F-4 Phantom II je nesmrtelný letoun. Má na krku více než 6 křížků, přesto je rychlost dodnes jeho předností

Amerika v roce 1958. Prezidentem je Dwight D. Eisenhower, vzniká NASA, USA vypouští svoji první družici Explorer 1 a Elvis narukoval do armády. A 27. května 1958 poprvé vzlétne prototyp víceúčelového stroje McDonnell Douglas F-4 Phantom II. Nikdo tehdy nepředpokládal, že se z dvojmístného stroje stane legenda, která bude v aktivní službě ještě za více než 60 let.

Zrozen v raketovém věku

F-4 Phantom II byl plodem raketového věku. Vše na něm bylo účelné, podřízeno bojové efektivitě a dosažení co největší rychlosti. Data platí pro nejpočetněji vyráběnou verzi E. Rozpětí F-4E bylo 11,71 metrů, délka trupu 19,20 metru a výška 5,03 metru. Síla F-4 tkvěla ve dvou 1,7 tuny vážících motorech General Electric J79 s tahem 79,6kN. Ty dávaly F-4 maximální rychlost při přídavném spalování 2,23 M. Do vnitřních nádrží se vešlo 7549 litrů paliva, což stačilo na dolet 2699 kilometrů. Dostup stroje byl 18 975 metru.

iZdroj fotografie: US Navy / Public Domain

Nejvíce namáhané části draku byly už tehdy vyráběny z titanových slitin a dvojmístná konfigurace kabiny posádky se ukázala jako vynikající pro efektivní vedení boje.  Zbraňový důstojník (weapon systems officer, WSO) na zadním sedadle mohl obsluhovat radar, komunikační a zbraňové systémy letadla, zatímco pilot se soustředil na let.

V případě nouze mohl být ale stroj pilotován i z druhého sedadla. Phantom II mohl nést na devíti závěsnících celkem až 8480 kilogramů pum, raketových střel, různých specializovaných kontejnerů a přídavných nádrží. To bylo jen o 500 kilogramů méně, než bylo maximum B-29 Superfortess. První verze se ve vzdušném souboji spoléhali na AIM-7 Sparrow a AIM-9 Sidewinder.

iZdroj fotografie: Contando Estrelas / Creative Commons / CC BY-SA

Byť byl původně konstruován jako stíhačka, svojí univerzálnost jako stíhací bombardér prokázal s vývojem techniky, když později mohl nést například televizí a laserem naváděnou munici jako GBU-12 Paveway II, atd.. Ve válce ve Vietnamu F-4 nosily i nádrže s napalmem.  První verze F-4 ale neměly ještě jako děti raketového věku vlastní hlavňovou výzbroj.

Peklo nad Vietnamem

Americké námořnictvo začalo první F-4 přebírat roku 1960. Armádní letectvo a Námořní pěchota o F-4 nejdříve nechtěly ani slyšet, ale jeho výkony je nakonec přesvědčily a objednaly si je také. F-4 brzy překonaly 16 rychlostních a výškových světových rekordů ve své kategorii. Od roku 1962 běžely pak dodávky všem leteckým složkám amerických ozbrojených sil.

Spor byl pouze o jméno. Phantom II se také mohl jmenovat Spectre, Mithras nebo Satan. Roku 1965 byly první F-4 vyslány do Vietnamu. A tam se najednou ukázalo, že předpoklady, se kterými konstruktéři Phantomu II počítali, nemusí vždy platit. V přímé konfrontaci s letouny ruské provenience, kterými bylo vyzbrojeno severovietnamské letectvo, se hlavním nedostatkem Phantomu ukázalo, že postrádá pevnou hlavňovou výzbroj.

iZdroj fotografie: US Navy / Public Domain

Místo leteckého kanónu se plně spoléhal na nově zavedené střely vzduch-vzduch. Tedy na radarem naváděné AIM-7 Sparrow, tepelně naváděné AIM-9 Sidewinder a starší AIM-4 Falcon. Jenže jejich kvalita byla hrozná.  Pozdější studie ukázaly, že 45 % střel AIM-7 a 37 % střel AIM-9 se nepodařilo ani odpálit. Když zaměřovaný cíl provedl úhybné manévry správně, klesla pravděpodobnost dosažení sestřelu u obou dokonce až na bídných 8 %!

Severovietnamské MiG-21, vybavené kanony a raketami dokázaly dostihnout a relativně snadno vymanévrovat těžší F-4, které při vší své rychlosti nebyly nijak zvlášť obratné. Americké piloty zachraňovala především jejich drtivá početní převaha, protože nebyli tehdy vůbec cvičeni pro vzdušné souboje zblízka.

iZdroj fotografie: Uživatel FaceMePLS / Creative Commons / CC BY

USAF mylně předpokládalo, že ke střetům vzduch-vzduch bude docházet pouze na velkou vzdálenost a pomocí raket. V těchto typech soubojů se ale nakonec ukázal jako extrémně nebezpečný pro piloty Phantomů i o generaci starší a velmi obratný MiG-17.

Motory J79 prvních verzí letounu Phantom navíc za sebou zanechávaly husté černé výfukové plyny, což v kombinaci s většími rozměry letounu usnadňovalo jeho brzkou identifikaci a zaměření z větší vzdálenosti. Na druhou stranu tehdy platná pravidla pro palbu na nepřátelské cíle nad Vietnamem zakazovala americkým pilotům střílet na neidentifikované cíle mimo vizuální dosah, což dále ochromovalo výhody raket.

Vzniká Top Gun

Námořnictvo a letectvo se ale dokázaly poučit. Pro USAF byla vyvinuta nová verze F-4E s novými sloty na křídlech, které výrazně zlepšily manévrovací schopnosti za cenu mírného snížení rychlosti. Nové motory J79 se zlepšeným vnitřním spalováním se vypořádaly s problémem demaskujícího černého kouře za letounem. F-4E byl konečně vybaven integrovaným 20 milimetrovým rotačním kanónem M61A1 Vulcan s 649 náboji. F-4E bylo pak vyrobeno 1389 kusů a stal se tak nejrozšířenější verzí.

iZdroj fotografie: U. S. Air Force / Public Domain

Námořnictvo se vydalo jinou cestou. Admirálové naopak vnímali problém jako nedostatek výcviku v manévrovém vzdušném boji. V roce 1968 byl zahájen výcvikový program United States Navy Strike Fighter Tactics Instructor program, lidově nazývaný Top Gun. Neslo to své ovoce. Námořní letci dosáhli nakonec nad Vietnamem vynikajícího poměru 40 vítězství na sedm letadel ztracených ve vzdušném boji. Problémy F-4 brzy začaly ustupovat. Vedle pevné hlavňové výzbroje tomu pomohla i zlepšená kvalita střel Sparrow a Sidewinder.

Unikátní sestřel se podařil na F-4 majoru Philu Handleymu roku 1972, kdy sestřelil vietnamský MiG-19 v nadzvukové rychlosti kanónem svého letounu. Jde o jediný takový zaznamenaný sestřel. Phantomy USAF si připsaly 107 sestřelů. Vlastní ztráty činily 33 strojů USAF a námořní pěchota přišla o tři Phantomy. Pozemní protiletecká obrana Vietnamu ale sestřelila 474 Phantomů všech ozbrojených složek USA.

Král Blízkého Východu

Po F-4 toužil i Izrael, který je od počátku své existence v obklíčení nepřátelskými státy. Cena za stroj byla však na konci 60.let 20.století relativně velmi vysoká, jeden letoun stál 2,7 milionu USD. Izrael na koupi Phantomů proto uspořádal veřejnou sbírku. Ten nákup se ale vyplatil. Stroje dodané roku 1969 a především skvěle vycvičení izraelští piloti v nich v jomkipurské válce doslova spasily zemi. „Kurnass“ (Těžké kladivo), jak se F-4 v Izraeli přezdívalo, bylo v té době všem strojům a pilotům protivníka nadřazené.

iZdroj fotografie: Zachi Evenor / Creative Commons / CC BY

V první den války v roce 1973 zaútočilo 28 egyptských MiGů na leteckou základnu Ofir. Pouze dvěma Kurnassům se podařilo odstartovat. Ty ale sestřelily sedm útočníků. V izraelských barvách sloužilo celkem 288 F-4 (12 z toho byla průzkumná verze RF-4E), které zaznamenaly 116 sestřelů nepřátelských strojů. Izraelské ztráty dosáhly 55 strojů. 36 z nich si na svůj vrub připsala pozemní obrana nepřítele. Poslední izraelský F-4 byl vyřazen roku 2004. F-4 zařadila do své výzbroje ve stíhací verzi E i tehdejší Spolková republika Německo.

Také námořnictvo Velké Británie Phantomy nepohrdlo, vybavilo je však vlastními motory Rolls Royce. Paradoxně dalšími uživateli F-4 byl Egypt, který mezi léty 1977 a 2020 provozoval 45 strojů, a Irán. Před revolucí obdržel šáh od Spojených států 225 F-4. Ty tvořily páteř íránských sil během 9 let trvající války s Irákem. F-4 se dobře osvědčily proti iráckým MiGům a provedly několik dálkových náletů na irácká letiště. Skutečný počet sestřelů ve vzduchu zůstává sporný. Iránské F-4 jsou ve službě dodnes a od roku 2014 operovaly i proti Islámskému státu.

Poslední mohykáni

Mezi léty 1958 a 1981 bylo vyrobeno celkem 5195 F-4 všech verzí, které se dostaly do výzbroje 11 letectev světa včetně Austrálie, Velké Británie, Německa, Španělska, Jižní Koreje a Japonska. V 90. letech začala vlna vyřazování. F-4G se zúčastnil ještě operace Pouštní bouře, ale roku 1996 byl z USAF definitivně vyřazen a dolétával pouze v Národní gardě. Američané však své F-4 přestavěli na dálkově ovládané cvičné cíle QF-4, které jim „došli“ až roku 2016. Naposledy do důchodu v březnu 2021 F-4 poslalo japonské letectvo sil sebeobrany.

iZdroj fotografie: Ronnie Macdonald / Creative Commons / CC BY

Posledními uživateli tedy zůstává Irán se 65 kusy, Jižní Korea s 20 Phantomy, která již však avizovala jejich vyřazení, Řecko a Turecko. Obě posledně jmenované země si nemohou služby leteckého veterána vynachválit a stále ho drží ve službě. Oba státy své stroje modernizovali především co se týká elektronického a přístrojového vybavení a F-4 mohou nyní plnit jako stíhací bombardéry úkoly, které spíše zvládají letouny čtvrté generace typu F-15 nebo Su-27.

Průkopníky v modernizaci Phantomů se stali Izraelci v 80. letech 20. století, když představili Phantom 2000. Izraelské firmy poskytli know-how k modernizaci 41 řeckých Phantomů v rámci programu „Peace Icarus 2000“ a vybavily je pulzními Dopplerovými radary ANPG-65 a schopností odpalovat střely AMRAAM. Piloti dostali HUD displeje pro snadnější kontrolu údajů přístrojů a zaměřování zbraní.

Turecký terminátor

Ještě větší péči svým oblíbeným F-4 věnuje Turecko. Překvapivě se o modernizaci 54 tureckých strojů postaral opět Izrael. Turecký F-4E Terminator je některými odborníky považován dokonce za stroj 4. generace. Terminátory dostaly na křídla nové sloty pro zlepšení manévrovatelnosti a novou avioniku. Turecká verze je rovněž vybavena pestrou škálou moderních senzorů a elektroniky.

iZdroj fotografie: Airwolfhound / Creative Commons / CC BY

Terminátory mohou nést moderní munici, jako jsou pumy Paveway, protiradarové střely HARM nebo izraelské střely Popeye s doletem 320 kilometrů. Roku 2020 byly opět turecké F-4 modernizovány, když bylo kompletně každému stroji nahrazeno všech 20 kilometrů kabelů novou kabeláží, čímž došlo k čistému úbytku hmotnosti o 750 kilogramů. I přesto, že Terminatory jsou považovány především za letouny pro útoky na pozemní cíle, s rychlostí 2,35 M, jsou po izraelských F-15 nejrychlejším strojem v regionu.  

Turecké F-4 jsou také stále nasazovány do boje. V letech 2015 a 2016 bombardovaly kurdské bojovníky PKK v Turecku a Iráku. Často se také objevovaly nad Sýrií, kde byl roku 2012 sestřelen průzkumný letoun RF-4. Ani Terminator není nesmrtelný. Rok 2015 byl pro ty turecké smolný a se zřítily se rovnou tři, což jim v médiích vysloužilo nepěknou přezdívku „létající rakve“.

iZdroj fotografie: Alfvan Beem / Creative Commons / CC 00

Přesto začíná být jasné, že definitivní odchod legendy do výslužby se blíží. Nejmladším drakům bylo letos 40 let. I přes značnou odolnost strojů a kvalitní a pečlivou údržbu nelze zastavit zub času. Přesto je třeba před fenoménem McDonnell Douglas F-4 Phantom II smeknout. Dobou své služby překonal i modernější typy. Český zájemce si může legendu prohlédnout v leteckém muzeu ve Kbelích, kde se nachází stroj RAF Phantom FGR.2.

Jak dlouho ještě legenda vydrží v boji?

Zdroj: Martin W. Bowman, Bojové legendy – F-4 Phantom II, Praha, 2005, MilitaryWatchMagazine