Americké námořnictvo během druhé světové války skoro potopilo vlastní loď s prezidentem na palubě. Jen s velkým štěstím se nic vážného nestalo.
Druhá světová válka byl globální konflikt do té doby nevídaných rozměrů. Je pochopitelné, že při horečném zbrojení a při rozvíjení vojenských operací docházelo i k neštěstím, a občas se uniklo tragédii jen o vlásek. Jeden z celé řady případů takové nešťastné náhody s dobrým koncem nastal i v roce 1943, kdy loď USS Iowa převážela na své palubě prezidenta Spojených států v doprovodu s ministrem zahraničí a dalšími významnými státními činiteli.
Cesta za spojeneckými protějšky
V roce 1943 se nejvyšší armádní představitelé spolu s prezidentem Rooseveltem a ministrem zahraničí vydali na cestu do Teheránu. Zde se měli setkat s Josifem Stalinem, Winstonem Churchillem a dalšími spojeneckými představiteli. Jejich dopravu zajišťovala loď USS lowa.
Jednalo se o úplně novou třídu amerických bitevních lodí, přičemž Iowa byla uvedena do provozu jako první exemplář této třídy pouhý rok před samotnou plavbou. I když trasa plavby byla vybrána s ohledem na co největší bezpečnost, 270 metrový kolos byl pochopitelně pro případného nepřítele, který by loď spatřil, velmi atraktivním cílem.
Franklin Roosevelt a Cordell Hull si však hrozbu útoku nepřátelskými silami nepřipouštěli, protože si byli vědomi, že plují na obrněné bojové lodi s velkou doprovodnou flotilou. Cesta ale málem skončila tragédií ve chvíli, kdy na bitevní loď přepravující prezidenta vypálila torpédo loď z jejich vlastní flotily. Jednalo se o torpédoborce s názvem USS Porter. Situace byla o to horší, že se nejednalo o žádnou malou ráži, ale o velké námořní torpédo ráže 533 s bojovou hlavicí o hmotnosti 354 kg..
Komunikace při rádiovém tichu
Torpédoborec USS Porter dosud ještě žádný boj nesvedl. Na amerických torpédoborcích tvořili tehdy většinu posádky velmi mladí dobrovolníci různých civilních profesí, často jen středoškoláci, řada z nich před nástupem do námořnictva na moři neplula a v mnoha případech byli z hlubokého vnitrozemí.
Při komunikaci mezi oběma plavidly ve flotile i během plavby bylo nutné dodržet přísné rádiové ticho, aby nedošlo k zachycení signálu například německými ponorkami. Během optické signalizace však došlo u mladé posádky torpédoborce při příjmu i vysílání zpráv k řadě chyb a nesrovnalostí, které málem v konečném důsledku způsobily potopení lodě s prezidentem.
Bitevní loď změnila prudce kurs, neboť to vypadalo, že jí USS Porter vjíždí do cesty a na signalizaci nereaguje. USS Porter se zase snažila oznámit, že couvá, aby se oddálila od USS Iowa. Zmatek, který nastal, možná vysvětluje, proč se po chvíli zjistilo, že posádka torpédoborce nejspíše omylem odpálila torpédo, které pak explodovalo přesně v původní trase bitevní lodi s prezidentem na palubě.
Kdyby kapitán Iowy krátce předtím nenařídil okamžitě změnit kurs, mohlo dojít při zásahu torpédem do citlivých částí bitevní lodi ke skutečné tragédii. V tu chvíli lod USS Iowa namířila svá děla na USS Porter a velící admirál vydal rozkaz, aby se nešťastný torpédoborec okamžitě vydal na Bermudy. Tam byla její posádka do jednoho muže zatčena a bylo zahájeno vyšetřování, kdo nese odpovědnost za takový vážný incident.
Kapitánovi lodi byl nejprve udělen vysoký trest
Ve zjitřené atmosféře byl kapitánovi torpédoborce USS Porter vyměřen vysoký trest 14 let ve vězení, ostatní lodníci vyvázli s tresty nižšími. Nakonec však samotný Roosevelt udělil kapitánovi a posádce milost s tím, že se vlastně nic nestalo. Samotný torpédoborec se svou posádkou pak pokračoval v bojích druhé světové války.
Jeho konec nastal až v roce 1945, kdy se o její potopení postaral japonský pilot kamikadze. Exploze výbušniny v japonském letounu, který se po sebevražedném útoku zabořil do trupu nešťastného torpédoborce způsobila tak vážné poškození, že šla loď okamžitě ke dnu.
Jak byste v roli tehdejšího prezidenta reagovali vy?