Jedním z nejznámějších letounů druhé světové války se stal Mustang P-51. Stroj byl vyroben také ve verzi pro střemhlavé útoky a nesl název A-36 Apache.
Odmyslíme-li si jejich primární určení k zabíjení, během druhé světové války vznikla celá řada vynikajících letounů. Jedním z nich byl určitě North American P-51 Mustang. Jednomístná pístová stíhačka vynikala dlouhým doletem, velkou palebnou silou, rychlostí a velkou obratností. Mnoho historiků a odborníků ji označuje za pravděpodobně nejlepší stíhací letoun druhé světové války. Mnohem méně se však ví o její bitevní variantě A-36.
Fanfarónská nabídka firmy North American
Je opravdu těžké v tak malém formátu popsat historii a technické parametry chronicky známého letounu N.A. 73X (P-51 Mustang). Mezi leteckými fandy je obecně známo, že byl původně navržen pro britské královské letectvo. Firma North American totiž obdržela od Británie v dubnu 1940 velkou zakázku na licenční výrobu stíhačky Curtiss P-40.
Společnost však přišla s návrhem, že Británii dodá úplně nový letoun vlastní konstrukce, který bude mít se stejným motorem Allison V-1710-39 lepší dolet, rychlost i obratnost. Přidala slib, že prototyp nového stroje bude vyroben do 120 dnů (některé prameny mluví dokonce o slíbené lhůtě pouhých 100 dnů).
S touto nabídkou britská nákupní komise nakonec souhlasila. Tempo prací, které vzápětí vypukly v konstrukci i v dílně N.A., bylo popravdě hektické. Traduje se, že například výkresová dokumentace byla rozsahem velice omezená, většinou šlo o výkresy pouhých sestav větších celků v měřítku 1:1, rozložených pro přehlednost na podlaze velké stodoly.
Drak prototypu byl skutečně zhotoven za 117 dní. A pak přišla ledová sprcha – firma Allison slíbený motor nedodala včas. N.A. objednala jeden jediný motor z rozběhnuté sériové výroby, a přesto ho dostala téměř s dvouměsíčním zpožděním. Prototyp pak vzlétl 26. října 1940.
Britové si objednali ještě před zalétáním 320 strojů a americké letectvo si vymínilo, že dostane zdarma k vyzkoušení čtyři další kusy. Právě tehdy poprvé dostaly označení P-51. Sériové stroje docházely do Británie od listopadu 1941 a byly zařazeny do služby na počátku roku 1942.
Je zajímavé, že se prameny v hodnocení prvních Mustangů (pojmenování má původ v Británii, Američané zpočátku prosazovali jméno „Apache“) v Anglii dost liší – od naprostého nadšení nad výkony a vlastnostmi vyjma „malé výškovosti motorů“ až po naprosté zatracování jejich schopností plnohodnotně bojovat s letadly protivníka kvůli „malé výškovosti motoru“.
První série totiž vycházely z továrny s motorem Allison, který ve výškách nad 5 000 metrů rapidně ztrácel výkon. Drak letadla dával do vínku novým P-51 skvělé letové vlastnosti, avšak pouze do výšky přibližně 4 600 metrů. Přesto Británie objednala ještě dalších 450 kusů, až na menší část vyzbrojených podle britského standardu osmi kulomety v křídlech, čtyřmi ráže 7,62 mm a čtyřmi 12,7 mm. Používány byly pak pro průzkum a leteckou činnost v malých výškách.
Spojené státy a verze A-36 Apache
Po zkouškách zdarma dodaných čtyř kusů P-51 s motorem Allison se rozhodli objednat novou stíhačku i Američané. Po vyhodnocení výsledků nasazení Mustangů v Británii si však celou první objednanou sérii 500 kusů nechalo velení USAAC (resp. už USAAF) dokončit jako bitevní.
Upravený pro střemhlavé bombardování byl nový americký Mustang vyzbrojen šesti kulomety 12,7 mm a dvěma pumami pod křídly po 226 kg. Dostal označení A-36A Apache a na první pohled jej identifikovaly brzdící štíty na křídlech, určené ke zmenšení rychlosti střemhlavého letu.
Bitevní verze si vyžadovala úpravy
Také konstrukce křídel musela být zesílena, aby lépe odolávala přetížení při vybírání střemhlavého letu a bezpečně unesla pumovou zátěž. A-36A Apache, někdy nazývaný také Invader, měl řadový motor Allison V-1710-87 o výkonu 988 kW. Jednomístný letoun se svou vzletovou hmotností 4 535 kg dosahoval rychlosti až 590 km/h, jeho dolet činil 885 km.
K vyřazení došlo v roce 1945
Jak už bylo výše napsáno, celkem bylo postaveno 500 kusů A-36A Apache. Jejich služba trvala od roku 1942 do roku 1945. Své využití našly letouny na bojištích ve Středomoří, především při obsazování Sicílie a invazi do Itálie. Nasazeny byly i ve východní Asii. Přestože se jednalo o bojově dosti efektivní bitevní stroj, stále ho provázela špatná pověst spojená s nedostatečným výkonem první stíhací verze ve vysokých výškách.
Další velké série Mustangů byly dokončeny již pouze ve stíhacích verzích, zvláště když po pokusech Britů byl nadále do původního draku instalován nový motor, Rolls Royce Merlin XX, který pak firma Packard začala chrlit v obrovských sériích v licenci. V roce 1944 tak začaly zbylé a olétané A-36A nahrazovat v jejich úloze letouny Curtis P-40 Warhawk a P-47 Thunderbolt. Definitivně byl poslední bitevní Mustang vyřazen v roce 1945.
Co si myslíte o verzi Mustangu P-51 pro střemhlavé útoky?