounů v různých konfiguracích. Zajímavá byla například verze P-6D, která byla opatřena turbokompresorem a třílistou stavitelnou vrtulí. Turbokompresory však byly tehdy ještě nevyzrálé, takže vzniklo jen devět kusů této verze. Z různých variant zůstává P-6E nejznámější a nejvyráběnější.
Původně byl označen jako Y1P-22, ale armádní letectvo jej přejmenovalo na P-6E. Celkem jich bylo vyrobeno 46 a stal se posledním dvouplošným stíhacím letounem postaveným pro armádní letectvo. Stroje měly jediný problém. Cenu! Ta byla 13 000 dolarů za kus, což byla v té době značná částka.
Hawk jako lamač rekordů
O kvalitě P-6 mluví i to, že ve své době dokázal lámat i rekordy. Silně upravený P-6E byl vybaven přeplňovaným motorem Conqueror. Na něm dosáhl kapitán Ruben C. Moffa průměrné rychlosti 428 km/hod při přeletu z Daytonu v Ohiu do Washingtonu v roce 1932, přičemž absolvoval celý přelet ve výšce 7620 metrů. Ani to však nepřesvědčilo USAAC k nákupu dalších strojů. Těch několik desítek P-6 byly pak ve službě v USA po zbytek 30. let. Poslední byl vyřazen v r.1942.
Dodnes se ze čtyřiceti šesti vyrobených kusů zachoval pouze jediný původní P-6E. Je vystaven v Národním muzeu letectví v barvách a označení letounu, který byl v roce 1933 přidělen kapitánu Rossu G. Hoytovi, velícímu důstojníkovi 17. stíhací letky 1. stíhací skupiny, která sídlila na letišti Selfridge Field v Michiganu. Letoun byl armádou prodán jako přebytečný a muzeu byl později věnován. Do současného stavu jej v roce 1963 pečlivě zrestaurovala katedra letecké techniky na univerzitě Purdue.
Hawk II zachraňuje situaci
Ukončení výroby stíhaček si firma Curtiss nemohla v dané době ekonomicky dovolit, a tak vsadila na export. Přepracovala P-6E na Curtiss Hawk II. Od P-6E se Hawk II lišil vyšším podvozkem a hlavně novým hvězdicovým motorem Wright R-1820F-2. Přibyla také schopnost nést čtyři 50 kilogramové pumy. Maximální rychlost stroje stoupla na 325 kilometrů v hodině, dostup vzrostl na 7 700 metrů a dolet dosáhl 840 kilometrů.
Stroj byl určen především pro export, ale všimlo si jej brzy i americké námořní letectvo. Námořníci ale stroj rozsáhle upravili a u Curtissů tak vznikl velmi odlišný stroj označený F11C Goshawk. Ten dostal jako první Curtiss zatahovací podvozek, pro službu na letadlových lodích nutný přistávací hák, novinkou byl také překryt kabiny a byl vybaven i pro střemhlavé bombardování. Od roku 1934 do roku 1938 sloužily Goshawky na palubě legendární letadlové lodě Enterprise.
Hawk II byl na rozdíl od P-6 komerční trhák. Cena byla sice jen o nějakých 500 dolarů nižší, ale situace ve světě se změnila. Prvním zákazníkem bylo Turecko, které dokonce koupilo i licenci a vyrábělo HAWK II do roku 1938. 50 strojů koupila Čína, která již byla v nevyhlášené válce s Japonskem.
Další stroje koupilo Thajsko, jeden dokonce Norsko. Mnoho desítek strojů odebraly země Jižní Ameriky, létaly tam i v plovákové verzi. Největší reklamu tam Hawku II udělala probíhající válka o Gran Chaco mezi Paraguayí a Bolívií, ve které se Curtissy velmi osvědčily. Dva stroje byly exportovány i do nacistického Německa.
Na těchto strojích během Olympiády v Berlíně roku 1936 předváděl leteckou akrobacii a především ukázky střemhlavého bombardování známý prvoválečný stíhací pilot a po nástupu nacistů k moci generální zbrojmistr nové Luftwaffe Ernst Udet. Stroje tak posloužily při vývoji německých střemhlavých bombardérů, především Junkers Ju 87 Stuka.
Jeden z Udetových Hawků II se dochoval dodnes. A není od nás daleko! Pokud by měl český zájemce si stroj prohlédnout, stačí se vydat do Krakova do Polského národního leteckého muzea, kde je zrenovovaný letoun (původně se dochoval jen trup) vystaven v podobě z roku 1936.
Jak by si asi P-6E vedl ve válce?
Zdroj: Larry Davis, Curtiss Army Hawks, New York, 1992.
Události
|
PŘEČTENÍ: 8762
Události
|
PŘEČTENÍ: 8959
Letecká technika
|
PŘEČTENÍ: 8723
