AČR chce pořídit 10 let stará vozidla, která jinde vyřazují. Levněji a lépe by pořídila u českých výrobců

Nelze přehlédnout, že vyzbrojování naší armády, případně přezbrojování, působí místy zvláštním dojmem. Jedná se především o nákup vrtulníků UH-1Y, které již začíná americká námořní pěchota vyřazovat z výzbroje, a dále o zemědělské pickupy Toyota, označované oficiálně za nebojová vozidla.

Staronová verze Supacat opět na scéně

Po desetileté přestávce se objevuje opět nabídka kolového vozidla Supacat, známého jako HMT400 Jackal 4×4, HMT600 Coyote 6×6, nebo Extenda, s možností změny konfigurace podvozku 4×4 nebo 6×6. V podstatě lze konstatovat, že Extenda je Coyote s demontovatelnou poslední nápravou. V Brně na veletrhu IDET bylo prezentováno vozidlo Extenda Mk2 ve verzi 6×6, tedy s namontovanou třetí nápravou.

Vozidlo HMT400 Jackal bylo prezentováno před deseti lety ve Vyškově, kde ho hodnotili na polygonu příslušníci speciálních jednotek, a odmítli. Podle nich mělo nedostatečnou ochranu přepravovaných vojáků, nešlo jej odtáhnout při zablokování brzdové soustavy, požadavky výrobce byly pro uživatele nevýhodné a cena vysoká.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Austrálie

Nicméně po deseti letech se vozidlo prakticky stejné koncepce objevuje v nabídce pro české výsadkáře. Konstrukčně se nezměnilo nic důležitého. Hodnocení australských uživatelů je rozpačité, používají označení „bílý slon,“ přičemž negativní hodnocení britských vojáků z Afghánistánu dřívější doby zmizela z internetu.

Vozidlo je konstrukčně zbytečně složité

Za deset let se mnohé změnilo. Ukazuje se, že mise naší armády na Balkáně, v Iráku, Afghánistánu a Mali nepřinášejí žádný pozitivní efekt, s výjimkou jakési politické deklarativnosti českého podílu na neúspěšných misích států NATO a EU.

Stále více odborníků se kloní k názoru, potvrzenému celou historií vojenství, že armáda má především bránit svoji vlast a národ, pokud se nejedná o armádu zaměřenou na agresi. Z logiky věci míří různé mise naší armády do minulosti. Vozidlo Extenda Mk2 je evidentně určené k zahraničním misím v Asii a Africe.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Austrálie

Svou koncepcí je pro evropské bojiště nevhodné, složité a drahé. Připojitelnou třetí nápravu a vyměnitelnou korbu lze považovat za zbytečně drahé řešení, jež se nedočká praktického použití. Při vojenském nasazení obvykle vítězí jednoduchost a funkčnost. Představa vojáků, kteří šroubují třetí nápravu a vyměňují polovinu karoserie kdesi na základně v poušti, je téměř komická.

Servis vozidel je ale ještě náročnější

Při poškození druhé nápravy bude s velkou pravděpodobností vyřazena z funkce i přimontovaná třetí. Vozidlo rozdílné hmotnosti i podvozku má v provedení 4×4, nebo 6×6 jiné jízdní vlastnosti, což je problém; pro řidiče. Kočkopes mezi terénním poloobrněným vozidlem a jakýmsi náklaďákem je jen dalším pokusem o univerzálnost vojenské techniky, která se nikdy a nikde ve válce neosvědčila.

Nevýhodou vozidel Jackal, Coyote i Extenda je atypické, obtížně přístupné umístění pohonné soustavy ve středu šasi, což zhoršuje přístup z hlediska servisu, oprav a zvyšuje základnu, na níž stojí střelec ovládající hlavní výzbroj.

Toto řešení navíc snižuje balistickou ochranu řidiče a velitele při nastřelení zepředu, kdy motor umístěný u jiných vozidel vpředu, ji naopak zesiluje. Představa, že lze úspěšně namíchat více druhů kolové obrněné techniky do jednoho typu je technickou i taktickou chimérou.

Malovýroba pro AČR (ne)má smysl

Vozidla Jackal a Coyote používá britská armáda, oficiálně 462 Jackal a 70 Coyote. Typ Extenda Mk2 používá australská armáda v počtu 89 kusů. Pro nasazení v Mali si koupila čtyři Extendy armáda Estonska. Jením z předpokladů zavedení typu Extenda do výzbroje AČR je jeho výroba ve státním podniku VOP CZ Šenov.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Austrálie

Otázkou je ovšem smysluplnost malovýroby pro AČR, když další zákazníci zůstávají v nedohlednu; naprostá většina armád totiž zajišťuje potřebu taktických vozidel cestou domácí výroby, a obvykle požadují mnohem větší počty než naše země. Na místě je tedy otázka, co AČR vlastně chce a co aktuálně potřebuje.

Realizuje nákupy podle potřeb svých nebo zahraničních dodavatelů? Nelze se zbavit dojmu, že vyzbrojování AČR začíná z hlediska spektra dodavatelů a výzbroje připomínat některé armády islámských států, které díky bezpracným ziskům z ropy a plynu „nevědí, co s penězi“.

České armádě může dodávat domácí podnik

Pokud by AČR potřebovala těžký typ poloobrněného, shora otevřeného vozidla s hmotností kolem deseti tun, má domácí produkty společností SVOS a Zetor. Musíme si opět položit otázku, proč by se měl preferovat zahraniční výrobek, když v nejlepším případě bude český partner jako montovna, místo celkově domácího produktu od projektu po výrobu?

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Austrálie

Extenda 6×6 dosahuje bojové hmotnosti překračující dvanáct tun. Z hlediska kolové obrněné techniky jsou však za nejperspektivnější považována uzavřená taktická obrněná vozidla, jejichž představitelem je například domácí Patriot II, nebo americký typ JLTV.

Pokud by AČR potřebovala lehčí a univerzální bojová vozidla s dostatečnou ochranou proti munici z ručních zbraní, která by nahradila stárnoucí typy Kovboj a Kajman, je zde opět domácí produkt Gepard na podvozku Toyota Hilux, tedy z hlediska servisu a oprav do značné míry kompatibilní se zavedenými zemědělskými pickupy.

Naši výrobci jsou opakovaně upozaďováni

Nelze se ubránit konstatování, že podíly českého obranného průmyslu na vyzbrojování naší armády jsou z hlediska politiků a vedení resortu obrany především slovní. Realitou je naopak preferování zahraničních výrobců i tam, kde je domácí průmysl schopen vyvíjet a vyrábět konkurenceschopné produkty.

V době rostoucí ekonomické, hospodářské a energetické krize je třeba šetřit každou korunu, a zaměřovat se na základní úkoly obranyschopnosti, mezi které sotva patří výsadkářské mise kdesi v dalekém zahraničí. Pokud by se měly nějaké nepočetné jednotky předvádět někde v poušti či pralese, taktikou nepotřebnou a nepoužitelnou v Evropě, lze vyzbrojení zajistit osvědčeným způsobem.

Několik potřebných vozidel lze zapůjčit nebo urgentně zakoupit jako Estonsko, případně stejně jako v Afghánistánu od spojeneckých armád. Není třeba vyhazovat peníze k nákupům neperspektivní výzbroje pro celé pluky.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Austrálie

Případný nákup vozidel Extenda Mk2, podporovaný údajně(?) jak výsadkářským náčelníkem generálního štábu AČR, tak asistentem nastupující ministryně obrany, je v rozporu s výše uvedeným hodnocením a zaměřením hlavních úkolů AČR v budoucnosti, a pouze pokračováním některých podivných a nesystémových akvizicí v posledních letech. Je třeba se připravovat na budoucí, nikoli minulé války.

Jak hodnotíte zamýšlený nákup armádních vozidel?

Zdroj: MVK

Galerie