Jack Hinson, celým jménem John W. „Jack“ Hinson, byl farmářem a milujícím rodičem. Vše se však změnilo, když byli jeho synové označeni za rebely a následně popraveni unijními vojáky.
Psal se rok 1861, když vypukla občanská válka v Americe. Hinson byl v té době velice úspěšným farmářem, milujícím otcem a manželem, vlastnil otroky, ale zároveň byl proti rozpadu Unie a víceméně apolitický. To se však změnilo, když dva z jeho synů odešli na lov jelenů, unionistická hlídka je považovala za povstalce a oba zastřelila. To bylo podnětem pro Jackovo křížové tažení, na jehož konci bylo množství mrtvých.
Před vypuknutím války
Hinson žil na hranici mezi Tennessee a Kentucky. Přesto, že se věnoval farmaření, byl i vášnivým lovcem. Nebyl zastáncem války a tak se snažil moc nevyčnívat. Dále se věnoval své práci a dokonce i svým synům zakázal, aby se přidali k armádě. Jeden z nich, Robert, však neuposlechl a vstoupil do konfederační armády, zatímco jiní z jeho synů se přidali k domobraně. On sám zůstal přísně neutrální.
V roce 1862 se k oblasti Hinsonova bydliště, hranice Kentucky a Tennessee, přiblížil unijní generál Ulysses Grant. Dostal se až na Jackovu farmu, kde žil se svou ženou a deseti dětmi. Grantovi se tam natolik zalíbilo, že farmu proměnil na své dočasné sídlo a s Jackem navázali přátelství. Dosáhl zde prvního velkého vítězství u Fort Donelson, která byla bránou do Konfederace. Zároveň to znamenalo, že unionisté zůstali v konfederačním státě a i na farmě.
Většina obyvatel Kentucky a Tennessee však sympatizovala s Konfederací a bojovala proti federálním jednotkám. Ty byly lépe vyzbrojené a vycvičené a místní domobrana jim nebyla schopná čelit. Důsledkem bylo, že konfederační milice se uchylovala k partyzánskému způsobu boje a soustavně napadala menší oddíly unionistů. Ti tyto rebely nenáviděli a nemilosrdně popravovali.
Den, kdy se Hinsonův život celý obrátil
Během podzimu roku 1862 se vydali dva synové Hinsona na lov jelenů. 22letý George a 17letý Jack byli nedaleko svého domova, jenomže potkali příslušníky unijní hlídky, která je díky jejich loveckým puškám považovala za povstalce. Hlídka je zajala a bohužel se dozvěděla o jejich bratru Robertovi, který v té době patřil ke konfederační armádě. Ani jejich otec Hinson nedokázal hlídce vysvětlit, že s Robertovým rozhodnutím nemá jeho rodina nic společného.
Rozhodování o jejich osudu netrvalo dlouho. Hlídka oba bratry odvedla do lesa, kde je nejprve mučila, poté přivázala ke stromu a následně zastřelila. Podle některých historiků jim hlídka dokonce odřízla hlavy a napíchla je na kůly před Hinsonovu farmu, jako výstrahu pro obyvatele, kdyby uvažovali o tom, že se přidají na stranu povstalců. Součástí procesu bylo i vláčení obou těl v blízkém městě.
Hinsona tato ztráta položila na kolena, ale přísahal pomstu, kterou také splnil. Nejprve oba syny pohřbil a svou rodinu poslal na západ k příbuzným. Následně si upravil svojí pušku loveckou ráže 0,50 s perkusním uzávěrem, byla specifická tím, že hlaveň byla osmihranná a vycházela z britské zbraně Whithworth. Byl s ní schopen zasáhnout cíl na vzdálenost 700 metrů.
Hinson se přidal k partyzánům
Na základě smrti jeho synů se Hinson přidal k rebelům, jeho prvním cílem byl poručík, který nařídil popravu jeho synů, následoval muž, který nechal jejich hlavy nabodnout na kůl. I když se čas od času účastnil i skupinových partyzánských útoků proti zásobovacím kolonám federálů, nejraději bojoval sám za sebe. Se svou přesnou puškou zabíjel všechny muže, kteří na sobě měli modrou uniformu.
Federálové věděli, že za útoky stojí Hinson, a tak mu podpálili farmu, jeho to však netrápilo, stál si jen za tím, aby pomstil své dva syny. Díky své lovecké zkušenosti měl dokonalou mušku a tak zabíjel jednoho vojáka za druhým. Nebral ohled ani na svou rodinu, kdy dvě z jeho mladších dětí onemocněly a zemřely. Další jeho dva synové padli v bojích za Konfederaci.
Hinson zastřelil nespočet vojáků a on sám přiznal, že neví, kolik jich bylo, protože od 80. zářezu přestal počítat. Podle záznamů zastřelil 100 až 120 mužů. Ve své době byl zřejmě nejlepším odstřelovačem. Válku přežil a zemřel 28. dubna roku 1874 ve věku asi 67 let na meningitidu. Byl pohřben na rodinném pozemku Cane Greek a jeho puška je dodnes vystavena v muzeu v Tennessee.
Jaký máte názor na Hinsonovo jednání vy?
Zdroj: Warhistoryonline, Armyweb
Galerie
Letecká technika
|
PŘEČTENÍ: 67601
Události
|
PŘEČTENÍ: 68720
